Všenáprava obrazem

27.03.2022

Vážím si nápadu vybrat ukázky z „Obecné porady o nápravě věcí lidských“ už jen proto, že tohle dílo, samotným J. A. Komenským pokládané za jedno ze základních, bylo ostatními opomíjené už tehdy a je bohužel dodnes. A co se mi líbí obzvlášť, to je spojení s krásnými dobovými obrazy a neméně výbornými současnými (z doby 80. let 20. století) černobílými fotografiemi.

Myslím, že J. A. Komenský by byl rád. Nejprve se vytvoří příznivá nálada a postupně se přichází k dobrým radám zkušeného. A to ne ledajakého, ale velkého učitele národů. Zajímat se o myšlenky někoho, kdo vytvořil tak úctyhodné dílo a ovlivnil tolik následovníků, to lze jedině doporučit. Proto mívám tuhle knížku u nás v knihovně často ve výstavce – a mám vždycky radost, když si ji někdo vypůjčí.

„… Zneklidněná mysl není vhodná k udělování rad. Hněv překáží duchu… Hledající pravdu nechť věc správně vyloží. Nechť odhalí své pochybnosti vzhledem k té věci. Nechť zároveň vysvětlí i příčiny svých pochybností. Když se nepochopí povaha otázky, rada je pošetilá… Věz, že všichni ti, kteří se scházejí, mají stejné právo vyjádřit se k věcem, pro něž se scházejí… Všichni nechť jsou hotovi nejdříve slyšet názory a důvody i jiných. Budou-li tyto souhlasit, bude pevnější rozhodnutí, budou-li se vzájemně od sebe lišit, bude příležitost lépe uvažovat o všem, dokud se neobjeví něco, co bude nejlepší…“

str. 58-59

„… Ale nestačí mít jen vnější znalost věcí; lidé musí být přiváděni k jejich vnitřnímu pochopení… A poněvadž věcem nerozumějí, ale přesto chtějí budit zdání, že jim rozumějí, vznikají odtud výstřední nápady a mnohotvarý chaos domněnek a bludů…“
„… Kdyby někdo řekl: Tedy nechť řemeslníci dělají řemeslo a každý nechť dělá práci svého oboru; proč by k tomu bylo třeba, aby se každý učil všemu? – tomu odpovídám: Příroda, matka věcí, vytváří každému budoucímu člověku tytéž údy všechny, nohy, ruce, oči, jazyk, ačkoliv nebudou všichni běhouny, písaři, zkoumateli, řečníky atd., ale poněvadž toto všechno patří k lidským činnostem, vytváří člověka celistvého…“

str. 174

„… Špatný je lékař, který se vzdává naděje, aby nemusel léčit… Spěchejme nabízet rady míru, zapřísahám! Abychom se od šílenství vrátili k rozumu, nežli se udoláme vzájemnými ranami i my zbylí… Nikdy nic velkého a trvalého jsme neviděli vyrůstat jinak než zvolna… Tedy ani to nechť nezdržuje snahu o všeobecnou nápravu, nepřichází-li všechno hned dokonalé pod naší rukou, za našeho života a před našima očima. Neboť proč bychom neměli začínat, co mohou dokončit jiní? Ne vždy ten, kdo seje, také sklízí… Ani to nesmí býti překážkou, že k tak velkým věcem, ideově pojatým, je třeba nesmírné práce. Neboť nic znamenitého se nezjedná zbabělostí… Naše cesta, která vede k vrcholnému přání, jaké si jen možno představit, je na první kroky jistě strmá, hrbolatá, drsná kamením a pokrytá trním. Kdokoli tedy znáš nějakou pomoc, hýbej se: proč stojíš?... Teprv jestliže všechno zkusíme a nedosáhneme tak vysokých cílů, budeme omluveni; neboť lékař teprve tehdy, když vykonal všechno, aby uzdravil, dostál své úloze…“

str. 290