Výchova dívek v Čechách
Michal Viewegh
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/394336/bmid_vychova-divek-v-cechach-ihp-394336.jpg
3
1415
1415
Nové vydání jednoho z nejúspěšnějších románů 90. let, který byl přeložen do mnoha jazyků a dočkal se i filmového zpracování. Mladý učitel Oskar je na tom finančně bídně, a tak přijme doučování dcery milionáře Krále. Dvacetiletá kráska Beata má potíže se světem i sama se sebou. Život učitele se mění v milostné šílenství a zběsilé kličkování mezi milenkou, manželkou a dcerou.... celý text
Přidat komentář
Viewegha mi vychválila máma a tak jsem se sebezapřením schroustala Báječná léta pod psa. A byl to zážitek pod psa. Abych dala tomuto módnímu a nespravedlivě protěžovanému autorovi druhou šanci, nechala jsem se vychovat v Čechách. Ale když to bylo jenom samé oplzle vychloubačné plácání samolibého lovce žen, učinila jsem definitivně kříž nad Panem Přemoudřelým. Nečíst, zahodit.
Co dohnalo učitele ke zběsilému životu mezi milenkou, manželkou a dcerou? Něco o tom vím. To na prestiži tomuto povolání nepřidá. Ale i tak dodávám, že se mi to líbilo a uvedené citáty byly pro mě vhodným doplněním plynoucího děje. Prostě to tak v životě chodí. Nejenom autor (bývalý učitel), ale celá naše společnost to tak vidí. To je škoda. Vnímám to tak i nyní, i když román patří do devadesátých let minulého století.
Děkuji, že máme knihu v povinné četbě! Miluji ji celým tělem a vším ostatním... Přečetla jsem ji velice rychle. Nic co bych na ni vytkla.
Celkem mě až obtěžovaly pasáže s úryvky jiných knih či citátů. V knize jsem se ztrácela a dočetla jsem ji v podstatě z donucení, protože se mi hodí do čtenářské výzvy. Za mě zklamání ...
3* za to že se to docela dobře četlo a rychle to ubýhalo. Oproti jiným knihám v povinné četbě to šlo.
Avšak v nitru, v duši, mě ten člověk velmi rozrušoval a zatěžoval, a po pravdě řečeno, dávno jsem se s ním ještě nevyrovnal. V noci se mi o něm občas zdává a cítím, jak mě i pouhá jeho existence do základu zasahuje a znepokojuje, byť jsem si ho zamiloval.
...civím nyní stále častěji do černého hvězdného kosmu. Ale ona tam nikde není.
Kniha mi byla velice blízká, snad jen kdyby příběh nepřerušovaly zbytečné glosy, o tom, že tohle je prostě jen román. Čtenář má pak pocit, že nikdy se nic podobného nestalo, že vše je autorova fantazie, a to knihu lehce kazí. Nicméně, za tak dokonalé vykreslení onoho nerovnoměrného vztahu staršího muže a mladé dívky, jeho studentky, si román pět hvězdiček zaslouží.
Jeho poutá jakýsi zaběhlý řád a "maloměšťáctví", ona je šťastná, a zároveň má strach. To, co se v takto asymetrickém vztahu děje je potřeba zažít, aby člověk správně pochopil.
Knihu jsem si přečetla podruhé. Dříve jako studentka, teď protože jsem si chtěla prostě přečíst "nějakého starého Viewegha". Styl autora mi sedí, líbí se mi, jak je příběh protkán citáty z klasických děl, jak vystihuje smutnou realitu a práci úlohu učitelů (a to autor hovoří o devadesátých letech 20. století). Příběh samotný je zvláštní, nicméně dějí se různé věci.
Kniha známého českého autora se četla dobře, přesto je můj pocit z ní takový nijaký... Příběh učitele Oskara pár let po revoluci, který vezme jako „melouch“ doučování dvacetileté Beáty. Následky tohoto rozhodnutí nám autor dávkuje zajímavou formou vyprávění prokládanou citáty. Filmové zpracování jsem zatím neviděla, takže nemůžu porovnat, jak moc se od knihy liší. O malinko vyšší průměr, tak 3,5 *.
Kniha se mi líbila, ale moc jsem se neztíhala vnímat jak se v tu chvíli chová Beáta.
Todle nám náš pedo učitel na Češtinu dal do čtenářského deníku. Dal jsem 50 stránek. Brr, to byla hrůza.
„Něco vám řeknu-je jí skoro dvacet. Měla by chodit do práce," řekla vážně. „A za druhý by se potřebovala vdát."
Jedna hvězdička za snahu něco napsat. Nedočetla jsem, bohužel jsem si jí koupila, tak třeba někdy dočtu.
Viewegh má opravdu vyprávěcí talent, ale bohužel s Báječná léta pod psa se to nedá vůbec srovnávat. V knize se mi akorát líbily příjemné citáty :)
Zatím jediná,co jsem od něj četla- a možná taky právě kvůli tomu jediná..moc mě to nevzalo. Možná proto,že jsem nějak nepochopila jednání hlavních postav. Ne že bych byla až tak nechápavá,ale chodím jinými chodníčky.
Velmi pěkná sonda do českého školství těsně po revoluci, film jsem neviděla, takže nemám srovnání. Líbilo se mi střídání vypravěčských stylů i zařazené citáty. Brala jsem knihu jako oddychovou četbu, v tomto ohledu mě nezklamala. Jediné, co bych autorovi vytkla, je že konec prozradí velmi brzy.
Autorovy další knížky
| 2002 |  Báječná léta pod psa |
| 2006 |  Účastníci zájezdu |
| 2010 |  Biomanželka |
| 1994 | Výchova dívek v Čechách |
| 2011 | Mafie v Praze |
V knize mě zaujal hned první citát od V.Linhartové.
Líbí se mi Vieweghův humor, ironie a i znázornění reálného života ;-)
"Ještě jednou jsem pohlédl na obličej zabořený do potemnělého trávníku. Jsou dvě možnosti, řekl jsem. Buďto je totálně na dně, nebo šmíruje krtka."