Všichni sou trapný
Simona Bohatá
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/426453/bmid_vsichni-sou-trapny-RN2-426453.jpg
4
126
126
Radosti a strasti pražského Žižkova v časech normalizace Žižkov osmdesátých let, svět sám pro sebe. Do Prahy se chodí jenom výjimečně. Estébáci, šlapky a veksláci možná překračují hranice oběma směry, ale děti, kriplové a týraná zvířata jsou doma jenom na Žižkove. V próze Všichni sou trapný se odchlipují okraje společnosti. Sledujeme hlavně Bóžu a Růžu, Šimonu, Martina a další děti z jedné třídy, která se pod dohledem učitele Jury snaží dospět. Ale je vlastně kam? Je k čemu? Novela Simony Bohaté má pohlcující atmosféru. Místem je periferie, časem normalizační bezčasí, hlavními postavami děti. A jazykem živá pražština, řeč průjezdů, dvorů a pavlačí. Z fragmentární struktury vyprávění postupně vystupuje obraz jednoho zvláštního světa, který zmizel. Máloco je však této novele vzdálenější než nějaká normalizační nostalgie. Všichni sou trapný je ostrá próza z doby, kdy zničit někomu život bylo až příliš snadné. A sobě zvlášť.... celý text
Přidat komentář
Kniha by se mohla jmenovat Všichni jsou udavači, Všichni jsou zmr.., Všichni jsou skvělí.. rozhodně žádná z postav není trapná, kromě sympatizantů s režimem. Super parta děcek a dospělých s nezkaženým charakterem, s ideály, v kontrastu období normalizace s ničením domovů, rodin, dětství, Žižkova..
Smutné příběhy, kterých bylo v knížce ale tolik, že jsem se skoro až ztrácela. Škoda, kdyby autorka popsala v knížce jen polovinu, rozhodně by to příběhu neuškodilo.
Nepřišlo mi to úplně špatný, jen takový neucelený. Roztříštěný. Jako kdyby chtěla autorka za každou cenu zachytit všechny své vzpomínky a pocity ze Žižkova. Trošku chaos. Moc postav. Moc silných příběhů. Možná kdyby to bylo rozděleno do zdánlivě nesouvisejících povídek? Nějak nefunguje to propojení mezi různými postavami. Jen Žižkov nestačí.
Tak to bylo dobrý! Koupila jsem v knihkupectví podle obálky, která mě hned zaujala a vyplatilo se.
Skvělé čtení pro všechny, kdo si pamatují ten starý Žižkov. Ale i pro ty ostatní, kteří chtějí nakouknout a možná trochu poznat, ochutnat tu atmosféru čtvrti o které dodnes kolují dost nelichotivé historky. Místní figurky, jaké to bylo u tunelu, na Vítkově, na Křížku, klíče co prosviští nad lavicemi jsem zažil a když se mohlo říct : budeš tu doma, až budeš myslet jako Žižkov.....jsem rád, že větší bourání se nestihlo, ale i tak způsobilo velkou škodu. Ta atmosféra už je pryč, ale rád jsem se vrátil.
Známé rčení "Žižkovu a Libni zdaleka se vyhni" jsem často slýchávala od maminky, ale vlastně jsem moc nechápala, proč mi to říká - vždyť Žižkov je docela cool čtvrť, kde jsem trávila část svého dospívání. Pak jsem však vzala do ruky Všichni sou trapný a rázem jsem pochopila. Autorce se podařilo napsat velmi čtivou knihu, která popisuje příběhy a osudy malých i velkých Žižkovanů v období normalizace. Určitě by byla velká škoda knihu přehlédnout, jelikož se jedná o velice dobrý literární počin z pera začínající české spisovatelky. Ačkoliv se kniha řadí spíše do kategorie jednoduchého čtení, doba ve které se příběh odehrává rozhodně jednoduchá nebyla a snad to kniha svým čtenářům připomene.
