Vteřinu poté
William R. Forstchen
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/125480/bmid_vterinu-pote-oiN-125480.jpg
4
759
759
Vysloužilý armádní důstojník John Matherson se přestěhoval s rodinou do Black Mountain v Severní Karolíně. Nedávno ovdovělý John a jeho dvě dcery žijí v přívětivé maloměstské rutině. Jednoho dne ji však něco naruší – najednou přestanou fungovat všechny elektrické spotřebiče. Že by rozsáhlý výpadek? Pravda je však krutější, než by se zdálo – za vším je výbuch EMP, elektromagnetické bomby. A výpadek zdaleka nebude jen dočasný… Kdo přežije v zemi, která se z blahobytu rychle propadá do archaické společnosti? Docházejí léčiva, násilní vykradači se začínají organizovat do tlup, objevují se první fámy a domněnky o původcích útoku. Den za dnem ubíhá od propadu do temných časů, až se uzavře rok. Rok Johnova boje o zachování rodiny, života, budoucnosti… Strhující postapokalyptický román překvapí svou uvěřitelností a nepustí čtenáře, dokud se nedobere poslední strany.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2012 , Knižní klubOriginální název:
One Second After, 2009
více info...
Přidat komentář
Zajímavý námět - nevěřila bych, jak rychle dokáže město vyhladovět a jak rychle příroda vyselektuje zdravé kusy. Ale ten "americký" zbytek je děs. Patos, který tu doslova stříká ze slov i gest, mne často nutil k nevěřícnému úsměvu. Což je u katastrofické knížky docela katastrofa :)
Na druhou stranu mi docela zatrnulo u rychlého soudu krádeže léků. Oni jsou špatní, tak je odbouchnem, čím dřív, tím líp. Chápu nutnost udržení pořádku, ale toto sem nějak nemohla skousnout. No jo, Američani...
Souhlasím s oběma rozdílnými názory na knihu. Na jednu stranu TAK patetické, TAK Americké. Hlavní hrdina je prostě dokonalý, dělá jen správné věci, správná rozhodnutí, všichni ho respektují, milují a má ty nejsprávnější názory. Je to hrdina zkoušený životem, který se ale nedá a jistě mu to sluší a voní i po roce bez sprchy a zubní pasty. Prostě Američan, jak má být. Všechno tohle je opravdu neuvěřitelně otravné.
Na druhou stranu hrozně zajímavé originální téma, v knize nemusí být žádné zombie, upíři, vlkodlaci ani UFOni, aby byla postapokaliptická, napínavá, zároveň TAK reálná a uvěřitelná. Má to spád, atmosféru, je to čtivé, strhující a donutí vás to přemýšlet o spoustě věcí. Všechno toto je tudíž neuvěřitelně zábavné.
Knihu jsem si koupila protoze namet vypadal zajimave. Po precteni zhruba 50 str. Jsem hnihu odlozila na dlouhou dobu. Dokonce sem ji mezi tim stihla pujcit dvou lidem kteri mi pak o ni basnili. Takze jsem se do toho pustila znovu. Prokousala jsem se nudnhm zacatkem az k mistum kde to zacne byt opravdu zajimave. Konec knihy je dojemny a oko nezustalo suche. Nakonec me mrzelo ze ro uz skoncilo. Jsem rada ze sem si ji precetla. Jestli si ji chtcete precist urcite vytrvejte a prelouskejte ten nutny zacatek
Asi se zaradim mezi mencinu, kterou kniha nebavila (ale me nebavil ani Prechod, takze jsem asi divna a neumim poznat dobrou knihu ;) )...nedocetla jsem...asi to melo dost spolecneho s mym ocekavanim (na knihu jsem misto mesice cekala tri-doufam, ze ten bidak dostal pokutu!)..takze nekde v tom ocekavani jsem se asi dostala do faze vyklepanosti a natesenosti a potom byla zklamana z vysledku tehle mise...ale pravdou je, ze me mrzelo, kdyz jsem knihu nedoctenou odlozila...fakt jo, takze hodnotim podle toho, co jsem jsem cetla, nez jsem odlozila...
