Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29103/bmid_vyhnani-gerty-schnirch-SiS-29103.jpg
4
4336
4336
Noc z 30. na 31. 5. 1945. Gerta Schnirch, matka několikaměsíční dcerky, je jen s osobními věcmi odsunuta společně s ostatními brněnskými Němci směrem na Vídeň. Vyčerpávající pochod skončí v Pohořelicích, kde mnoho vyhnanců podlehne epidemii tyfu a úplavice. Gerta a některé další německé ženy se zachrání při nucených pracích na jižní Moravě, kde setrvají i po ukončení transportů. Po znovuzískání československého občanství se Gerta vrací do Brna, v němž prožívá další bouřlivé události druhé poloviny dvacátého století.... celý text
Přidat komentář
Četla jsem od Kateřiny Tučkové i knihu Žítkovské bohyně a přemýšlím, která byla lepší. Každá úplně jiná, ale obě skvělé, četly se velmi dobře. Smekám před autorkou, nebylo to lehké psaní, spousta faktů, jsem rada, že jsem na ně narazila a mohla si je přečíst.
(SPOILER)
Tuckove Zitkovske bohyne se mi tenkrat moc libily, uz jen to tema bylo zajimave. Ale o teto knize jsem mela vazne jinou predstavu, neco ve smyslu zivota v koncentraku a pak stastneho navratu. Jak ja se spletla…
Timhle pribehem Tuckova dokazuje, ze si svoje literarni ceny vazne zaslouzi.
O pribehu jako takovem se rozepisovat nemuzu, jsem v tuhle chvili na strane 60 a jen hltam stranky…
22.8.
Pribeh plny ruznorodych, depresivnich, tragickych osudu od konce valky az po soucasnost. Gerta mne rozcilovala a Barbora taky, ale neni se jim co divit. Gerta nikdy s dcerou nemluvila o tom co bylo…stvalo mne, ze se nijak „neprala“ treba jako Teresa, porad jen ze byla vic Ceska, i kdyz polovicni a nijak se nesnazila, v te dobe by to asi k nicemu nebylo a ona by skoncila kdovi kde
Nasilnosti a zlociny, ktere se udaly byly opravdu silene, je pravda, ze nemuzeme vsechny hazet do jednoho pytle, ale taky nelze zapominat, ze nekteri se nechovali tak jak by meli, kdyz mohli. Valka je vzdycky hrozna…napadla mne vzpominka na film Habermanuv mlyn a vim, ze uz ho nikdy videt nechci…
Lide si nemaji v tomhle ohledu co vycitat
Moje uplne nejoblibenejsi kniha poslednich let. Syrova, poutava, propracovana do detailu a brutalni. Brutalni tim, ze tyhle veci se dely.
Poselstvi knihy je neuveritelne silne a nuti premyslet a vracet se k tematu jeste dlouho po precteni. Nic neni cernobile. A princip kolektivni viny je to nejhruznejsi, co "lidi" vymysleli. At je to jakymkoliv smerem.
Jsem z Brna, takže číst tuto knihu a znát ta místa, ulice a domy osobně, je silný pocit. Mohu-li to tak vůbec napsat, perfektní kniha.
Jsem do Brna pristehovana a o teto jeho kapitole jsem toho mnoho nevedela, vlastne vubec nic. Jake prozreni.... Chvala K. Tuckove za vyborne zpracovani a pripomenuti nasi historie. Knizku bych dala jako povinnou literaturu... Skvela ukazka chodu historie a lidskych charakteru.
Odvrácená stránka českých dějin.. velmi smutný a depresivní příběh.. nicméně hlavní hrdinka Gerta mi bohužel byla šíleně nesympatická. Ale i tak jsem vděčná, že jsem si mohla knihu přečíst a podívat se na válku i poválečné období i z jiného úhlu pohledu.
(SPOILER)
Dvě a půl hvězdičky...jak tady většina píše, že jim byla postava Gerty nesympatická, tak já nemohla naopak vystat jeji dceru Barboru, které naštěstí moc v knize věnováno nebylo... Projevovala se tak slabomyslně a hloupě, že byl opravdu poznat její původ :))
Jinak byla kniha kromě začátku příliš zdlouhavá a bez nějaké zajímavé zápletky, prostě už jen plynula až do téměř současné doby...
Skvělá kniha, kterou jsem přečetla jedním dechem a poučila mě o událostech, o kterých jsem měla jen matné nebo žádné povědomí. Netušila jsem, jak nelidsky se Češi po konci války chovali.
Gerty a ostatních mi bylo líto, ale přesto si nemohu pomoci a nesouhlasím s jednostranným zaměřením a poselstvím knihy. Gerta pořád uvažovala jen stylem - já já já já - chyběla mi jakákoli zmínka, její zamyšlení nad tím, co za zvěrstva páchali Němci za Protektorátu na Češích a hlavně na Židech. Když se teda cítila tak moc jako Češka, proč se za Čechy nějak nepostavila? Kniha mě nutila přemýšlet, jak by se Gerta chovala, kdyby Němci válku vyhráli. Odmítala by s tím související privilegia a soucítila s nespravedlností páchanou na jiných? Nebo by byla opět jen pasivní a přijímala svůj "nadřazený osud s výhodami beze zbytku?" Hlásila by se i tak k Čechům? To, ať si každý promyslí sám.
