Všímavý terapeut - Vnitřní nazírání a nervová integrace - příručka pro klinickou praxi
Daniel J. Siegel
Z nejnovějších vědeckých výzkumů vyplývá, že nejdůležitějšími faktory, jež mohou přispět ke klientovu uzdravení, jsou terapeutova přítomnost a styl, jakým komunikuje s klientem. Obětavost, účast a soucit terapeuta, který zůstává všímavý ke svému já – a ke vztahu mezi tímto já a klientem – mohou mít na průběh terapie skutečně zásadní vliv. Kniha Všímavý terapeut podrobně objasňuje pojem „všímavost“ a ukazuje, jak lze tuto vlastnost pěstovat v terapeutických vztazích (a nejen v nich). Kniha je psána osobitým stylem – autor se v ní obrací přímo ke čtenáři jako kolegovi v neformální, a přesto do hloubky vedené diskusi o mysli, mozku a mezilidských vztazích. Své tvrzení, že příznivý výsledek psychoterapie závisí na přítomném bytí terapeuta jako lidské bytosti, dokládá Siegel vědeckými důkazy a nabízí prožitkové techniky sloužící ke kultivaci tzv. všímavé přítomnosti. Cvičení popsaná v této knize rozvíjejí „vnitřní zrak“ – schopnost vnímat a ovlivňovat tok energie a informací v sobě i mezi námi. A vnitřní nazírání podporuje integraci, všímavou přítomnost a vztahovou empatii – klíčové aspekty každé úspěšné terapie. Všímavý terapeut pomůže začínajícím i zkušeným klinickým pracovníkům lépe porozumět mechanismům interakce mezi myslí a mozkem a ukáže jim, jak chaos a rigiditu proměnit v integraci a harmonii.... celý text
Přidat komentář
Daniel Siegel představuje zajímavý pohled na všímavost. Nevnímá ji jen jako rozvíjení smyslového vnímání tady a teď, ale jako celkové zcitlivění se na proud dějů, které probíhají v naší mysli, těch verbálních i neverbálních. Otevřenost, pozorování a objektivitu, které čtenář může trénovat v množství cvičení, které Siegel nabízí, pak považuje za důležité podmínky naladění terapeuta (či lékaře) na klienta (či pacienta), které přispívají k uzdravení.
S hodnocením jsem váhala... co se týče informací, dozvěděla jsem se hodně přínosného. Špatně se mi ale četlo, hlavně zpočátku. Příliš mnoho odborních termínů, několik v jedné větě (možná i chyba překladatele? některé by se daly převést do češtiny - monitorování, modifikace atd.). Zabíhání do detailů z neurověd, pro mě někdy až zbytečné. Opakování stejné informace v různých kapitolách několikrát dokola (což ale nakonec přispělo k tomu, že jsem si dost věcí zapamatovala). Postupem čtení jsem si na Siegelův styl ale zvykla a jeho osobní přístup ke čtenáři a poctivá snaha opravdu vyjádřit všechno, co o tématu ví, mi začala být blízká. Nakonec 3 hvězdičky, možná ale 3,5 :)