Výbor z díla II. - Archetypy a nevědomí

17.07.2022

Kniha nabízí přes 400 stran celoživotní práce uznávaného psychologa včetně odkazů na bezpočet odborných i prozaických děl autorů, jejichž jména pozvolna upadají v zapomnění. Podobně jako u prvního svazku se ani tentokrát nejedná o formát do kabelky. Kniha má pevnou vazbu, papírový přebal, černou lacetku a je vytištěna na papíru vyšší gramáže.

Čtení vyžaduje velké soustřední, klidnou mysl a znalost nejenom běžných principů psychologie, ale i všeobecný rozhled. Autor hojně užívá latinských a odborných výrazů a mnohdy se vyjadřuje v dlouhých souvětích a barvitých přirovnáních. Kniha je rozdělena na 9 kapitol – Teoretické úvahy o podstatě duševna, O archetypech kolektivního nevědomí, O pojmu kolektivního nevědomí, O archetypu se zvláštním zřetelem k pojmu animy, Psychologické aspekty archetypu matky, Psychologie archetypu dítěte, O fenomenologii ducha v pohádkách, Transcendentní funkce a O synchronicitě, jejichž provázanost musí čtenář pochopit sám.

Úvahy, přednášky a psychologické studie, jež daly vzniknout výborům z Jungova díla, jsou pro mě vždy vzrušujícím čtením, které probouzí nejenom inspiraci, ale pomáhá mi i překonat různé životní etapy. Jsou to knihy, k nimž se rád vracím a pokaždé v nich dokážu najít něco nového.

Z druhé svazku z výboru musím přednostně vypíchnout archetypy kolektivního nevědomí, jejichž znalost mi nejednou pomohla pochopit konání druhých osob, a dále fenomenologii ducha v pohádkách, která mě přiměla překonat můj odpor k literatuře pro děti, jenž jsem pociťoval již od útlého věku.

Kniha mě opakovaně dostala do stavu hlubokého zamyšlení se nad fungováním světa a částečně zodpověděla dotěrnou otázku o smyslu lidského bytí, a proto jí jen těžko mohu něco vytknout. Našel jsem v ní opět to, co mi v jiných knihách tolik chybí, a přestože jsem ji četl výhradně před spaním, nepůsobila na mě nijak únavně, ale spíš mě příjemně nabíjela a uspokojovala jako určitý druh psychické masturbace.

Nepochybuji, že pro spoustu čtenářů, zajímajících se o psychologii, bude velmi inspirující i kapitola o pojednávající o rodičovských komplexech a zevrubné vysvětlení pojmů anima a animus. Na své si nepochybně přijdou taktéž nadšenci do symbolismu, který Jung nejenom rozebírá, ale sám hojně používá ve svých přirovnáních a příkladech.

25.04.2021

Tentokrát kniha k mému zklamání neobsahovala žádný úvod vysvětlující, proč byl tento díl sestaven zrovna takto, zřejmě jde ale o vše, co se dalo posbírat na téma archetypů a nevědomí (GW 8 a 9). Rovnou nás vrhne do "Teoretických úvah o podstatě duševna". Teoretické úvahy na jakékoliv téma jsou pro mě utrpením, takže jsem rozuměla fakt jen místama, že se autor snaží někam zařadit archetypy, píše ještě pod dojmem nedávné Hirošimy a notuje si s Paulim. Mimochodem, ten Pauli ho vážně pochopil a napsal mu k doslovu komentář ve stejně nečitelném duchu.

Následující příspěvky už byly srozumitelnější, jednalo se převážně o monotematicky zaměřené práce na téma některého archetypu. Nejsrozumitelnější pro mě byl archetyp dítěte. Překvapilo mě, že dílo neobsahuje žádný Jungův přehled archetypů, nějakou tu kategorizaci. Jung sám zde mluví o archetypech víceméně obecně, snaží se vysvětlit spíš jejich obecný význam, než konkretizovat. Podrobněji se jimi zabývá jen namátkou, těmi z jeho pohledu nejdůležitějšími.

Určitý prostor Jung dává i synchronicitě a obecně parapsychologii. Nepochybuje o nich a poukazuje na nutnost tyto fenomény více zkoumat. Poněkud mě zaráží, že zatímco moderní psychologie jakkoliv Junga uznává, archetypy přijala, vše "nadpřirozené" je stále víceméně tabu.