Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533982/bmid_vyhnani-gerty-schnirch-65ec48f3db159.jpg
4
4365
4365
Byla rodilá Brňačka než začalo být důležité, jestli má víc české nebo německé krve. Příběh děvčete „dvojí krve“ začíná nevinně na hodinách kreslení s kamarádkou Janinkou a s příchodem nacismu potemňuje stejně jako postava násilnického otce, jemuž nástup fašismu vlije energii do žil. Neblahé následky nese Gerta ještě před koncem války, který je pro ni začátkem nového pekla. Uplatňování principu kolektivní viny na těch, kteří byli po ruce, se v sugestivním líčení pohořelického pochodu smrti, jímž vygradoval divoký odsun Němců z Brna, doslova zhmotňuje před očima. I přes hrůzné zážitky se však Gerta rozhodne Československo, jež považuje za svůj domov, neopustit. Dočasný azyl nachází ve vsi Perná pod Pálavskými vrchy, odkud ji nakonec vyžene násilná kolektivizace a noví usedlíci, kteří k nedávno nabyté půdě ani krajině nemají žádný vztah.... celý text
Přidat komentář
Jedna z nejlepších knih, které jsem v poslední době četla. Kateřina Tučková překvapuje čím dál víc a vzhledem k jejímu věku se určitě dočkáme spousty dalších kvalitních a čtivých témat.
Tohle by měla být povinná četba! Příběh německé ženy od konce války až do současnosti, ženy, která nepatří už ani sem, na Moravu, ani za hranice. Pohled na historii z druhé strany barikády, kterému se bohužel ještě spousta lidí brání.
Řadím se k zástupu pozitivních hodnocení. Tuto knihu by měl povinně přečíst každý. Když ne kvůli samotnému příběhu Gerty, tak určitě proto, aby každý z nás poznal minulost, která nebyla vždy a ke všem férová, a hlavě proto, aby si více vážil toho, co dnes všechno může a už nikdy nedopustil nic podobného.
Líbilo se mi, že celý příběh je zachycen z několika pohledů – Čechů, Němců, lidí srdečných i zvrácených, očima matky, dcery i vnučky – tím pádem je krásně ucelený. Bohužel Gerta měla životní smůlu – na jednoho člověka až moc – nedokázala se životu postavit a smířila se osudem. Proto v životě nenacházela žádné radosti (až na pár výjimek) a o to byl její konec ještě smutnější.
„…neměla vůbec nic z celého života… Bez muže, bez citu, zamrzlá v nenávisti vůči téhle společnosti a babrající se nakonec jenom v té své touze po omluvě. …kromě těch dvou tří let se strýcem Karlem máma žila úplně nenaplněný a zbytečný život.“
Což je na závěr velmi drsné Barbořino zhodnocení matčina života. Jen to ukazuje, jak na události nahlížejí různé generace a jak ten, kdo nezažil, nikdy nemůže zcela pochopit…
Nedávno jsem jedním dechem přečetla Žídkovské bohyně od stejné autorky, které jsou také velmi silné, šokující. A byla jsem zvědavá na "Vyhnání Gerty Schnirch". Něco o odsunu vím i přesto, že toto téma u nás dlouho bylo a stále vlastně je tabu. Přesto ten, kdo chce, může již mnoho informací najít. Je to neuvěřitelně silný příběh, od kterého se nelze odpoutat, lze jen bez dechu dočíst a pak přemýšlet. Nad tím, jaké zlo je schopen jakýkoliv člověk rozpoutat, nad vinou a odplatou, ... nad tím, že se to může kdykoliv opakovat, protože hranice, za kterou se rozpoutá peklo stvořené lidmi je strašně tenká a stačí velmi málo. Něco jako poučení z minulosti prostě neexistuje... A malá vsuvka - můj nevlastní dědeček byl sudetský Němec, se svými bratry bojoval v československé zahraniční armádě proti Hitlerovi. V roce 1938 musela celá rodina dost dramatickým způsobem utéct z Československa právě před nacisty a dostala se do Anglie, kde dospělí synové narukovali ... to jen na okraj, protože o této kapitole našich dějin se bohužel neví téměř nic. Nic není jen černé a jen bílé. Navíc jednoznačné hodnocení tehdejší doby dnešníma očima je obtížné, vlastně nemožné. Přesto zrůdnosti a zlo páchané kýmkoli jsou stále zlem a je nutné o nich otevřeně mluvit. Velikost národa není v jeho počtu, ale v tom, jestli se také dokáže čelem postavit k temným kapitolám své historie.