Hutné a smutné... Jsem paní Tučkové velmi vděčná za beletrizaci tohoto kontroverzního tématu našich dějin, kde nejsou vítězové ani poražení jen ublížení a poranění. Neméně naléhavé jsou i proměny této látky v čase a v životech dalších generací...
"To víš, že vím, že nám to všem podělali. Ale na druhou stranu, nejen nám.(...) A víš, co proti tomu můžeš udělat? Suma sumárum nic moc. Zespoda s tím hýbnout nedokážeš. Ale něco přece. Nenechat se rozšlápnout a těšit se sama ze svého. Ze svého prostého, krásného života, který bude tak malý, že už jim nebude stát za to ho znova lámat. Víš. To můžeš udělat."
K. Tučkovou považuji za nejlepší současnou českou spisovatelku. Z příběhů i způsobu jejich podání mrazí.
Velmi obohacující a silná kniha! Čtení to není lehké, ale díky ní se na historii budete moci podívat "z druhé strany" a bez žádných příkras. Je to velmi bolestný příběh naší smutné a temné minulosti. Jsem ráda, že se s odstupem času otevírají tato historická tabu a doufám, že to pomůže k tomu, aby se již tyto události neopakovaly. Všem velmi doporučuji a paní Tučkové za tuto knihu děkuji.
(SPOILER)
Uf, to tedy bylo něco - silné, syrové a traumatizující vyprávění. Styl psaní se mi líbil, byl velice autentický a autorka pro mne otevřela jednu kapitolu naší historie, kterou jsem neznala.
Příběh se mi četl velmi dobře, ale přitom těžce a knihu jsem si musela dávkovat, protože od smrti Gertiny matky to byla jedna hrůza za druhou - znásilňování otcem, bída, hlad, bombardování, pochod, dřina, šikana, roky zoufalé snahy o důstojný život a přitom to bylo jen přežívání. Autorka popisuje vše tak věrohodným a sugestivním jazykem, že máme pocit, jako bychom tam byli. Příšerně depresivní, ale je to naše historie a každý by se s ní měl seznámit.
Není to žánr, který bych cíleně vyhledávala, ale za mne se jedná o jedno z nejlepších děl současné literatury a dotýká se nejen tématu viny a odpuštění, ale hlavně paměti národa. Protože “národ, který zapomněl svoji minulost, je odsouzen ji znovu opakovat”.
Kniha ve mě zůstane ještě dlouho rezonovat a jsem ráda, že jsem ji mohla číst.
(SPOILER)
Němci Jakuby Katalpy byly skvělým úvodem do historie německého obyvatelstva po válce.. navázat na Katalpu touhle knihou považuji za majštryk.
Kniha popisuje osudy několika německých žen od konce války, násilné vyhnání z Brna, nástup socialismu, ruské okupace, normalizace až po nové tisíciletí. I přes surovost a hmatatelnou bolest v první části knihy si myslím, že by kniha měla být povinnou četbou k novodobým dějinám.
"...tento pochod smrti nebyl jen spontánním výbuchem nenávisti nahromaděné během německé okupace, ale vědomě plánovanou akcí. Na základě vyhlášky byly shromážděny všechny ženy, děti a staří lidé. Během noci pak byli donuceni vydat se na pochod k rakouským hranicím. Procesí 20-35 tisíc osob spolu s ozbrojenci. Stovky až tisíce žen, dětí a starých lidí zemřeli vyčerpáním, znásilňováním, ubitím či zastřelením.
Mezi vyhnanými bylo mnoho Čechů a antifašistů. Tento akt pomsty přitom postihl jen okrajově ty, kteří se aktivně podíleli na nacistických zločinech.. "
Konec války vzal nevinným Němcům vše. Nevinným Čechům pak nástup komunismu taky.. Velice smutná byla dějová linka rodiny Šenků z Perné.
…strašně silná kniha!
Popisuje část našich dějin, o které jsme se ani ve škole moc neučili a které nám byly (možná) záměrně dost zamlžovány, a to utrpení lidí „na druhé straně“. O utrpení a zvěrstvu lidí za druhé světové války už toho bylo napsáno strašně moc, ale ne zas tak moc o důsledcích, které z této hrůzy vyšly. Mám na mysli pomstu na nevinných lidech, které v období války stáli na té opačném straně. V žádném případě všechny tyto lidi nechci hájit, myslím si, že velká spousta z nich, i když třeba v době války nikomu přímo neškodili, z této doby a z moci fašismu stejně určitým způsobem profitovali na úkor stejně nevinných lidí, takže nemohli po válce očekávat zvlášť velké pochopení. Bohužel v takových zlomových obdobích je ale vždycky uplatňován princip kolektivní viny - atmosféra a nálada v takové době nikdy nepřeje jednání a rozhodování z odstupu a s rozumem. Oko za oko, zub za zub.
