Výchova vysoce citlivých dětí
Julie Leuze
Vysoká citlivost znamená intenzivnější vnímání a hlubší zpracování dojmů všeho druhu. Objevuje se už v dětství a doprovází lidi po celý život. Vysoce citlivé děti jsou součástí rodinného života, obvykle potřebují harmonii, blízkost přírody, hlubokou péči a péči. Mnoho z nich nasává nálady jiných lidí jako houba. Tyto a podobné vlastnosti však mohou také vést k problémům, protože vysoce citlivé děti se jen stěží mohou chránit před stresem a hlukem a je pro ně složité vyhnout se sociálním konfliktům.... celý text
Přidat komentář
Výchova vysoce citlivých dětí... dobře, kladem knihy je, že je jednou z mála, která se tomuto tématu věnuji. Již to jí dává dobrou šanci na bestseller svého druhu. Kniha je velmi čtivá a poskládaná z rad a zkušeností ostatních rodičů. To je mi sympatické, poněvadž rodič hypersenzitivního dítěte je tím posílen pocitem, že v tom není sám. Na druhou stranu, rady jsou opravdu někdy všeobecné až nicneříkající a "převratné" myšlenky typu respektující výchovy považuji dnes již celkem za běžné. Všeho všudy mi tak kniha moc nového nepřinesla, chybí mi nějaký hlubší pohled na věc, řekněme více vědeckého rázu, neurobiologické pozadí problému apod. Jsem si vědoma, že nic takové však publikace ani neslibovala, takže není na co si stěžovat:) neurazí
Smíšené pocity. Na jedné straně jedna (uz mála) z knih venovaná citlivým dětem. Na druhé straně kniha obsahuje rady, které mi nesedí. Např. mimoděk lhát dítěti nepokládám za dobré z důvodu možného odhalení dítětem a tím pádem snížení důvěry, systém odměn, které jsou kritizovanou vnější motivací.
Nicméně i přesto ji pokládám za přínosnou pro rodiče citlivých dětí. Některé rady se mi zdají obecné, pro všechny rodiče, prostě respektovat dítě, nastavovat hranice dítěti, které lze odůvodnit. Nezavíra dítě do betonu, naopak umožnit mu pohyb v přírodě, lese. Myslet i na sebe. Chápat potřebu dětí být v blízkosti s rodiči. U citlivého dítěte neplnění těchto všeobecných rad má horší důsledky.´
A k tomu se chovat speciálně k citlivým dětem. Chápat, že když se přesytí podněty, může zamrznout nebo naopak být vzteklé. Potřebuje méně podnětů, víc klidu (nebo "naopak" více sportu, přírody). Brát citlivé dítě jako pozitivum, cvičit jeho citlivé smysl, obdivovat jeho schopnosti. Chápat jeho rozladění věcmi, které nevnímáte (citlivé děti dokážou vycítit rozladění jiných osob a tím taky trpět).
V závěru kniha jemně naznačuje částečnou korelaci citlivosti s ADHD/ADD nebo nadanými dětmi.
Kniha je stručná, občas dle mě obsahuje nevhodné rady, ale pokud jste schopni si z ní vzít jen to dobré, je přínosem.
Kniha mi přišla dobrá. I dobře pojatá. Určitě použitelná nejen pro hypersenzitivní děti a rodiče.