Pro mě nejprve velká neznámá a nakonec obrovské a milé překvapení. Knihu jsem četla jedním dechem. Téma je velmi ožehavé. Pořád se ve mně prali dva protichudné pocity - "nenávist" k Němcům (nacistům) a na druhou stranu soucit s těmi odsunutými. Debatovat nad činy jednotlivých národů by bylo na hodiny, možná dny, týdny, měsíce.....jedno vím jistě nelze srovnávat utrpení národů pod vládou Nacistů a odsun Německých obyvatel po válce. Každá z těch událostí měla jiný podtext.......jen jedno společně, že je jedno jaké jste národnosti, rasy, vyznání, zlo může páchat, každý ať už jako součást společnosti, která jej považuje za správné nebo jako jednotlivec.
Vždy jsem se zajímavala většinou o "pohled" na Němce z druhé strany, ale tohle milé setkání Gertou a jejími přítelkyněmi z Perné mě jistě dovede k dalším osudům odsunutých Němcům.
Jedno z témat, o kterém se nesmí přestat mluvit... Nenávist k jakékoli skupině (národnostní, etnické, názorové...) je téměř vždy následována obrovskou vlnou, která je tím ničivější, čím větší dav ji představuje. A v davu a v jednotě je síla, která smete kdekoho, ať už na straně útočníků, nebo obětí, ať už se tento dav bije za dobrou, nebo špatnou věc. Člověk je tvor pohodlný s pudem sebezáchovy a vždycky pro něj bude jednodušší jít s davem nebo nedělat nic. Protože postavit se proti většině, bojovat nebo jen říct nahlas opačný názor je vždycky těžší, na to už člověk musí být hrdina. Nelze soudit Němce, kteří za války aktivně nevystupovali proti Hitlerovi, nelze jim zazlívat, že se považovali za Čechy a snažili se jen v tichosti přežít válku. Stejně tak nejde jedním šmahem odsoudit Čechy, kterým bylo za války ublíženo, že cítili po osvobození potřebu se mstít. Situace není pouze černo-bílá a případ od případu je plný drobounkých nuancí, u kterých máme teď od stolu, z klidu domova, v našem pohodlí a jistotě, kterou nenarušuje boj o přežití, rozhodovat, kdo je ten špatný a kdo je ten dobrý? Můžeme vyzdvihnout dobré lidské vlastnosti těch jedinců, u kterých morální hodnoty přetrvaly, odsoudit bezuzdné násilí u konkrétních činů, či zkonstatovat, že tehdejší situace rozhodně nebyla zvládnutá - což nikomu nepomůže, mrtvým, ani těm, co přežili. Je to doprovodný jev každého násilného konfliktu, což samozřejmě není omluvou, jen hořkobolným konstatováním. Proto je důležité nezapomenout, že ať se děje, co se děje, pořád jsme všichni lidé a nám rozhodně nepřísluší rozhodovat o životě druhého, trestat jeho činy... V čem byli násilní Češi provázející pochod Němců, znásilňující ženy po nocích lepší než nacističtí dozorci v lágrech, gestapáci při pronásledování Židů? Myslím, že největším zadostiučiněním pro všechny padlé a pro všechny pamětníky bude, když nikdy nezapomeneme a zabráníme tomu, aby se podobné hrůzy ještě někdy opakovaly...
nebylo to pěkné čtení....až moc realistické,až moc pravděpodobné.....
až je z toho těžko u srdce.
Žil jsem kdysi s partnerkou, jejíž německá část rodiny pocházela ze Sudet. Její babička nakonec směla zůstat v Čechách a žila na hranicích s Německem. Česky skoro vůbec neuměla. Partnerky otec, vždy když jsme tam jeli, rozhazoval za jízdy rukama a říkal. Tady bydleli ti a ti, tady byl švec, tady řezník, tady sedlák, tady malá fabrička atd atd. A vyprávěl to s takovou láskou a smutkem zároveň. Po revoluci dokonce z nostalgie koupil dům, ve kterém se vyučil. Aby se dochoval. A opravil ho. Jeho syn tam pak měl autodílnu.
