V přírodě přehled
Vítězslav Hálek
Dílo V přírodě, pocházející z roku 1872, je rozsáhlou lyrickou sbírkou patřící mezi tvorbu posledních let básníkova života. Vítězslav Hálek přenáší čtenáře do přírodní krajiny, zejména do míst svého rodného kraje, a mistrnou krajinomalbou vystihuje nespočet přírodních motivů, jež nás obklopují. Jazykovými prostředky i výběrem motivů přispívá k celkovému optimistickému ladění sbírky.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize V přírodě. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (8)
Sbírka má celkem 172 básní (očíslovaných římskými číslicemi), které oslavují přírodu ... nebylo to špatné čtení ...
Básník jemuž příroda byla chrámem.
Citace:"
Na drnu kyprém v kořání
sedla si krása, bez zvaní,
sedla si měkce vedle mne,
s mladostí v tváři dojemné.
U nohou tenké praménky,
sedla si v kapraď, v pomněnky,
nad sebou větvic vlažný stín,
hleděla lesům do hlubin.
"Hledals mě v mořích, výšinách,
v světů a nebes končinách,
hledals mě v žití, v žalu svém
a já tak blízko doma jsem."
Seděla, hlas jak do zpěvu,
na tváři důlek úsměvu,
oko jak duše prohřátá,
rty jako růžím poupata.
"Však tys mne hledal nejradši
kde jsou mi květy nejsladší.
proto jmu v plnou lásku tě -
našels mě v pravdě, v prostotě."
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha V přírodě v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 50x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Knihotéce | 15x |
v Chystám se číst | 11x |
v Chci si koupit | 1x |
v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
2008 | Večerní písně |
1986 | Milostný listář |
1957 | Muzikantská Liduška |
1954 | Domove líbezný |
2009 | Na vejminku |
Prvá báseň, ktorú som pri náhodnom otvorení knihy našla:
Stál v polích hřbitov osamělý -
noc jistá za dni probdělé,
kol do polí sil oráč zrnka
a hvízdal písně veselé.
Realita života. Tá noc jistá mi pripomenula,
že život je vlastne taká hra, hazardná,
s vopred známym výsledkom - porážkou.
...A počal hrobník také orat,
jen rýčem, ale hluboko,
co vseje, nikdy nevychází,
žně jsou tu jen tak na oko.
A hrobník zpíval: "Škoda očí
a sladkého v nich plamene!"
Smek oráč, z ruky pustil oprať,
sám stál jak pomník z kamene.