Knihu jsem přečetl za tři dny a četla se velice dobře. Ovšem již zmiňovaný patriotismus prostupuje celým příběhem a občas jsem se nachytal, jak jen nevěřícně kroutím hlavou. Námět s EMP je dobrý, ale celkový příběh nevýrazný. Toho, kdo má v žánru post apo něco načteno, v knize nic nepřekvapí. Průměr.
Příběh se mi opravdu líbil, strhl mě a musela jsem číst dál a dál. Když jsem přestala číst, bylo to jako film, kde právě probíhá reklama a nemůžete se dočkat, až začne zase film...
Nádherně jsem se začetla do katastrofy rozlévající se po výpadku všech elektrických přístrojů. To, co ze začátku vypadalo jako dočasný problém a spojilo sousedy, kamarády a známé, je s postupujícím časem zcela pomalu, ale neochvějně začalo rozkližovat a stavět se do pozic chránících rodinu, zdraví a život. Perfektně vylíčený marný boj s časem končící neodvratnou tragédií, na kterou i i deset rotačních kulometů krátkých. Návrat ke kořenům je nevyhnutelný. Klaním se autorovi, s jakou lehkostí a čtivostí dovedl ztvárnit překvapení, bezmoc, lásku, marný boj i smrt.
A jen abych doplnila, jako astmatikovi mi běhal mráz po zádech, co kdyby...
Výborná kniha o blízké budoucnosti, o kterou se nikdo nezajímá, protože devadesát procent lidí ani neví co to je emp. Bohužel výborný nápad, výborný začátek a skvělý konec knihy, položil na lopatky k pláči směšný americký patos. Ano. Amerika je taková a já proti tomu nemám nic, naopak tomu fandím, každý stát by k sobě měl být takový. Ale proboha! Musí mě to spisovatel opakovat na každé stránce pětkrát? V pozdějších fázích, kdy přicházely dojemnější chvíle, už jsem se nedokázal do knihy pořádně dostat a místo dojmutí jsem se jen pousmíval. Stačilo prostě napsat, že to bylo neustále tak a tak a po dvaceti stránkách to zase připomenout. Ale tohle mě úplně dostávalo z děje.
Každopádně těšil jsem se na více, řekl bych živé drama o událostech. Místo toho to bylo spíše psychologické drama odehrávající se od stolu a neustálé plánování "co bude až" a přítomný čas byl poskromnu. I přesto tuto knihu nelze než všema deseti doporučit, protože to je originální a pravdivý nápad a obávám se že velmi, velmi aktuální.
Nebezpečí EMP asi opravdu stojí za pozornost a jen kvůli tomu, že se skrz tuto knihu trochu rozšíří mezi lidi je pozitivní. I popis úpadku společnosti a s tím spojenými jevy je vecelku reálný ale tím pozitiva končí. Patos, amerikanismus a militarismus z textu přímo čiší, takže pokud nepatříte k těm 300 milionům lidí z teho nejdokonalejšího národa na světě a nemáte erekci při hymně o bombách a krvi, tak budete dost možná fandit těm lidožravým feťákům :D
Tahle kniha ve mě zanechala stopu, ještě dlouho o tom budu přemýšlet. Jasně bylo to jako kdyby Američani bylyTi nejlepší a nejvyspělejší a zbrojili proti všem, ale pokud se tohle přehlédne, tak je to skvělá knížka s napínavým a strhujícím dějem a i když konec trošku předpokládáte, tak Vás i tak může překvapit.
Koncentrovaný patos a sebestředný patriotismus hned v úvodním slově mě varovali. (klinicky bych americké (pseudo)vlastenectví nazval latentní paranoiou a patriotismus infantilním narcismem).
Leč rozhodl jsem se nechat své předsudky stranou a ve čtení vytrvat. Chyba. Spíše než předvídatelný děj jsem tak vnímal „poselství“ více či méně skryté mezi řádky. Jeho výsledkem je - překvapivě - konstatování.
Úsměvná nebo spíše děsivá a zavrženíhodná fascinace válkou je tragikomickým paradoxem už vzhledem k faktu, že veškeré vyvolané konflikty američané prohráli. Na druhou stranu je tento jev a naprosto nerealistický pohled snadno vysvětlitelný. Pramení z holé skutečnosti, že se s ní civilní obyvatelstvo nikdy nesetkalo tváří v tvář. Nikdy nečelilo její syrové realitě, utrpení bez kompromisů.
