Všichni jsme z toho úplně na větvi
Karen Joy Fowler
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/245291/bmid_vsichni-jsme-z-toho-uplne-na-vetvi-F77-245291.jpg
4
185
185
Jako malá holka byla Rosemary pořádně upovídaná. Když chtěla rodičům něco vyprávět, prosili ji, ať začne raději rovnou uprostřed příběhu, aby se vůbec někdy dobrala jeho konce. Teď je Rosemary mladá vysokoškolačka, která toho moc nenamluví. A hlavně nemluví o své rodině. Ani my vám zatím příliš neprozradíme: snad je to, že ačkoli je Rosemary je dnes jedináček, dříve mívala sestru ve stejném věku, skoro dvojče, a staršího bratra. Oba sourozenci se ale z jejího života už dávno vytratili. Jak a proč k tomu došlo, představuje velké rodinné tajemství. Na její sestře Fern bylo totiž něco opravdu výjimečného a zvláštního. A Rosemary je odhodlaná vypovědět teď její příběh; začíná zprostředka a vrací k začátku. A ve třetině knihy na čtenáře čeká velké překvapení...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , PlusOriginální název:
We Are All Completely Beside Ourselves, 2013
více info...
Přidat komentář
Byla jsem od začátku napnutá, jak bude příběh pokračovat, kniha mě bavila. Abych zde nevyzradila děj, pouze napíšu jednu věc, která mě trochu zklamala: myslím, že čtenář mohl být na závěr odměněn více emocionální scénou - zatím jsme vlastně onen moment nejdříve zažili jaksi s odstupem a až pak jsme byli na místě, což už nebylo ono. Tak snad ti, kdo již četli, pochopili, co jsem chtěla říct:-)
Karen Joy Fowlerová má bezesporu dar vypravěčky, která umí vtáhnout do příběhu pomoci silných emocí, ukrytých pod obyčejnými slovy. Navíc skvěle zvládla charakteristiku opičí etologie, stejně jako zachycení základních principů lidského chování. Díky tomu mě vlastně ani tak nezaujala dějová osnova, jako spíš zajímavá informační nadstavba románu. Což je v důsledku dobře, protože o zápletce se tady moc mluvit nedá. Už po straně sto je poměrně jasné, jak jsou karty rozdané, jenže místo strhujícího finále, kde jedno eso přebíjí druhé, autorka pouze dumá nad obdrženými trumfy. Pak hned konec, bez toho, že bychom si užili nějaký průběh hry. A protože děj je pro mě v próze hodně důležitý, přiznám se, že mě tato tvůrčí strategie příliš nenadchla.
Ale jak už jsem naznačil v první větě, emoce zde fungují dokonale, stejně jako poetická stavba vět. Čte se to skvěle a pláče se u toho ještě lépe, jen rozsah bych zkrátil na novelu, aby tak údernost sdělení nezůstala lapena pod přívalem pěkných slov.
Přečteno, ale nevím, samotná zápletka mě prostě nedostala, mnohem víc mě teda zaujal popis amerického univerzitního života. Tahle kniha mi asi v paměti nezůstane.
Zvláštní kniha, zvláštní téma, zvláštní způsob jakým je napsána....Moc se toho o ní nedá napsat bez prozrazení zápletky, Ale určitě stojí za přečtení a přemýšlivý čtenář ji dlouho ponese v duši.
Tuto knížku prostě nemohu dostat z hlavy. Už tolikrát jsem se o ní bavila s přáteli. Myslím se mi to stalo jednou dvakrát v životě, že jsem si konec knihy musela přečíst dvakrát, jak strašně moc jsem se nechtěla rozloučit. Ta kniha mě snad změnila v trochu lepšího člověka. Donutila mě nezavírat oči a intenzivně se zajímat. Páni, zaštiťujeme se humanismem, ale jsme schopní tak krutých věcí bez ohledu na následky. V zájmu čeho, popření lidství? Nedá se toho o knížce příliš napsat, aby to nebylo plné spoilerů. Překvapení větší než v detektivce, když zjistíte, o co v příběhu jde. Stojí za přečtení, prostě čtěte a přemýšlejte.
Četla jsem asi před půl rokem a dodnes jsem z ní dost rozpolcená. Bylo to něco nového, něco dá se říct strhujícího, o čem se ostatní bojí psát. Věc na první pohled neviditelná, ale kniha dost poukazuje na skutečnosti, které se stávají denně a my k nim jen jednoduše nevidíme. Mou však negativní část zaplňuje hlavně skutečnost, že kniha je napsaná dost retrospekticky a neuspořádaně. Často se vracíme z přítomnosti do minulosti a naopak. Pro mě nezáživný styl psaní a hlavně nijaká hlavní hrdinka. Slečna bez jakékoli vlastnosti nebo motivu, který by na ni nějakým způsobem zaujal. jediná věc byla, že hodně byla spjatá s Fern. A jak už zde někdo uvedl, jediné strhující téma bylo zjištění kdo je Fern a co se s ní stalo.
