Výchova dívek v Čechách
Michal Viewegh
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/394336/bmid_vychova-divek-v-cechach-ihp-394336.jpg
3
1415
1415
Nové vydání jednoho z nejúspěšnějších románů 90. let, který byl přeložen do mnoha jazyků a dočkal se i filmového zpracování. Mladý učitel Oskar je na tom finančně bídně, a tak přijme doučování dcery milionáře Krále. Dvacetiletá kráska Beata má potíže se světem i sama se sebou. Život učitele se mění v milostné šílenství a zběsilé kličkování mezi milenkou, manželkou a dcerou.... celý text
Přidat komentář
Pochválit můžu zajímavé postavy, čtivost a některé zvraty v ději. Jinak mi bohužel děj ale přišel plochý a postavy mi vlastně byly nesympatické. Asi bych se do ní už znovu nepustila. Možná kouknu na film...
Při čtení této knihy jsem si vzpomněla na Možnosti milostného románu od Jana Němce. Vlastně mi to stylem, dějem/ nedějem, formou a především intelektuálstvím přišlo dosti podobné, jen s tím rozdílem, že Michal Viewegh napsal knihu o 25 let dříve.
Viewegh je další z českých autorů, kteří mě nezaujali a v tomto případě radši sáhnu po filmu. Přečteno několik knih, ale žádná mě bohužel neoslovila.
Viewegha jsem četla asi před deseti lety, tak jsem si řekla, že bych se k němu mohla zase vrátit a připomenout si nějaké jeho knihy. Začala jsem touhle a už po prvních stránkách mi bylo jasné, že tahle kniha nebude ta pravá. Pravděpodobná snaha o postmoderní román se změnilo ve slátaninu citátů, přehnaného nadužívání kurzívy, sebeironických poznámek, nesympatických postav a téměř nulového děje. Proč se to vlastně jmenovalo Výchova dívek v Čechách? Co to ve mně jako ve čtenáři vlastně mělo zanechat? Jediná dobrá věc je, že mě to navnadilo přečíst si znovu skutečný postmoderní román a to Parfém od Patrika Süskinda.
Michal Vieweg na mě svým dílem silně zapůsobil. Duševně i fyzicky. Vlastně nejlépe by se dala tato kniha popsat jako zdařilé převedení vogonské poezie do české prózy, neboť během čtení se u mě dostavil nevysvětlitelný pocit, že mi postupně selhávají všechny orgány a nutila nevyhnutelně k úvahám nad základními existenčními otázkami typu "Byl to dobrý nápad se tehdy v první třídě to čtení vůbec učit?"
Teď již ale vážně, ony na mě ty Viewegovy rádoby sebeironizující pokusy o vtip bohužel nejspíš zanechaly následky. Co bylo nutno vytknout ze stylistického hlediska, již zde v komentářích bylo vytknuto lidmi vzdělanějšími. To tedy nechávám stranou, i když to, co zde autor vytvořil za schizofrenní slátaninu, by za to možná stálo. Co mě ale na celé knize znepokojovalo více (možná tak 50/50) než forma, byl samotný děj knihy. Jak sám autor někde v inkriminovaném veledíle psal, snaží se být jakýmsi středobodem mezi prodejnou čtivou brakovou literaturou a literaturou tzv. vysokou, litteratus immortalis. Děj byl to, co nejspíš mělo za cíl zapůsobit na příznivce první skupiny knih. Jediné vyvrcholení celé knihy bylo vyvrcholením sexu autora-vypravěče-hlavní postavy (nehodící se škrtněte), zároveň ale jedinou hlubokou věcí bylo hrdlo Beáty Králové a možná některý z těch naprosto bez kontextu rozesetých citátů klasiků, což byl jen další způsob, jak si pohonit ego.
Přečteno před mnoha lety, jako jedna z prvních knih autora. Zaujala mě a nakopla k přečtení dalších knih.
Beáta je na přesdr*ku a učitel ťuňta-ironik se za nemalé peníze od jejího tatínka snaží ji naučit psát. Kniha psaná snadnou běžnou gramatikou, četba plyne, ale příběh mě až tak nechytil.
Surové vyprávění, smutné, ale velmi čtivý text, který byl prvním autorovým textem, s nímž jsem se setkala a oblíbila si ho.
Od autora jsem přečetla dvě knihy k maturitě - Román pro ženy a Báječná léta pod psa. Výchovu dívek v Čechách jsem si chtěla už dlouho přečíst, protože mě zaujala námětem. Bohužel mi ale skoro vůbec nesedla. Při čtení jsem se nudila a víc než polovinu knížky jsem se nedokázala do příběhu řádně ponořit.
V jednom momentu už jsem říkala, že se konečně děje něco zajímavého, ale nemělo to moc dlouhé trvání.
Každopádně se chci určitě podívat na film, který by snad podle hodnocení měl být lepší.
Film mě daleko více upoutal než kniha a bohužel musím říct že právě u tohoto spisovatele, mám radši filmy. Jeho romány se mi moc dobře nečtou, nevím, ani vlastně proč. Filmy mě na rozdíl od knih baví.
Tak trochu nevím, co si mám o knize myslet. Chtěla jsem ji odložit, ale nakonec jsem ji přečetla celou. Od autora jsem ještě četla Báječná léta pod psa a to se mi líbilo mnohem víc.
Skvělé a dekadentní. Jiné, než to, co M. V. napsal předtím a potom. Doporučuji.
Tak nějak nechápu, proč má kniha takové "jméno". Mně se nečetla dobře, zápletka mi přišla více než laciná a znovu bych ji do ruky nevzala.
Tak první Viewegh. Mno. Četlo se to dobře, lehce, hlavně první polovina. Zábavné byly především jeho kantorské historky ze školy. Postupně ale začala převládat zoufalá snaha napsat postmoderní román. Výsledkem této snahy pak bylo vyzrazení zápletky dopředu a neustálé bezúčelné boření zdi mezi časoprostorem psaní a časoprostorem příběhu. Přesto 2,5/5. 2 dávám proto, že autorova práce s kurzívou byla n e s n e s i t e l n ě iritující.
Typický Viewegh. Jeho postřehy o každodenním životě lidí jsou brilantní, v tom trochu připomíná Čapkovy či Nerudovy povídky. Jakožto vystudované literátce ve mně vyvolaly četné odkazy na literární vědce a další autory příjemnou nostalgii. Pro Viewegha typické je i silné promítání autora, metafikce, boření čtvrté stěny. Vypravěčovy činy mě však silně popuzovaly, obzvláště když byly prokládány něžnými výlevy lásky k dceři.
Kniha byla pro mě takovým průměrem. Začalo to být zajímavější až v půlce knihy.
Autorovy další knížky
| 2002 |  Báječná léta pod psa |
| 2006 |  Účastníci zájezdu |
| 2010 |  Biomanželka |
| 1994 | Výchova dívek v Čechách |
| 2011 | Mafie v Praze |
Nejlepší kniha autora.