Vtáci

29.01.2017

Vrcholné dílo severské literatury dvacátého století, který tak vychvaloval Knausgård, mne zanechalo chladným. Je totiž polovina září, půl devátý večer, nemám deku a navíc mám otevřený okno. Krom toho ani ta knížka nebyla nic extra. Dokonce moje iritace dosáhla stupně gůglování “what is so special about vesaas the birds, dude” a i nadále jsem stejně bezradný jako výsledky tohoto vyhledávání.

Hlavní postava je prosťáček Mattis, kterýmu je 37 a žije v Norsku na samotě u jezera se svojí sestrou Hege, který je 40. Mattis se celej den potlouká v přírodě, jelikož se mu nedaří najít si ve městě práci, protože s vrtačkou umí ještě hůř než já. A rukama jakbysmet. Mattise tak živí jeho sestra, která od rána do večera plete.

Jednoho dne přes jejich barák začne lítat sluka. A to ještě ne ladajak, ale jejím speciální letem, kterej provádí když ho tam chce. Po dlouhý době se mi u knihy v němčině stalo, že jsem si přečetl tuto větu a němel absolutně páru, jestli někdo přes barák hodil nějakej šutr šejdrem, nebo jestli jim přes barák přeletěl norskej bramborovej knedlík. Tato informace je však velmi zásadní pro celou knihu. Jelikož jsem tak nadšený ornitolog, že si o tom odmítám i cokoli přečíst, tak opravdu nevim, co tim chtěl autor říci. Jak přesně vypadá sluka jsem se taky mimochodem dozvěděl až z internetů.

Potom co jim tam teda začne lítat, se s ní tenhle Ben Stiller skamarádí, ale to jen do chvíle než ji sundá nějakej myslivec. Aby se Mattis zbavil smutku, najde si brigošku jako převozník na pramici přes jezero, přes který ale nikdo nechce převést. Až jednou skoro převeze dřevorubce, kterej u nich nakonec ale přespí a štípne mu sestru a nastěhuje se jim na půdu. Hege se do něj zamiluje a má dilema co s Mattisem. Ten se pak rozhodne sám rozseknout dilema na jezeře a nechat svůj osud v rukou přirody. Buď se utopí, nebo ne. Konec zůstane otevřenej. Kdyby na to šlo vsadit na bwinu, tak bouchnu pětikilo na utopení ani nemrknu.

6/10 protože to vodsejpalo.