Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29103/bmid_vyhnani-gerty-schnirch-SiS-29103.jpg
4
4357
4357
Noc z 30. na 31. 5. 1945. Gerta Schnirch, matka několikaměsíční dcerky, je jen s osobními věcmi odsunuta společně s ostatními brněnskými Němci směrem na Vídeň. Vyčerpávající pochod skončí v Pohořelicích, kde mnoho vyhnanců podlehne epidemii tyfu a úplavice. Gerta a některé další německé ženy se zachrání při nucených pracích na jižní Moravě, kde setrvají i po ukončení transportů. Po znovuzískání československého občanství se Gerta vrací do Brna, v němž prožívá další bouřlivé události druhé poloviny dvacátého století.... celý text
Přidat komentář
Pribeh zeny, ktera dospivala v dobe druhe svetove valky. Tato doba pro ni nebyla jednoducha, byla ditetem rodicu nemecke i ceske narodnosti. Po skonceni valky byla jednou z mnoha, kteri se stali obeti nasilneho odsunu. Tento pribeh je urcite pouze jednim z mnoha podobnych v te dobe. Autorka mistrne vystihla dobu po valce, krute zachazeni a mstivost a naslednou neschopnost lidi, kteri se dostali k moci a svym pocinanim pouze nicili skutecne majetkove hodnoty, ktere pracne vytvorily predchozi generace. Skvela knizka, nadherny i kdyz smutny pribeh.
Skvělé, výborná kniha napsaná s velkým citem pro lidskou povahu. Jsem ráda, že i u nás na malém českém rybníčku máme tak dobré spisovatele.
Velmi smutná knížka se všemi hrůzami války, odsunu a následujícího krutého osudu hlavní hrdinky příběhu.
Netušila jsem, co se vlastně odehrávalo v Brně, velmi smutný a zároveň pro mě poučný příběh. Neuvěřitelné, co lidé dokáží přežít. Určitě doporučuji k přečtení !
Ach jo... Moc smutná knížka. Neumíme si vůbec představit jaké to bylo žít ve válce. A po ní. Po celou dobu čtení jsem si všechno dokázala živě představit, a tím dávám 5 hvězdiček autorce za úžasný styl psaní...
Krásný a dojemný příběh. Četla jsem tuto knihu déle, protože jsem si ji prostě musela náležitě vychutnat.
Až mi z ní mráz běhal po zádech. Jsem skoro rodačka z Brna (i když vlastně místo narození Brno mám), takže já spolu s postavami procházela mně známá místa a bylo mi z toho všeho velmi ouzko. Viděla jsem i divadelní zpracování. Pěkné, smutné a velmi realistické :(
Tak předně jsem ráda, že si autorka pro svůj román zvolila téma odsunu. Téma citlivé, choulostivé a v beletrii dost opomíjené. Za komunismu naprosto tabuizované. Dnes už se o něm sice mluví více než dřív, ale stále je to něco, co není příliš v obecném povědomí. Ve školách se o odsunu neučí a většina lidí jen ví, že "proběhl". Vlastně je to stále určité tabu, část naší novodobé historie, ke které se nechceme moc znát. Radši se my Češi vidíme jako ti chudáci, kterým ostatní vždycky jen ubližovali. Nebo jako mírumilovní dobráci, kteří se i se Slováky rozešli v míru a pokoji... Ale nic není černobílé a existuje i pohled z druhé strany, jak román skvěle ukazuje.
Nebylo to jednoduché čtení. Ne, nevadilo mi, jako mnohým, střídání vypravěčů, je spousta knih, které jsou po této stránce mnohem komplikovanější. Tady, co se týče formy, nic obtížného nebo netradičního nebylo. Ani v událostech kolem postav jsem nezaznamenala žádné nejasnosti (kdo je Barbořiným otcem, je celkem brzy naprosto jasné). Kniha se čte dobře, brzy mě pohltila, ale - je to všechno strašně depresivní! Drsné, kruté, mrazí z toho. Zvlášť když člověk ví, že tohle se doopravdy dělo...
Chudák Gerta. Vůbec ji neviním z toho, že se časem stala hrozně pasivní, že měla komplikovaný vztah s dcerou, že se pořád vracela k tomu, co prožila, a nemohla to překonat a žít dál... Vždyť jenom to, co jí dělal její otec, by vystačilo na celoživotní trauma. A ona toho na bedrech nesla mnohem, mnohem víc. Jen proto, že se "špatně" narodila. Jak si pak člověk váží toho, kdy a kde žije.
ŽB jsem přečetla jedním dechem, Gertu jakbysmet. Za oběma knihami je znát spousta práce - obdivuji, kolik toho autorka prostudovala. A ještě jednu podobnost pozoruji - v obou knihách jsou obětmi především ženy, ty vždycky všechno schytají. A skoro všichni chlapi jsou všiváci.
Zaujaly mě osudy ostatních odsunutých žen (jak se s touto životní tragédií vyrovnávaly každá po svém), dojímala mě dobrota paní Zipfelové, zajímalo by mě, co se stalo s Karlem, překvapila mě Janinka.