Znepokojující otázkou zůstává, nakolik je tento charakterový neduh omluvitelný lidskou hloupostí a nakolik důsledkem z výše zmíněného vyplývajícím. Mistři sebeklamu.
Hnus. Odpad.Hrůza.Klišé. Propaganda.
Amerika a její američané, ti nejzbožnější, ti nejvlastenečtější, ti kteří se nebojí použít zbraň a když vystřelí tak jedině tak aby zastřelili, zkrátka nejvíc elitní národ universa. Půjčil jsem si tuhle knihu, protože mě tohle téma baví a hodnocení zde je vysoké, čekal jsem kvalitu, ale z toho co jsem přečetl jsem zděšený. Na každé druhé stránce jsou slova "to je jako ve filmu, John si vzpoměl na film" atd. (Opravdu to připomíná obludný film Den nezávislosti.) Na každé stránce je pak slovo Amerika, americké, jsme přece američané....Jedno patetické klišé střídá druhé (hrdinské činy, nezištné oběti, Americká hymna, salutování atd.) Protože autor není schopen nic pořádného vymyslet, tak nám pouze předhazuje mrtvoly, nejdřív tak po pěti šesti kusech, pak už po stovkách a tisících....Ona je to spíš taková brožura vydaná s tichým souhlasem vládních činitelů. Takový operační manuál co by se jako tak mělo pomalu začít dělat. Hlavně zbraně aby byly doma a mraky střeliva, protože to bude důležité, pomalu třídit a likvidovat všechny tetovaný a feťáky a jiný závisláky a taky právníky a IT pracovníky a ostatní darmošlapy. Kdyby to nebyla tak ubohá trapná slátanina, tak bych měl z týhle knihy strach.
P.S. Kdo máte tenhle žánr rádi doporučuju Ondřeje Neffa a jeho román Tma resp.Tma 2.0
Postapokalyptický román o tom, co by se stalo, kdybychom absolutně zůstali bez elektřiny. Hned od první stránky či spíše už poděkování a předmluvy mě to neskutečně vzalo a od knihy jsem se nemohl odtrhnout. Podstatná otázka není, JESTLI se to stane, ale KDY se to stane. Knihu si hluboce prožijete, protože líčí příběh, který se skutečně může stát a to hrdinové příběhu mají ještě jednoduché, neboť žijí na venkově, mají pitnou vodu, pušky, střílí si zvěř, hlavní hrdina je bývalý armádní důstojník... Co potom obyčejní lidé ve velkoměstě? Proč se kniha jmenuje Vteřinu poté? To se dozvíte úplně na konci knihy v poslední větě v Doslovu. Skutečnost by ale byla ještě mnohem horší, třeba taková, jak se autor v závěru knihy zmínil o Floridě. Doporučuji.
Vteřinu poté jsem dočetl před pár dny.Neměl jsem v úmyslu ji komentovat s tím, že je okomentována docela dost. Protože jsem ale na problematiku EMP narazil zcela nechtěně hned v následující oddychovce od DeMilly (pochopitelně v jiných souvislostech a v jiném žánru), přimělo mne to se ke Vteřině ještě pár slovy vrátit.
Nechci rozebírat zápory a klady knihy, to už za mne udělali jiní. Napadlo mne spíš porovnat spíš s jinými obdobnými. Jistě by se jich dala najít řada, pro zjednodušení použiju jen první tři, které mi na mysl přišly jako první : Merleho Malevil, Wyndhamův Den trifidů a McCarthyho Cesta. Všechny jmenované, i když v rozdílné míře, poukazují na skutečnost, jak je naše civilizace, především díky závislosti na technice, křehká a jak změna životních podmínek dokáže opravdu velice rychle doslova sedřít naši civilizační slupku a oživit primitivní zvíře v celé řadě z nás. Ano, v závěru je vždycky aspoň náznak jakéhosi optimizmu a happyendu, padouši dostanou po mordě a klaďasům se přiměřeně okolnostem daří. Přesto ale ….
