Výbor z díla II. - Archetypy a nevědomí
Carl Gustav Jung
Psychika lidské bytosti není určována pouze individuálními niternými vlivy, nýbrž i archetypy, jež jsou společné různorodým kulturám. Psychika každého z nás je totiž spoluurčována duchovním dědictvím všech předchozích generací (tj. kolektivní nevědomí). Kolektivní nevědomí zosobňuje duchovní dědictví celého dosavadního vývoje lidského druhu. Druhý svazek spisů obsahuje práce o této ústřední problematice myšlenkového systému švýcarského psychologa. Jediným nedostatkem záslužného jungovského projektu je, že zakladatel analytické psychologie by si zasloužil český překlad uceleného kritického vydání sebraných spisů.... celý text
Literatura naučná Psychologie a pedagogika
Vydáno: 2018 , Nadační fond HolarOriginální název:
Die Archetypen und das kollektive Unbewusste, 1992
více info...
Přidat komentář
Tentokrát kniha k mému zklamání neobsahovala žádný úvod vysvětlující, proč byl tento díl sestaven zrovna takto, zřejmě jde ale o vše, co se dalo posbírat na téma archetypů a nevědomí (GW 8 a 9). Rovnou nás vrhne do "Teoretických úvah o podstatě duševna". Teoretické úvahy na jakékoliv téma jsou pro mě utrpením, takže jsem rozuměla fakt jen místama, že se autor snaží někam zařadit archetypy, píše ještě pod dojmem nedávné Hirošimy a notuje si s Paulim. Mimochodem, ten Pauli ho vážně pochopil a napsal mu k doslovu komentář ve stejně nečitelném duchu.
Následující příspěvky už byly srozumitelnější, jednalo se převážně o monotematicky zaměřené práce na téma některého archetypu. Nejsrozumitelnější pro mě byl archetyp dítěte. Překvapilo mě, že dílo neobsahuje žádný Jungův přehled archetypů, nějakou tu kategorizaci. Jung sám zde mluví o archetypech víceméně obecně, snaží se vysvětlit spíš jejich obecný význam, než konkretizovat. Podrobněji se jimi zabývá jen namátkou, těmi z jeho pohledu nejdůležitějšími.
Určitý prostor Jung dává i synchronicitě a obecně parapsychologii. Nepochybuje o nich a poukazuje na nutnost tyto fenomény více zkoumat. Poněkud mě zaráží, že zatímco moderní psychologie jakkoliv Junga uznává, archetypy přijala, vše "nadpřirozené" je stále víceméně tabu.
Extrémně zajímavá kniha pojednávající o nejtemnějších zákoutích lidské duše. I přes svoji maximální odbornost mě rozhodně nenudila. Radikálně ovlivnila můj pohled na lidské chování a psychiku, umění, mytologii, vědu, mě samotného i svět obecně.
Štítky knihy
psychologie psychoterapie sny psychoanalýza výbor z díla transcendence fenomenologie nevědomí archetypy analytická (jungovská) psychologie
Autorovy další knížky
2010 | Červená kniha |
1994 | Duše moderního člověka |
2017 | Člověk a jeho symboly |
1995 | Člověk a duše |
1993 | Analytická psychologie: Její teorie a praxe |
Kniha nabízí přes 400 stran celoživotní práce uznávaného psychologa včetně odkazů na bezpočet odborných i prozaických děl autorů, jejichž jména pozvolna upadají v zapomnění. Podobně jako u prvního svazku se ani tentokrát nejedná o formát do kabelky. Kniha má pevnou vazbu, papírový přebal, černou lacetku a je vytištěna na papíru vyšší gramáže.
Čtení vyžaduje velké soustřední, klidnou mysl a znalost nejenom běžných principů psychologie, ale i všeobecný rozhled. Autor hojně užívá latinských a odborných výrazů a mnohdy se vyjadřuje v dlouhých souvětích a barvitých přirovnáních. Kniha je rozdělena na 9 kapitol – Teoretické úvahy o podstatě duševna, O archetypech kolektivního nevědomí, O pojmu kolektivního nevědomí, O archetypu se zvláštním zřetelem k pojmu animy, Psychologické aspekty archetypu matky, Psychologie archetypu dítěte, O fenomenologii ducha v pohádkách, Transcendentní funkce a O synchronicitě, jejichž provázanost musí čtenář pochopit sám.
Úvahy, přednášky a psychologické studie, jež daly vzniknout výborům z Jungova díla, jsou pro mě vždy vzrušujícím čtením, které probouzí nejenom inspiraci, ale pomáhá mi i překonat různé životní etapy. Jsou to knihy, k nimž se rád vracím a pokaždé v nich dokážu najít něco nového.
Z druhé svazku z výboru musím přednostně vypíchnout archetypy kolektivního nevědomí, jejichž znalost mi nejednou pomohla pochopit konání druhých osob, a dále fenomenologii ducha v pohádkách, která mě přiměla překonat můj odpor k literatuře pro děti, jenž jsem pociťoval již od útlého věku.
Kniha mě opakovaně dostala do stavu hlubokého zamyšlení se nad fungováním světa a částečně zodpověděla dotěrnou otázku o smyslu lidského bytí, a proto jí jen těžko mohu něco vytknout. Našel jsem v ní opět to, co mi v jiných knihách tolik chybí, a přestože jsem ji četl výhradně před spaním, nepůsobila na mě nijak únavně, ale spíš mě příjemně nabíjela a uspokojovala jako určitý druh psychické masturbace.
Nepochybuji, že pro spoustu čtenářů, zajímajících se o psychologii, bude velmi inspirující i kapitola o pojednávající o rodičovských komplexech a zevrubné vysvětlení pojmů anima a animus. Na své si nepochybně přijdou taktéž nadšenci do symbolismu, který Jung nejenom rozebírá, ale sám hojně používá ve svých přirovnáních a příkladech.