Výbor z díla

09.09.2022

Zákon o zachování pohybu zní, „těleso, které je v pohybu se pohybuje stejnou rychlostí a stejným směrem až pokud na něj nepůsobí jiná síla.“ /Gallileo Galilei – Hobbesův současník/

I my lidé jsme součástí přírodně materiálního světa, a ten se řídí zákony mechaniky – tedy, tělesa se pohybují a vzájemně na sebe kauzálně působí – ve stejném duchu pak Hobbes, jako veskrze materialisticky založený filozof, pojal svou filozofickou vizi.

A tak je Hobbesův pojem moci motivován právě touto analogií k působení těles – „moc je dispozice účinně působit“!

A v úplně stejném duchu přistoupil i k lidským emocím (myšlenkám, činům) – „činy jsou produkovány mechanicky a spadají pod deterministické zákony“ – a tak si smyslové vnímání můžete představit jako pohyb těles směrem ke smyslovému orgánu, čímž dojde k jeho podráždění a následně vjemu; zrovna tak lze tímto způsobem vysvětlit podle Hobbese i „touhu“ – což není nic jiného než niterný pohyb směrem k objektu touhy (provázený pocity libosti, nebo nelibosti, pak můžete očekávat averzi), nebo „volbu“ – jako pohyb směrem k objektu po kterém toužíme, či „konání“ – jako pohyb k dosažení objektu touhy, a k jejímu uspokojení.
Poskládáním všech těchto premis pak Hobbes získal jednoznačný závěr – podobně, jako je základním principem pohybujícího se (materiálního) tělesa (Galileiho zákon) zachování pohybu, je „základním (a přirozeným) principem člověka zachování o ochrana jeho vlastního života“.

Podle Hobbese je tedy lidským štěstím, a přirozeností každého jedince, neustálé uspokojování svých tužeb a potřeb – tedy, pohybovat se směrem k objektu své touhy.

Odtud tedy vane vítr, pokud hledáte východiska pro Hobbesův racionální egoismus – každý jedinec přirozeně touží po uspokojení svých potřeb – a ty jsou zaměřeny čistě na jeho individuální dobro (užitek) a sebe-záchovu – a to jsou podle něj touhy, které motivují všechny naše volby a činy!

A jak že se to má s rozumem a přirozenými pudy?
Takže, vězte, že naše pudy, vášně a emoce stanovují naše objekty touhy (emoce rozhodují, po čem budeme toužit), zatímco rozum, ten ustanovuje prostředky k efektivnímu dosahovaní našich objektů touhy (najde cestičku, jak je uspokojíme), pomáhá zvažovat alternativy, jak nejlépe dosáhnout toho, po čem toužíme (nejefektivněji a s vynaložením co nejméně prostředků) – cílem je přeci sebezáchova!
Problém je, že některé lidské vášně nás lidi sice orientují k míru – jako touha po klidu, strach ze smrti, touha po pohodlném životě, po bezpečí, ale jsou tu i jiné (a ty nám jsou úplně stejně vlastní, jako ty předchozí), které nás orientují spíš úplně opačným směrem – k násilí, boji, válce … a protože jsme zaměřeni individuálně (sebezáchovně) – je přirozené (v přirozeném stavu), že se jedná o „válku všech proti všem“!
Takže, co je potřeba, abychom v takovém stavu věcí byli schopni dosáhnout svých cílů?

MOC – jako aktuální prostředek k uspokojení budoucích tužeb!
Co se totiž stane, když dva zatouží po tomtéž?
Na to pozor! Každý (je to v naší přirozenosti) má schopnost – zabít, zaútočit a fyzickou silou dosáhnout svého, nebo, pokud ji nemá, využít lsti, tedy rozumu, který poradí, s kým a proti komu se případně spolčit a tak dosáhnout svého (individuálního, sebezáchovného) cíle!

A podle toho (když tak toho Hobbese dnes čtu, až mě mrazí, jak aktuální a současné se ty jeho vize zdají), to dnes ve světě vypadá tak, jak to vypadá!
Taky vám to tak připadá, při pohledu na aktuální zpravodajství, že je „člověk člověku vlkem“? … a tedy, že naší pravou tváří, přirozeností, je bojovat „všichni proti všem“?
Že v tom našem, současném přirozeném stavu vládne přesně to, co pan Hobbes předpověděl – nedůvěřivost a nejistota – „v přirozeném stavu (totiž) nikdo není v bezpečí“ – soupeří se o hodně, o vše – o zdroje a o moc!
Problémem ovšem je, že všichni mají podobnou naději na úspěch, na uspokojení svých tužeb – a tak je výsledkem – atmosféra strachu! (kdy nejlepší obranou je útok!) … aktuálnost Hobbesových výroků si každý jistě dovodí …

… a ještě jeden dovětek si nemůžu odpustit …

„Pohrdání je znakem nedostatku moci, po které každý přirozeně touží.“ – i to máme v sobě, touhu po respektu a uznání! … výsledkem není pak nic jiného, než (a to si možná je dobré zapamatovat) že, když někoho urazíte – bude útočit! … i kdyby jen za účelem získání reputace!

„… neplatí žádné morální zákony, protože neexistuje síla (autorita), která by je vymáhala …“

… a dnešní zprávy už není třeba číst, vše bylo řečeno … už dávno!