Výbor lyriky

13.04.2017

V prvních 3/4 knihy se jedná hlavně o naivní veršíky o přírodě, někdy o lásce. Většinou připomínají spíše lidové říkanky než básně. Hálek v nich dost často používá zdrobněliny, takže zhruba v půlce už mě iritovaly ptáčci, hvězdičky, měsíček atd. (Ty hvězdičky tak drobounké / a nebi ku ozdobě). Na konec jsou překvapivě zařazené básně, kde se to hemží pravdou, národem a třídními rozdíly. Působilo to, jako kdyby to psal někdo jiný (Dál neplač, nelkej, národe; / nechť vlaje lidstva prapor svatý). Ani jedna z těch částí mě příliš nezaujala, není to zrovna můj šálek čaje. Ale najde se tam i několik hezkých výjimek.