Ale ano, jsem z ní úplně na větvi. Z této knihy nejde nebýt úplně na větvi.
Tak ja nemohu hodnotit kladne, pro me nuda od zacatku do konce. Jedine vytrzeni bylo zjisteni, kdo je Fern. Jinak ztrata casu.
Opravdu je pro mě nemožné napsat něco o této knížce bez spoilerů.
Jeto naprosto nepředstavitelné téma. Knížka je naprosto překvapivá, trochu psychologická, neskutečně dojemná. Několika slovy se nedá vyjádřit. Nic podobného jsem nikdy nečetla. Pro mě šokující téma, úplně z jiného soudku než běžně čtu.
dobře, že jsem nečetla komentáře před četbou knihy, protože bych nebyla překvapena asi ve třetině knihy... nechápu, co koho vede k tomu, aby vyzrazoval to, co autorka sama poví až v té třetině, kniha sama skvělá, ba úžasná, doporučuji k četbě.
jo a měla být k sestře smělejší a otevřenější i po letech, viděla jsem v jenom dokumentu v TV muže, který ke svému bratrovi byl zcela vstřícný
Překvapení ve třetině knihy opravdu konalo a opravdu jsem od té chvíle byla z toho na větvi. A pořád jsem, i když jsem knihu dočetla už před pár měsíci. Je to totiž kniha nezapomenutelná. Doporučuji.
Kniha mě neuvěřitelně zasáhla. Zezačátku jsem se bála že se bude číst pomalu ale opak byl pravdou. Popravdě nevím co sem napsat kromě toho, že mě vážně zaujala a nemůžu nic než doporučit.
Je to jedna z těch knih, která zanechá nespočitatelně moc emocí. Alespoň ve mně je zanechala. Mohla bych o ní mluvit hodiny, takže nejlépe uděláte, když si ji přečtete sami.
Potřebovala jsem takovou knížku. Sedla mi, jako bychom byly stvořené pro sebe navzájem. Nenašla jsem nic, co bych jí mohla vytknout. Jak bych vám jen mohla nedoporučit něco takového?
Pro mne jedna z nejsilnějších knih poslední doby. Příběh o přátelství člověka a zvířete, vlastně příběh o nás lidech, vztahu k planetě, na které žijeme, o vztazích v rodině a o tom, jak je život komplikovaný... Málokdy pláču u knih a tady ano... Tolik promarněného...
Co říct k této knížce bez spoleirů? Jen to, že je dokonalá, trochu psychologická, ale hlavně neuvěřitelně dojemná.
no tak asi polhviezdicku som este pridala, priznam sa...kniha si v zavere sliape na paty, zda sa mi, ze posledne dve kapitolky su uz naozaj nasilu popridavane a mala som co robit, aby som ich pozorne docitala. inak skvely namet i zvoleny in medias res styl, skoda, ze tempo nevydrzalo....
U malého počtu knížek se mi stane, že nevím, co vlastně cítím a co bych měla sem napsat. A zjistila jsem podle komentářů pode mnou, že je nás víc :D Kniha je čtivá, okamžitě si mě získala zajímavým tématem, téměř až autobiografickým stylem. Prvky psychologie a spousta nových informacích o životě a chování šimpanzů rozšíří alespoň všeobecný přehled. Chvíle překvapení střídal smutek. Zvláštní, ale krásné. Když už jsem si myslela, že vím, okamžitě nastala změna či dovysvětlení a situace se změnila.
Příběh vypráví žena středního věku Rosemary, která vzpomíná na dětství se šimpanzicí Fern, na okolnosti, které vedli k jejímu odchodu, myslí na svého bratra, rodiče, prarodiče...
Autorovy další knížky
| 2015 |  Všichni jsme z toho úplně na větvi |
| 2017 |  Černé sklo |
| 2016 | Čtenářský klub Jane Austenové |
Já nevím.
Jakože, jo. Ale taky ne.
Četlo se mi to dobře, někdy jsem měla pocit, že naráz přečtu neobvykle hodně, na druhou stranu jsem to četla taky dost dlouho, což mi nějak nejde dohromady. Prostě mi to utíkalo a zároveň se to natahovalo. Nemohla jsem se zbavit pocitu, že hodně z obsahu tam vůbec nemuselo být, případně to mohlo být zkráceno. Místy už mi to přišlo zdlouhavé.
Pozitivní ale je, že hrdinka mi byla fakt hodně sympatická. Také to mělo takový ten správný svižný styl, proto se mi to tak dobře četlo. Místy humorné, ale ne nevkusně. A příběh sám o sobě je hodně zajímavý a jelikož jsem četla bez nějakých očekávání a nevěděla jsem o knížce téměř nic, tak mě začátek fakt překvapil.
Takže jakože jo, ale jsou tam i nějaká ne. Bylo to dobré počtení, to určitě. Ale mělo to své mouchy.