Vyčerpání zdrojů – skvěle prodejný mýtus
Mojmír Hampl
S předmluvou Václava Klause vydal CEP publikaci jednoho z výrazných mladých ekonomů. Autor ukazuje, že ač byly nesčetné apokalyptické vize vždy vyvráceny realitou, opakovaně je varovným, byť chybným prognózám věnována neúměrně větší pozornost. Neviditelná ruka trhu je ale i v případě přírodních zdrojů lepším alokátorem než státní dirigismus. Na neregulovaných trzích rostoucí cena automaticky omezuje spotřebu vzácnějších zdrojů a motivuje podnikatele k nacházení alternativ. Díky jedinému neomezenému zdroji -- lidskému poznání -- jsou přírodní zdroje jako takové prakticky neomezené. Až lidský důmysl a technický pokrok mění přírodní materiál ve zdroje užitečné člověku. Skutečné limity růstu spočívají nikoliv v neomezeném čerpání zdrojů, ale v násilí a nesvobodě. Kniha přehledně a přesvědčivě prezentuje základní ekonomické argumenty pro debaty o čerpání přírodních zdrojů.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Takový blábol je v českém prostředí skutečně mimořádný. Ne snad kvůli tomu, že by autor popíral existenci globálního oteplování a odkazoval na pochybné studie neuznávaných a kontroverzních vědců, přičemž široký vědecký a mezinárodně-politický konsenzus ignoruje. To už dokázal mnohokrát například Václav Klaus, Miloš Zeman a další vystudovaní ekonomové, všichni "experti".
Autor kritizuje a malthusiánské myšlenky, což je v pořádku, ale příště by se mohla jednotlivá tvrzení zakládat na empirických datech. Přebírá super optimismus některých amerických ekonomů, zejména Juliana Simona, kterého opakovaně cituje. Od něj přebírá i myšlenku, že (ekonomický) růst je neomezený, resp. je omezen pouze lidským poznáním. Jakékoliv obavy o tom, že současná světová ekonomika, extrémně závislá na fosilních palivech, nemusí vydržet navždy, tedy takto jednoduše odmítá.
Přidává i typické kecy o "samoregulujích a neviditelných silách", které vždy zasáhnou a všechny krize bez problému vyřeší. To je samozřejmě nesmysl, tvrdit, že lidstvo si "v případě nouze" -- což v případě autora není globální oteplování a klimatická změna, tu totiž jednoduše odmítl a lišácky tak tento problém řešit nebude -- se změnami hladce poradit, je dost naivní představa. Obzvlášť v realitě vysoce složitých a vzájemně provázaných systémů, kterými se světová ekonomika řídí.
Jak autor tohoto textu mohl být viceguvernérem České národní banky, vážně nechápu. Označení knihy za populárně naučný text mi také připadá absurdní.
(SPOILER) Knihu jsem četla v novém vydání z roku 2018 (Mladá fronta). Autor se dívá na tematiku vyčerpání přírodních zdrojů z nového úhlu pohledu, který ani v dnešní době není mainstreamový. Upozorňuje na tendenci médií prodávat "senzace", kterými nejrůznější katastrofické scénáře vyčerpání zdrojů jsou, a zároveň upozorňuje na tendence zakrýt zavádění nejrůznějších sociálních a dalších programů onou "zelenou politikou". Kniha je nadčasová a má smysl ji číst i dnes. Text poskytuje (mimo jiné) přehled nejvýznamnějších myšlenek k vyčerpání zdrojů napříč dějinami ekonomického myšlení, které autor doplňuje vlastními glosami. Zároveň prezentované myšlenky dokládá na datech. Závěr, že množství zdrojů je určeno lidským poznáním, které může ze své podstaty růst donekonečna, je naprosto stěžejní. Autor tak (v duchu díla J. Simona) shrnuje, že zdroje nejsou vyčerpatelné. Ačkoliv by tak dle představené logiky samotná kniha neměla být žádnou "senzací" (protože "utěšuje", že zdroje jsou a budou), lze ji právoplatně označit za velmi zdařilý příspěvek k diskuzi na téma (přírodních/lidstvem vytvořených) zdrojů.
Štítky knihy
ekologie ekonomie suroviny přírodní zdroje
Autorovy další knížky
2019 | Pro Čechy je nebe nízko |
2018 | Vyčerpání zdrojů – skvěle prodejný mýtus |
2009 | Rozvojové země: Potřebují pomoc, nebo volné trhy? |
Vynikající kniha. Nikdy není málo připomínat základní principy svobodné, prosperující společnosti a vyvracet směry, které mají totalitární tendence. Zároveň sdílím autorův optimismus v oblasti lidského poznání.