Shodou okolností v každé z jmenovaných to autoři demonstrují na jiném vzorku populace a za poněkud jiných startovacích podmínek. Ve Vteřině - totální okamžité zhroucení infrastruktury a jeho dopad na obyvatele měst. V důsledku toho kniha působí snad nejdrsněji tou masovostí a související komplikovaností domluvy a nalezení řešení k přežití. Do jisté míry je podobný i Den trifidů, kde jsou naopak postiženi především lidé a to teprve a hlavně pozvolněji vede k rozpadu infrastruktury. I když nám představivost umožní se vžít do dané situace, autorovy popisy nepůsobí tak naturalisticky. Malevil je naopak zaměřen na malou skupinu lidí, navíc vlastně přátel, kteří přežili a snaží se na troskách staré vytvořit novou společnost a místo děsivých akcentů se spíš zaměřuje na vztahy a vnitřní fungování takové skupiny a tak působí proti dříve jmenovaným spíš idylicky než úděsně. Cesta, ta je o osamělosti, o padajícím popeli. Nevíte kdo, nevíte co a netušíte kde ve své bezútěšnosti a jak skončí. Je to jen na míře vaší fantazie…
Nesrovnávám nesrovnatelné…. Začal jsem ale po šuplíkách hledat svoje staré traperské křesadlo, ono jeden nikdy neví.
Podobným knihám se obvykle vyhýbám, protože když mi tečou slzy z očí, špatně se mi čte :-). Byl to emotivní příběh, ukázka toho, jak by jednou lidstvo mohlo skončit. Ať už by podobný stav způsobilo EMP nebo cokoliv jiného, myslím si, že autor opravdu hodnověrně vystihl, jak by to na světě vypadalo. Kniha se moc dobře četla a děj svižně ubíhal.
Výborné dílo pro otevření očí a uvědomění si, co všechno se vlastně může stát. Jediné, co mi trošku vadilo je to, že to bylo tak moc čtivé, že jsem to přeletěl rychlostí blesku - kdyby byla kniha ještě jednou tak dlouhá (nebyl by to podle mě až tak velký problém, spousta dní je v ději přeskočených), byla by to dokonalost! Musím dát ale i tak * * * * *.
Kniha, která mě opravdu přivedla k zamyšlení. Zajímavý a čtivý román. Je to velmi drsné a nechtěl bych to zažít. Měli bychom být všichni spokojení s tím, co vlastně máme...Rozhodně dávám 5*
Jistě, kniha není dokonalá. Není to \"klasika\", která se bude číst za sto let. Ano, příběh je docela toporný, a ano, patriotismu je tam hodně. Nicméně pokud něco víte o \"žitých dějinách\" USA, většinou pochopíte proč tomu tak je. Mé hodnocení 5* je tak možná nadhodnocené, ale vize toho co se může stát, toho co většina z nás, si to nedokáže ani představit... Ti kteří při četbě začali přemýšlet, kde je nejbližší vodní zdroj, kolik potravy mají doma, na čem budou vařit, když nepůjde elektřina, plyn, voda... Ti mě pochopí...
A takový dodatek. Ve skutečnosti to bude ještě horší.
Měl sem chuť na nějaký postapokalyptický kousek a s husí kůží jsem vzpomínal na Cestu od McCartyho. Ale ono nee, oproti Cestě na mne toto dílo působilo jako takový návod, co dělat, když se všechno posere. Nechápejte mě špatně, je to čtivé, drsné, naturalistické, ale pro mě prostě málo. Když mám chuť si přečíst tento žánr, čekám mazec a ze všeho stříkající pesimismus, tady to bylo, ale v takové dietní formě. Nicméně plus autorovi za vykreslení problematiky s EMP.
Štítky knihy
boj o přežití apokalypsa mezilidské vztahy blackout, výpadek proudu EMP - elektromagnetický pulz postapokalyptická sci-fiAutorovy další knížky
| 2012 |  Vteřinu poté |
| 1998 |  1945 |
| 2018 | Rok poté |
| 2003 | Čestný nepřítel |
| 1996 | Aréna |
Pěkná kniha, jen pro mě občas trochu rozvleklá, chyběl mi větší spád. I přes to mě chvílemi mrazilo a na konci jsem i tu slzu uronila... mrazivá představa...