Vyhlazení
Thomas Bernhard
Román Vyhlazení (Auslöschung, 1986) představuje poslední a vrcholný autorův příspěvek světové literatuře. Rozvíjí zde a k dokonalosti přivádí všechny motivy a prostředky, které prostupují jeho tvorbu odpočátku: kritika všeho a všech – zejména rakouského státu a společnosti – jako umění literární nadsázky, všudypřítomná tragikomika, sarkasmus, sebeironie a bytostně hudební rytmus vyprávění.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2014 , ProstorOriginální název:
Auslöschung. Ein Zerfall, 1986
více info...
Přidat komentář
Tak tohle patřilo mezi ty těžší kousky. Autor nepoužívá přímou řeč ani odstavce. Jde o nepřetržitý proud myšlenek hlavní postavy. Kritiku Rakouska, nesoudružné rodiny a vlastně všeho. Děj by šel shrnout do věty: Syn obdržel telegram a o smrti rodičů a bratra při autonehodě a vrací se na rodové sídlo na pohřeb. Několikrát mi četba evokovala Proustovo Hledání ztraceného času.
Pohřeb je perverzní. Bernhard to vydestiloval a pořádně zahustil. Hodně nadávání Rakousku, sem tam nekritické vzývání Říma. Proč Murau miloval Janáčka a Martinů se nedozvíme, ale je to tedy něco.
Poté, co tento román zmínil v jedné ze svých knih můj oblíbenec Karl Ove Knausgård (mimochodem, cítím zde možnou inspiraci či vliv), nadešel konečně na Bernharda ten pravý čas. Vybrala jsem si k prvnímu čtení jeho poslední dílo, ale nelituji. Je to depka, je to zvláštně napsané, je to bichle... ale je to skvělé! Plně souhlasím s velmi výstižným komentářem hned pod tím svým :)
Nečekejte příběh, rychlý děj, případně knihu, která se bude "číst sama". Bernhard nabídl sled kritických až sarkastických myšlenek odvíjejících se během tří dnů v protagonistově hlavě v reakci na jedinou událost. Čtenář se s mrazením v zádech musí zamýšlet nad každou větou, musí kriticky hodnotit nejen okolí samotného protagonisty, ale i to své, a konec konců i sama sebe. Obdivuhodný jazyk (který kupodivu skvěle vyniknul i v českém překladu) s úžasnou melodií a slovními hříčkami mě vyloženě připoutal k myšlenkám a činům protagonisty, k tomu, co se autor snažil vyjádřit. Celkově naprosto úžasné dílo, určitě si od tohoto autora budu chtít přečíst více.
Tak predne varovani, ze Vyhlazeni patri do kategorie bichli a jeji precteni pravdepodobne chvilku potrva, ovsem rozhodne se vyplati. Pri takovem rozsahu je samozrejme, ze na kazde strance neni perla, se kterou by se ctenar ztotoznoval, ale presto jsou v knize skutecne skvele myslenky a cas od casu i prekvapive komicka scena nebo slovni hricka. Tento roman je esence veskereho Bernhardova umeni, coz pro ty, kteri jeste autora neznaji, znamena: nejde tu o dej ci o serii udalosti (3 dny skutecneho casu vypravece jsou tu popsany na temer 500 stranach!), ale o zachyceni pocitu, charakteru a nekonecnou kritiku odhalujici pravou podstatu veci. Tim, ze vypravec popisuje rozpad sve rodiny vlastne skrze napsani romanu leci a resi svuj zivot az na samy konec sve vlastni existence. Z jazykoveho hlediska je kniha samozrejme dokonalou ukazkou melodickeho psani, kdy se slova opakuji v malych obmenach jakoby behem refrenu a ctenar je skutecne zajat do rychle plynoucich zurivych myslenek vypravece. Tato nejsilnejsi vlastnost knihy je zaroven i jeji nevyhodou, protoze 500 stran asi nikdo z nas neprecte na jedno posezeni a potom je tezke se vratit do urcite myslenky vypravece, nehlede na to, ze zapamatovat si predesle uvahy taky neni zrovna snadne. Proto jen 4* za tezkou orientaci uvnitr dila. Jak ovsem Bernhard podotkl v jednom interview, on prece nepise pro paka, kterym se musi vsechno predzvejkat. Vyhlazeni nema byt snadne cteni. Ma to byt podnet k zamysleni se nad zivotem a svetem kolem nas a, vzhledem k mnozstvi autobiografickych prvku, take prece jen Bernhardova soukroma psaci terapie :-)
"Vyhlazení. Rozpad" je šílená kniha. Bernhardova schopnost vtáhnout čtenáře do těla hlavního hrdiny je až ďábelská. Po celou dobu čtení knihy jsem fyzicky prožíval každé pohnutí hlavní postavy, které je navíc popisováno velmi originálním rukopisem páně Bernhardovým: tedy jednou nekonečnou větou bez odstavců. Snad i proto kniha získala naprosto surovou barvu a každá vzpomínka na ní vyvolává v čtenářovi celé spektrum pocitů. Bernhard zrežíroval touto knihou naprosto skvělé představení a čtenář tak nemá šanci se knize bránit a s hlavním hrdinou si vše musí vypít až do dna. Prostě skvělá kniha.
Štítky knihy
rakouská literaturaAutorovy další knížky
1999 | Mýcení |
1999 | Vyhlazení |
2007 | Mráz |
2008 | Obrys jednoho života |
2004 | Ano |
Klasciký Berhnard. Tohle je snad jeho nejdelší román a je to vlastně i takové rozloučení, protože Berhnard psal Vyhlazení už v době, kdy věděl, že mu moc času nezbývá. Snad proto jsou ve Vyhlazení snad všechna berhardovská témata jako ambivaletní vliv umění na jedince, napjaté rodiné vztahy, rakušanství ve své nahotě, osamělost, fyzický ale i duševní exil a snaha se vyrovnat s minulostí. Hlavní dějová linka je opět velmi jednoduchá a není zas až tak podstatná, jde opět o to rozehrát veškerý ten autorův rejstřík témat a stylu. Svým způsobem vrchol Berhadobi tvorby. Pro mě je to už spíš takový unavený a dýchavičný Bernhard, což je zapříčiněno ale hlavně tím, že jsem Vyhlazení četl až po několika jeho románech (Staří Mistři, Korektura, Mýcení, Rozrušení, Ztroskotanec) a divadelních hrách. Ale i tak doporučuji.