drsný, naturalistický začátek, i když triviálně polarizovaný (jasně vymezené dobro a zlo bez relativizace, s pohádkovým schematem "kdo je zlý, je i fyzicky ošklivý") vystřídala literární kauzalita a sentiment, nostalgie, to mě zklamalo
Pro mě neskutečně příjemné překvapení. Nostalgické vzpomínání na minulý režim i dobu na pražském Žižkově. Dovedu si představit reakce lidí, kteří odtud pocházejí. Jednotlivé minipříběhy byly přesně takové, jaký bývá život: veselé i smutné, dojemné i nelítostné. Oblíbila jsem si zejména postavu Jury Turka a obě kapitoly s pejsky nikdy v životě nezapomenu.
Mám ráda takový ty obyčejný příběhy z osmdesátých let. Tady vás jeden čeká. Kapitoly jsou vyprávěný každá jinou osobou, což je zajímavé jak děj krásně na sebe i tak navazuje. Setkáme se tady s pražským nářečím, nářečí v knize moc nemusím, ale tady mě bavilo, i když nejsem z Prahy. Za mě je to povedená oddychovka a pěkný pohled zpět do ČR po roce 1980.
I přes poměrně velké množství postav na malém prostoru si člověk stihne figurky téhle prózy oblíbít a hlavně pochopit. Nemálo dětí a dospělých dostane v první půlce novely svou "vysvětlující" pasáž po té, co se v kapitole zaměřené na jiného hrdinu mihnou jako vedlejší postavy. Oceňuji s jakou grácií a s jakým citem se postupně ukazují další a další postavy nejprve z jednoho úhlu, aby později autorka poodkryla jejich "těžkej život", co ho ostatní nemůžou vidět, a všechno tak dostalo další rozměr. A najednou se ti "kreténi" a "namyšlený krávy" mění z povrchně poznaných na důvěrně známé a čtenář jim rozumí, často je lituje a fandí jim v jejich marném boji s různým nepřítelem, který je ale nakonec většinou produkt režimu nebo těch, co z něj umí těžit a nebojí se práskat a posílat ostatní do vězení, pasťáků, nebo jim aspoň co nejvíc znepříjemnit život... Svět dětí i svět dospělých je tu drsný a vám je úzko z toho, jak se rozpadají naděje, stejně jako kolektiv jedné třídy a zcela souběžně s ním i celý Žižkov (v duchu sepjetí školní party a její čtvrti, která je sice převyšuje, ale zároveň je od nich neoddělitelná, tak sdílí stejný osud) ustupující bourání starých původních domů kvůli výstavbě paneláků.
Sněženky a Machři ze Žižkova. Útlá knížka ale i přesto na mě dýchla (až nostalgická) atmosféra normalizace během školního roku v jedné z nejzajímavějších pražských čtvrtí.
Všichni sou trapný je novela autentická pro svůj jazyk i zachycení každodenního života puberťáků vyrůstajících na Žižkově za dob normalizace. Epizodním způsobem se nám před očima rozehrává příběh bandy dětí, které režim více či méně osobně ovlivňuje. V kontrastu tu stojí dětská vypočítavost, touha po moci i schopnost ublížit s morálními hodnotami, díky nimž „v nouzi poznáš přítele“. Kromě vykreslení mladistvých se setkáme i s místními štamgasty, charakterním učitelem a dalšími „dospěláky“. Z autorčina stylu je patrný silný vztah k danému místu a svým způsobem i k době. Všichni sou trapný zaujme zejména ty, kteří v osmdesátých letech taky dospívali a mají k Žižkovu vztah nebo ho zažili na vlastní kůži. Mně příliš nevyhovovala již zmiňovaná epizodnost, díky tomu příběh tak trochu ztrácí na kompaktnosti a nezaleze dostatečně hluboko pod kůži. Přestože jsem v knize nalezla spoustu silných momentů (z některých se mi dělalo až zle), jako celek mnou spíše prošla. Díky stylistice si však další autorčiny knihy do budoucna pohlídám.