Prostě pořád platí, že člověk je prostě dobrý nebo zlý bez ohledu na rasu a národnost. Zlo je zlem vždy, když přináší utrpení nevinným lidem a samotná národnost nedělá z žádného člověka automaticky dobrého nebo naopak zlého.
Hlavní postavy Gerty mi bylo na začátku příběhu pochopitelně strašně líto, do událostí doby byla opravdu zatažena zcela nevinně hlavně díky svému mladému věku, ale postupně s jejím dozráváním se mi sympatie a pochopení k ní trochu vytrácely. Její zapšklost, nulová snaha zapomenout na staré (byť strašné křivdy a zážitky) a neschopnost přizpůsobení se současnosti mi přišla snad až trochu fanatická, každopádně touto svojí stránkou povahy ubližovala hlavně sama sobě. Připadalo mi, že místo, aby hledala cestu, jak se z těchto svých „nočních můr“ dostat a žít aspoň trochu plnohodnotný život, je záměrně pořád vyvolávala a naopak kritizovala ty, co našli jinou cestu a aspoň částečný klid v duši. Docela jsem proto naopak chápala její dceru Barboru, která si (ačkoliv jí zřejmě díky okolnostem nebyla dána do vínku bůhvíjaká bystrost), dokázala najít svoji cestu životem.
V zásadě se mi kniha dostala dost hluboko pod kůži, dlouho po přečtení jsem nad ní přemýšlela a ke spoustě pasáží jsem se i vracela. Kvůli některým kapitolám a pasážím bych knize dala klidně i šest hvězdiček, ale kvůli jiným – těm někdy zvláštně chaoticky psaným a někdy pro mě docela nezáživným (například dlouhé a stereotypní popisy života v Perné nebo třeba pro mě naprosto zbytečné dlouhé popisy dojení krav – dost to ubíralo na spádu a čtivosti), zase snad jen tři.
Nakonec tedy ubírám jednu hvězdičku právě za tyto někdy zbytečně zdlouhavé, zmatečné a nudné pasáže… škoda jich, protože jinak pro mě měla kniha strašně velkou emoční sílu. Její přečtení – už jen z hlediska historických fakt – ale určitě všem doporučuju.
Citace z knihy:
„Jenže ji nenapadlo, že nebude čas vysvětlovat někomu, jak žila a pro co žila. Že nebude čas třídit lidi podle skutků, že zbude chvíle jen prohlédnout si kmenové listiny a rozdělit lidi podle toho, jestli měli na lístcích D.“
Po Šikmém kostelu od Karin Lednické bylo velmi, velmi zajímavé číst vlastně podobný příběh, ale z “druhé” strany a na druhé straně Moravy.
Jak probíhala válka a poválečné události pohledem německo-české dívky, která se narodila a žila v Brně, ale Němkou se necítila, a po válce se stala nechtěnou cizinkou v rodné zemi (v Rakousku či Německu by byla cizinkou jakbysmet, ale doma je to tak nějak divnější, že); násilný odsun brněnských Němců, kteří měli s válkou či politikou málo co společného, šli všichni, padni komu padni, Homo homini lupus; co se dělo ve vesnicích u hranic s Rakouskem po válce...
Válka byla strašná, ale to, co nastalo po ní, bylo srovnatelně šílené. Pak už to byla čistá msta. Lidi vyháněli své sousedy, zabírali jejich majetky, přicházeli neznámí lidé bůhví odkud a brali si po Němcích, co se namanulo. A jako by to nebylo málo, násilná kolektivizace sedláků v 50. letech a když se odmítli podřídit, našlo se i pak dost vlastních hajzlů, kteří je (a nejen je) dostali do Jáchymova či podobných míst.
Proto to naše pohraničí dneska vypadá, jak vypadá.
K tomu měnová reforma a noviny slavnostně a vážně hlásaly, že se lidem žije lépe a lépe.
“Domov je tam, kde Tě lidé vítají, když vstoupíš.”
“Jak vyhlásil prezident tu amnestii pro ty, kteří za války až do konce pětačtyřicátého měli nějaký vroubek na Němcích...”
“Jsou to svině, ti nahoře, ale odnesou to obyčejní lidi.... Všude je možné, aby se ke korytu dostali grázlové.... A vždycky šlo o majetek. Ať německý nebo český. A bral se, jen podle jiných pravidel.”
Velmi doporučuji. Chybí mi hvězdy navíc.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Brno ženy pro ženy venkov sudetští Němci vysídlení Němců Němci Češi a Němci vyrovnání se s minulostíAutorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Nestává se mi to často, ale musela jsem ji odložit, cca na 30 straně. Vím, že nejde zavírat oči před historií, ale bylo to pro mě tak těžké téma, že mi bylo při čtení fyzicky špatně.