Východ, Západ
Salman Rushdie
Kniha Východ, Západ je v díle Salmana Rushdieho tak trochu raritou: ačkoliv spisovatel proslul především jako autor rozsáhlých románů, v roce 1994 vydal soubor krátkých povídek. V mistrně napsaných textech, rozčleněných do tří oddílů, nahlíží s odstupem i zblízka na dva světy, které tvoří součást jeho identity – na východní a západní civilizaci. Z pozice vyděděnce či nomáda, jenž zdánlivě nikam nepatří, sleduje jejich společnou historii a komická i tragická nedorozumění, jimiž jsou spojeny. V povídkách, které dokazují mimořádnou šíři Rushdieho talentu, se spisovatel – podobně jako jeho hrdinové – nechává s jímavou něhou přitahovat střídavě jedním i druhým směrem, ale nakonec tvrdohlavě setrvává ve své dvojdomosti a navzdory všemu si mezi Západem a Východem odmítá vybrat. Tento svůj postoj konečně autor sám nejpřiléhavěji vyjádřil, když prohlásil, že „nejdůležitější částí názvu knihy Východ, Západ je ona čárka. Zdá se mi, že tou čárkou jsem právě já.“... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2006 , NLN - Nakladatelství Lidové novinyOriginální název:
East, West, 1994
více info...
Přidat komentář
Co hodnotit pozitivně na knize, která působí jako násilně vytlačený proud nezajímavých zápletek? Falešnou slovní ekvilibristiku, cizokrajnost prostředí, zoufalou snahu vymykat se?
Chcel som skúsiť od Rushdieho niečo menšie, než sa pustím do Satanských veršov, a bol to dosť šťastný výber. Väčšina poviedok si drží úroveň značne nad priemerom, každá z troch častí knihy má svoju naj poviedku (Východ má Vlasy Prorokove, Západ Harmóniu sfér a Východ/Západ Ucháďača) a koncepčne mi do toho nesedela len bájka o Yorickovi, pretože viac než prózu pripomína esej, alebo rozbor, a je to dosť nezáživne čitateľné.
6 z 9 povídek se mi líbily - tedy nikoliv vášnivě, nikoliv uhrančivě, ale tak jako "jinak". Jsou pro středoevropana nezvyklé svým pojetím, nadsázkou, ale i prostředím a situacemi, které se řeší (Dobrá rada je vzácnější než rubíny, Rádio zdarma). Oceňuji, že Rushdie je rozkročen mezi civilizačními okruhy, má pro oba pochopení a dokáže vyhmátnout skrze zajímavý moment určitou obecninu typickou pro Západ nebo pro Východ. Jsou to vztahy mezi mužem a ženou vyvíjející se značně nečekaně (Harmonie sfér), je to vztah k víře (resp. ortodoxnosti víry a její zhoubnosti - Vlasy Prorokovy), nebo historizující groteskní "prozření" (Vyvrcholení vztahu mezi Kryštofem Kolumbem a královnou Isabellou Kastilskou). Styl autorova psaní je v některých částech trochu zbytečně komplikovaný, ale beru to jako jeho typ originality. Jsem rád, že jsem si knihu přečetl, ale nijak se mnou nepohnula.
Kniha se skládá ze tří částí. V první části Východ jsou tři povídky, které mě bavily a byly z exotického neznámého prostředí. V druhé část Západ jsou také tři povídky, které se mi zdály slabší a hlavně povídku inspirovanou Shakespearem jsem málem ani nedočetl. Třetí část Východ, Západ se znovu skládá z tří povídek a je opět zajímavější. Jde o zajímavou ale dost náročnou četbu. Navíc mě asi úplně nesedí formát povídek.
„V šestnácti si ještě pořád myslíte, že svému otci můžete utéct. Neslyšíte, jak jeho hlas mluví vašimi ústy, nevidíte, jak vaše gesta již zrcadlí jeho; nevidíte ho ve způsobu, jakým držíte tělo, ani v tom, jak se podepisujete. Neslyšíte jeho šepot ve své krvi.“
Devět zde uvedených povídek nemá žádné společné téma. To mě překvapilo, nějaký náznak konceptu jsem od Rushdieho, kterého znám jako autora se schopností velkorysého narativního klenutí, očekával. Ale pokud bych měl vybrat alespoň něco sjednocujícího, co opakovaně vykukuje z jednotlivých příběhů, pak je to (ne)kompatibilita člověka a společnosti, konflikt snahy vymanit se z tradic a neschopnosti myslet v jiných myšlenkových schématech, než jaké jsme si v dospívání osvojili. Rozdíly a podobnosti mezi generacemi a civilizacemi – právě to jsem chtěl ilustrovat úvodním fragmentem z povídky Uchaděč.
Pan Rushdie píše rozmanitě, ale na mě to tentokrát nepůsobilo, narozdíl třeba od Faberových Fahrenheitových dvojčat. Rozdíly v úrovni povídek se mi zdály příliš velké (subjektivně, jistě). V úvodních třech (Východ) se ještě ukáže jako barvitý vypravěč, připomněl mi zde můj nejoblíbenější román Děti půlnoci. Jenže oddíl Západ, to bylo dost velké utrpení, parodie na Hamleta se mi zdála křečovitá a sociální kritika ve formě grotesky byla spíš jako náhled do blogu amatérského psavce, který značně nadhodnocuje své schopnosti. V poslední trojici povídek, tematizující život Asiatů v Evropě, už jsem zase Rushdieho poznával, ale ani zde jsem se nedočkal zapamatovatelného komentáře k prolínání světů, „jen“ obyčejných povídek, které mě ničím zvláštním nezaujaly.
Docela zklamání.
Skvělá kniha povídek od známého autora. Pohled na rozdíl mezi východním a západním světem. Pozn. nějak rozumím proč má jedno vydání hodnocení přes 80 procent a druhé pouze šedesát.
Štítky knihy
anglická literaturaČást díla
Chekov a Zulu
1994
Dobrá rada je vzácnější než rubíny
1994
Dražba rubínových pantoflíčků
1994
Harmonie sfér
1994
Rádio zdarma
1994
Autorovy další knížky
2009 | Děti půlnoci |
2015 | Satanské verše |
1990 | Hanba |
2018 | Zlatý dům |
2010 | Čarodějka z Florencie |
Zajímavá knížka, docela dobrá. Některé příběhy byly zajímavější, některé mě nebavily a přeskakovala jsem je. Do batohu do autobusu dobré.