Všichni sou trapný
Simona Bohatá
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/538543/bmid_vsichni-sou-trapny.jpg
4
126
126
Žižkov osmdesátých let, svět sám pro sebe. Do Prahy se chodí jenom výjimečně. Estébáci, šlapky a veksláci možná překračují hranice oběma směry, ale děti, kriplové a týraná zvířata jsou doma jenom na Žižkově. V próze Všichni sou trapný se odchlipují okraje společnosti. Sledujeme hlavně Bóžu a Růžu, Šimonu, Martina a další děti z jedné třídy, kteří se pod dohledem učitele Jury snaží dospět. Ale je vlastně kam? Je k čemu? Novela Simony Bohaté má pohlcující atmosféru. Místem je periferie, časem normalizační bezčasí, hlavními postavami děti. A jazykem živá pražština, řeč průjezdů, dvorů a pavlačí. Z fragmentární struktury vyprávění postupně vystupuje obraz jednoho zvláštního světa, který zmizel. Máloco je však této novele vzdálenější než nějaká normalizační nostalgie. Všichni sou trapný je ostrá próza z doby, kdy zničit někomu život bylo až příliš snadné. A sobě zvlášť.... celý text
Přidat komentář
Všichni sou trapný bylo v té době moje druhé jméno. Dobře bylo to trochu déle, ale dobu jsem si pamatovala a i v 90 letech bylo všechno trapný. Nevím, čím to je, ale teď už to mladí v pubertě tolik nemají nebo se mýlím?
Kniha má svůj zvláštní styl psaní, který když se mu přizpůsobíte, bude se vám líbit. Věrně Vám zobrazí tehdejší 80 léta na Žižkově. Doba byla dobrá jen pro ty, kteří měli známé na významných postech a nebo byli ve straně.
Obyčejní lidé, kteří nějak vyčníval, chodili do kostela nebo měli někoho z příbuzných, kteří emigrovali, měli černý puntík automaticky. Kniha vypráví o dospívajících dětech v osmé třídě a jejich problémy spojené s tehdejší dobou. Nad vodou je drží jen učitel Jura.
Bóža, Růža, Martin, Soňa, Šimona, Borek, Vykys, Rudla a další. Jak lehké bylo v tehdejší době někomu ublížit je děsivé. Stačilo pustit si pusu na špacír. Estébáci, veksláci a šlapky. Opravdu skvěle napsaná kniha o době v komunismu. Opět z trochu jiného soudku, ale zase důležitá.
Bylo skvělé nahlédnout do myšlenek dětí, kteří stojí na prahu dospívání a mnoho situací chápe líp než dospělí. Velmi se ke knize hodil styl psaní, který autorka použila. Suverénně a tak jak jim zobák narostl. Moje první zkušenost s autorkou a rozhodně ne poslední.
Drsný čtení. Tak moc mi to připomnělo dětství ... nechápu jak by někdo chtěl tohle zpátky. Jdu si nějakou oddychovkou zlepšit náladu.
Chvilku mi trvalo než jsem se začetla..., ale pak už to jelo. Při čtení jsem se bavila, ale taky mi bylo do breku, např. kapitola PES, tak tu jsem dočetla fakt se slzami v očích. Je to skvělá kniha o lidech a hlavně partě dětí, kteří dospívají na Žižkově v době normalizace. Knihu můžu jen doporučit a já už jdu louskat knihu Klikař Beny, která na tuhle knížku volně navazuje. Těším se...
Opět krásně napsáno jen jsem se trochu ztrácel v postavách. Kniha o pomíjivosti nádherného okamžiku v životě.
Pro mě nejslabší kniha od autorky.. Je pravda,že popis atmosféry ztrácejícího se Žižkova je téměř hypnotický, ale celkově mi zde chyběl silnější příběh... Navíc,rozdělení vyprávění mezi tolik postav mi úplně nesedlo..Škoda, ostatní její knihy mi přišly mnohem lepší.
Pláč za ztraceným Žižkovem a odcházejícím dětstvím. Hnusné osmdesátky s občasným zlatým zábleskem, poslední ročník základky a vlet do dospělosti aneb študáci a kantoři po žižkovsku, taky Hany, Klika, beznohý Ságo a pinglice Libuška, Ekrtova hospoda, tunel mezi cigány a gadži, arest a blázinec jako běžná varianta trestu za cokoli, fízlové, feťáci, veksláci, drbny a sadisti jako sousedé, drsný povrch - drsný jazyk a stesk za něčím... lepším? A existuje vůbec někde a někdy něco lepšího? - Bála jsem se, že podobný svět a podobná vyprávěcí metoda (co kapitola, to jiný hrdina a jiný úhel pohledu) se mi po Klikaři Benym (kterého jsem četla předtím, i když jde o pokračování) rychle přejí, ale nestalo se. Simona Bohatá mě velmi těší.