Citát: "A víš, co proti tomu můžeš udělat? Suma sumárum nic moc. Zespoda s tím hýbnout nedokážeš. Ale něco přece. Nenechat se rozšlápnout a těšit se sama ze svého. Ze svého prostého, krásného života, který bude tak malý, že už jim nebude stát za to ho znova lámat. Víš. To můžeš udělat." (Hermína)
První kniha, kterou jsem od Kateřiny Tučkové četla, a jsem příjemně překvapená. Chytlavý příběh, který rozhodně přečtěte :-)
Zlo plodí jen další zlo.... A bohužel to na 99% odskáčou nevinní lidé. Dofám, že se nikdy ničeho podobného nedočkám. Doporučuju k přečtení. A jsem vděčná, že je letos Výzva jaká je. K této knize bych se jinak nedostala.
Pro mě výborný příběh člověka, kterého zcela semlely dějiny a vzaly mu veškerou minulost, budoucnost a perspektivu. Je to trochu nepohodlné čtení, protože bychom byli rádi, aby se dobrým lidem děly dobré věci a zlí byli potrestáni, což tady tak úplně nefunguje. Pro čtenáře i v reálném životě je to někdy těžké přijmout, ale je dobré, že nás některé knihy nutí ke konfrontaci i s touhle drsnou realitou. Oceňuji také historickou stránku knihy.
Kniha je hodně zajímavá svým obsahem i dějem. Co mi však vůbec nesedlo, byl styl vyprávění. Jednak bylo hodně popisu Brna, což asi ocení místní (já někdy celé odstavce přeskakovala, jelikož Brno vůbec neznám), v textu byla německá slova a věty (někdy bylo přeloženo, ale ne vždy) a co mi hlavně vadilo: čtete, příběh plyne, narazíte na další kapitolu a najednou to vůbec nedává smysl. Po půl stránce totiž zjistíte, že příběh je už u jiného hrdiny. Jednu kapitolu jsem dokonce četla dvakrát, protože mi to opět nedávalo smysl a myslela jsem si, že mi něco uniklo. No neuniklo, vysvětleno to bylo až za několik dalších kapitol, nepochopila jsem důvod. Taky mi chyběl osud jednoho hrdiny, asi jsme si ho měli domyslet. Ale jinak paní Tučková určitě psát umí, protože pokud takto nepřeskakovala, tak se četlo moc hezky, moc mě to bavilo a hlavně to opravdu bylo zajímavé. Děsné, kruté, ale zajímavé. Nevěděla, jsem, že se něco takového dělo. O co tedy byli Češi lepší než Němci? Někteří o nic.
Tak tohle byla síla. Kniha byla opravdu velice těžká na čtení. Musela jsem si asi uprostřed dát 3 týdny pauzu, než jsem se odhodlala k pokračování. Nebylo to způsobeno jen obsahem, od kterého opravdu bylo nutno si odpočinout, ale také stylem autorčina psaní, který mě na jednu stranu trochu rozčiloval, ale na druhou stranu fascinoval. Právě uspostřed příběhu byla část, která mě moc nebavila a četla jsem opravdu z donucení, ale nakonec se to ještě vyvinulo velmi dobře. Gertin příběh byl ozvláštněn pohledy jiných postav, zjistili jsme spoustu dávno zapomenutých věcí. Celkově knihu hodnotím kladně. Opravdu stojí za přečtení, ale je třeba se připravit na hodně silný příběh.
Nevím, ale s paní autorkou a jejím stylem psaní se těžce míjím. Po ŽB druhá kniha a do další se už pouštět nebudu. Velmi zajímavá a pro čechy ostudná část historie, bohužel zpracování mě nechalo poměrně chladnou.
Tahle knížka je úžasná. Tolik emocí ve mě dlouho žádná jiná neprobudila. Ve tři ráno jsem seděla na posteli a střídavě jsem nadávala na tu tehdejší situaci a střídavě jsem brečela, že jsem ani písmenka nemohla přečíst. Hrozně moc doporučuju
Od autorky jsem četla Žítkovské bohyně (které mě na rozdíl od okolí moc nenadchly). Tato knížka ale patří k mým nejoblíbenějším. Úžasný popis českého pohraničí. Příběh o tom, že kdysi Němci a Češi dokázali žít pohromadě, a jak to události 20. století natrvalo změnily. Knížka by měla být povinnou četbou pro všechny, kteří mají tendenci vidět svět černobíle. Neuvěřitelně čtivá.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Brno ženy pro ženy venkov sudetští Němci vysídlení Němců Němci Češi a Němci vyrovnání se s minulostíAutorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Úchvatně napsaná kniha o neuvěřitelně smutné historii a o 13. komnatě poválečných českých dějin. Mnoho lidí o tomto tématu nepíše, proto smekám před Kateřinou Tučkovou a děkuji jí za to, že tuto černou komoru otevřela a vypustila bubáky ven. Je to určitě obohacující i pro mladší generace, které již tuto dobu nezažily a ve škole se jí téměř vůbec nevěnovaly. Až alarmujícím způsobem jsou historické události popisované v knize opět aktuální. Kniha, ke které se určitě budu vracet, i když to není po psychické stránce lehké čtení.