Štítky knihy
dospívání normalizace (1969-1989) Žižkov
Autorovy další knížky
| 2021 |  Klikař Beny |
| 2019 |  Všichni sou trapný |
| 2017 | Máňa a my druzí |
| 2023 | Zbabělí hrdinové |
14.5. upravený komentář:
Knížka, která mi zpočátku udělala velkou radost, pak svou ponurostí až krutostí zklamala. Těm průpovídkám a nápadům různých dospívajících vypravěčů v prvních třech čtyřech kapitolách jsem se smála a na chvilku zapomněla na všechno trápení světa. Na knížce se mi líbilo, že vyprávěla s lehkostí o životě, odehrávající se v osmdesátých letech. Zatímco spousta jiných knih se primárně a agitačně zaměřuje na totalitu, diktaturu a nesvobodu, tady si postavy obyčejně žily a i těžkosti doby zpočátku řešily s nadhledem, protože co si budeme povídat, byla to jiná doba se všemi zápory i klady, v které se i přes nedostatky dalo nějak žít. Nemusíme ze všech lidí vyrůstajících v osmdesátých letech dělat zdeptaný chudáky v depresích, ubitých nesvobodou. Obyčejní mladí lidé si prostě žili podle svého, přijímali svět jaký je, aniž by se v něčem moc piplali, podprahově tušili, že věci nejsou čistý, správný a košer, a i taková doba měla přesto své kouzlo a světlé okamžiky.
Na Žižkově pod Vítkovem, u Křížku a poblíž Ohrady vyrůstala moje máma a bydlela tam babička v naprosto skvělém, starobylém domě s pavlačí, který původně patřil jeptiškám a některé tam tehdy ještě rovněž žily. Dnes by byl patrně památkově chráněný. Dům bohužel zbourali a místo toho postavili strohé paneláky. Co naplat, takhle to za socialismu prostě chodilo. Tato doba uměla zničit krásné domy i něčí životy, na druhou stranu nic není černobílé.
Starý svět Žižkova s nezaměnitelnou atmosférou znám tedy z vyprávění i velice matných vzpomínek. Tady jsou sice zmiňovaná známá místa, jejich popis pro toho, kdo není odsud, je ovšem nedostatečný a atmosféra Žižkova se úplně popsat nepodařila. Vůbec tu není zmiňovaná doba, móda, fenomény různých populárních her jako hraní čáry - céčka), populární zpěváci, nic, je to částečně v takovém bezčasí. Navíc myslím, že i na tuhle dobu se dá dívat s autorským nadhledem a přitom si k té totalitě říci své.
Bohužel, po pár kapitolkách kniha potemňuje a vrhá se na tolikrát jinde propírané politické nespravedlnosti a těžkosti doby. Zvláště kapitole Pes se raději vyhněte, pokud jste velkými přáteli psů, těžko nesete týrání druhých a nemáte rádi sadistické scény. Následující kapitola, v níž chlapec Martin jako jediný týraná zvířata brání před úchylnou partou, je taky brutální text a není z něho čtenáři dobře. Následující kapitola se jmenuje Pasťák, protože otec jednoho sadisty byl policajt... Škoda, že kniha nabrala tíživější směr, i když i trápení zvířat, bezpráví a chuligánské chování se bohužel děje odnepaměti.
Každou kapitolu vypráví někdo jiný, ale vyjadřováním a často i charaktery si jsou hrdinové dost podobní, mají jen jiné rodinné a pracovní zážitky. V každé kapitole se popisuje krátký výsek jednoho dne jedné postavy.
Chtěla jsem dát plný počet, ale nakonec to vidím na méně, knížka mohla být ještě lepší. Když k tomu přidám tu brutalitu a beznaděj, dávám jen tři hvězdy.
A doufám, že někdy někdo napíše, jak to v osmdesátkách mezi mládeží opravdu chodilo, protože já si dobu pamatuju jinak, i když i naší rodině režim ublížil. Černobílá knížka a ne zcela obecně vypovídající o tehdejší situaci.