(SPOILER)
Kniha, která Vás dokonale přesune na pražský Žižkov v době normalizace, do míst, kam se někteří báli chodit i za světla, nebo naopak do míst, kde Vás vždy vítali s otevřenou náručí. Pavlačové domy se záchody na chodbě, přátelství, láska, nenávist a jedna třída základky, kde se sešli absolutně rozlišní spolužáci. Doba, kdy bylo normální zavírat kluky za rvačky do blázince a jejich rodiče za černý nákup do vězení. Doba, kdy bohatí náctiletí chtěli vykrádat své rodiče, protože věděli, že majetek je pojištěný a veksláci by jejich zboží vzali hned. A doba, kdy bylo těžké se kamkoliv hnout bez esenbáka v zádech. Simona Bohatá napsala dokonale syrovou a ryzí prózu, kterou asi nepochopí všichni, ale Ti, kteří mají rádi Prahu a znají nynější Žižkov ji jistě ocení. Nevěděla jsem, co mám od knihy čekat a dostal se mi do rukou skvost, o kterém budu ještě nějakou dobu přemýšlet.
Moje hodnocení: 9/10
Nevím proč, ale čekal jsem, že tahle kniha bude humorná. Ne, že by místy nebyla, ale byla taky hodně smutná, drsná a některé pasáže byly až otřesné. Já měl to štěstí, že jsem bydlel, a do školy chodil v klidné čtvrti, ale k nám do vodáckého oddílu v Libni chodili také, už nevím, jestli to byli Karlíňáci a nebo Libeňáci a bylo na nich poznat, že oni takové štěstí neměli. Bylo vidět, že mají problémy, ale křivák nikdo z nich nebyl. Některé děti to měli holt těžší. Ale zpět k novele. Martin byl správňák a nejraději jsem měl hospodskou Libušku. Byla to dobrá kniha, ale drsná, hodně drsná.
Citace: Slunce zapadlo za Vítkov a ulice zešedla. Jura pohledem do kopce počítal zmizelý domy. Žerotínka, Ondříčkova, půlka Komeňáku i s Jiskrou, Jeseninka. Porcování zaživa. Domov mu mizel před očima. Cizinci odevšad se chodili koukat na odstřely a hulákali vzrušením, zatímco si starý lidi utírali oči žilnatejma rukama. Jura se najednou cejtil stejně starej. Jeho život je v hajzlu a v hajzlu je všechno, co znal.
Tuto perlu jsem objevila nahodou, kdyz jsem hledala nejakou knihu soucasneho ceskeho autora nebo autorky. V koute a bez reklam, jak je tomu u mnoha jinych knih ceskych spisovatelu.
Knizka me presto dostala. Autenticka, ctiva, mistami drsna, ale i dojimava.
O lasce k Zizkovu, ctvrti, ktere se v te dobe bylo lepsi vyhnout.
O lidech dobrych i zlych jako vsude jinde, ze kterych tady ale ani jeden nemel na ruzich ustlano.
A kteri presto (anebo prave proto) dokazali spolu drzet vic nez kdekoli jinde.
I tato kniha nezklamala. Opět vesele a vtipně popisované dospívání ve zvláštní době... Vrátila jsem se v čase, zavzpomínala, zasmála, i když ta doba k smíchu moc nebyla. Už teď se těším na další knihy od této autorky.
Už dlouho se mi nepodařilo přečíst knihu na jeden zátah, s malou přestávkou za 3 hodiny. Také jsem dospívala v 80.letech, ale v úplně jiných podmínkách (mám pocit, že na Žižkově bych asi nepřežila:), bylo to hodně smutné... ale moc dobře napsané, jsem ráda, že jsem si tuhle knížku přečetla. Nyní už vím, komu ji doporučím (a komu ne). A doufám, že Máňa a my druzí bude veselejší.
Vyprávění z mnoha různých pohledů mi přišlo jako zajímavý nápad. Příběh o věcech z dětství, které se už nevrátí, ale ačkoliv to má vypadat jako hlavní poselství, nenechte se zmást, celé je to spíš o atmosféře té doby a je celkem jedno, jestli se s ní ztotožníte, protože jste to měli podobně, nebo je pro Vás Žižkov exotika. Všichni jsme byli trapní.
Chcete alespoň na chvíli nasát atmosféru Žižkova let osmdesátých? Tak držíte tu správnou knihu. Připravte se ovšem na poněkud drsnější pasáže, kapitola Pes, kdy malí cikáni týrají nebohého psíka byla fakt hrubá... Ráda jsem nahlédla do tak odlišného dětství, než jsem měla já sama. Na moravské vesnici oproti Žižkovu možná trošku nuda, ale neměnila bych.
PS: chápu, že někteří čtenáři mají na stejnou dobu prožitou na Žižkově třeba veselejší vzpomínky, třeba pocházejí z jiných poměrů než hlavní hrdinové této knihy a můžou být rádi za to, že největším jejich vzrušením byla výměna céček, nebo skákání gumy. Já jsem ráda, že nás Simona Bohatá nechala nahlédnout i do rodin, kde vše nebylo jen zcela narůžovo.
Po přečtení mi tu visí jedno velké ale...moc postav. Méně je mnohdy více. Ale dobré to bylo :-)
Ze začátku jsem příliš nevěděla, co od knihy čekat, ale postupně jsem se do ní ponořila i přes zvolený jazyk. Čím déle jsem ji četla, tím více jsem chtěla vědět, jak se vše bude vyvíjet dál. Tuhle dobu a hlavně přicházení o domov, jakýsi kus dětství, si neumím úplně představit a jsem za to docela ráda.
Možná kdybych lépe znala Prahu a Žižkov, bavilo by mě to víc, možná je to tak o 5-10 let víc v minulosti, než abych byla ta pravá cílová skupina, připadá mi to starší než 80. léta. A možná je to moc o klucích a málo o holkách... Nevím. Takhle mi ani místa ani doba nebyla moc blízká, postavy si nezískaly mé sympatie. Prošlo to kolem mě jako něco, co se mě netýká a nemá cenu, abych o tom dál přemýšlela. Knížka není nijak špatná, jen mě to nijak nezasáhlo.
Nedávno jsem četla Šikmý kostel, a kdybychom hráli lodě, tam bych řekla "zásah, potopená", tady hlásím jen "voda".
Všichni sou trapní jsou momentky z normalizačních 80.let zasazené na Žižkov. Starý Žižkov ustupuje nové zástavbě a život zde se mění. To vše se děje na pozadí povídání o spolužácích z 8.B žižkovské základky a pár dalších postavách ze školy i mimo ni.
Z počátku jsem byla trochu na rozpacích ze surové pražštiny, kterou autorka používá. Postupně jsem si ale zvykla, postavy si mě začaly získávat a se směsicí smutku ale i veselí jsem knížku dočetla. Příběhy mají atmosféru, která mě nakonec pohltila.
Kniha zpočátku budí dojem milého, nostalgického vzpomínání na zašlé časy. Těšila jsem se, že si konečně přečtu humoristickou knihu vzpomínek na dětství, i když žité v době normalizace. K mému zklamání se však v dalších kapitolách vše zvrhává v surovosti, které jsem já osobně jako dítě vůbec nezažila. Zdá se mi to až přehnané, opět se vypichují negace a pozitiva se přehlížejí. I v této době děti nežily jen ústrky, ale mnohé žily bezstarostný dětský život a politiku většinou příliš nevnímaly.
Po brutálních rvačkách a dalších surovostech, jsem knihu v polovině odložila a už se mi nechtělo číst dál. Kniha mě tímto zklamala, nezdá se mi objektivní nebo přinejmenším nemluví za všechny lidi.
Narodila jsem se na Žižkově, žila tam do svých 19 let, chodila do zdejší školy, pak jsem často navštěvovala s rodinou mojí matku, která na Žižkově zůstala, takže tuto městskou část důvěrně znám.
Štítky knihy
dospívání normalizace (1969-1989) Žižkov
Autorovy další knížky
| 2021 |  Klikař Beny |
| 2019 |  Všichni sou trapný |
| 2017 | Máňa a my druzí |
| 2023 | Zbabělí hrdinové |
Až se mě někdy někdo zeptá, jaké to bylo žít v socializmu. Tak ho odkáži na tuto knihu. Klidně bych mohla být žákyní z této školy. Socialismus jsem zažila pouze ve škole. Naštěstí. Ale do dnes si na něj pamatuji. Je znát, že paní Bohatá tuto dobu zažila. Asi neznám žádného jiného spisovatele, který by tuto dobu dokázal vystihnout lépe, na obyčejném všedním životě. Je to neuvěřitelně reálné. Je to ze života z tehdejší doby. Každou kapitolu vypráví jiný hrdina, ze svého úhlu pohledu. Což dohromady dává pestrou mozaiku, hořkosladkých příběhů. Audiokniha, kterou načetla paní Jitka Kahounová, je načtena pouze průměrně. Což je velká škoda.