Proč to píšu? Pro ten smutek jeho a jeho matky. Pro můj pocit viny za něco, za co nemůžu, ale ať chci, nebo ne, zdědil jsem to. České dědictví, za které se stydím.
Je ale také třeba si uvědomit, že nebýt německých zločinů před válkou a i za války, nebyla by česká reakce v podobě odsunu.
Další věcí je, že x Němců díky odsunu uniklo spravedlnosti.
Vyhnání Gerty Schnirch je poutavý text. O šílenstvích doby. A zrůdnosti mocných.
Zajímalo by mě, nakolik kniha čerpá ze vzpomínek pamětníků a nakolik je autorskou licencí.
Četl jsem i Žítkovské bohyně a jsem zvědav, jaké téma si na nás čtenáře autorka chystá.
Bude zase co ČÍST.
Po zkušenosti s autorkou Žítkovských bohyní jsem neváhala směle s ní vykročit do dalšího příběhu.
Knih s tématem života za války, před válkou, koncentračních táborů nebo komunistických lágrů jsem četla docela hodně, nicméně o životě těsně po válce nebylo o nic méně děsivé. Na jednu stranu všemi žádoucí pomsta, na druhou stranu opět utrpení nevinných(s obecně platným názorem, že viník je každý Němec). Tahle kniha stojí za přečtení a věřím, že se k ní po čase zase vrátím.
Dodatek: Při KAŽDÉ návštěvě knihkupectví poctivě vyhlížím další knihu Kateřiny Tučkové.. :-)
Pribeh se mi dostal pod kuzi, po precteni posledni kapitoly jsem zustala civet. Docela depka, uvedomeni te marnosti. Jo, zivot nekdy neni spravedlivej. Cim dal casteji si uvedomuju, ze i kdyz ja ziju v klidu a miru, tak tyhle veci se kolem mne ve svete fakt dejou a obavam se, ze se nikdy nepoucime. Co clovek, to nazor, lidi se nikdy neshodnou. (Staci kdyz ctu ty nase komentare, a to zijem vsichni ve stejne dobe a realitu vnimame kazdy jinak). Autorku obdivuju, knize par hrisku odpoustim.
Já Barboru neměla ráda celou knihu. A na poslední stránce knihy se mi to jen potvrdilo. Kniha byla výborná, byly asi 2 pasáže, které mě nijak neoslovily. Ale to bylo opravdu pár stránek. Jinak jsem knihu doslova hltala. Určitě všem doporučuji. Knihu budu půjčovat na přečtení babičce, jsem zvědavá na její názor.
Opravdu po letech jsem přečetl knihu za pár dní, protože jsem se od ní prostě nemohl odlepit! Hodně čtivá forma a pojetí ( zvláště rozdíly v pohledech Gerty a Barbory se povedly). A především velmi silné téma. Kolektivní vina. V souvislosti s terorismem, muslimy a vším okolo se opět ukazuje, že to vůbec není akademická rozprava.
Je úplně jedno na které straně se křivdy dějí,vždy postihnou jednotlivce .....Pod záštitou msty jen opět lidé ukazují kam sahá jejich krutost, když vznikne bezvládí.Závěrem knihy dcera matku kritizuje....otázkou je zda kdokoliv z nás by dokázal přežít po tom všem z normálním rozumem,dcera matku nechápe ukolébána socialismem...není se čemu divit,sytý hladovému neveří.....
Paní Tučková píše dobře,knih o holokaustu je napsáno hodně,druhou stranu mince málokdo otočí.
Jednoznacně poutavá kniha. S autorčiným stylem jsem se musela trochu popasovat. Gerta je pro mne typickým přikladem oné ztracené generace. Život bez velkých ambicí, bez svérázných plánů, bez svobody. A nebyli to jenom Němci, byli to vsichni, kdo přežili Hitlerovský a posléze Stalinistický-totalitní hnus. Čtenáře tato kniha určitě donutí k zamyšlení.... mozná i nad tím, jaké máme štěstí, že žijeme teď a tady!
Skvělá kniha. Na konci mne dostalo Barbořino zhodnocení Gertina života...nutí mne přemýšlet o vlastních soudech...
Opravdu výborná kniha! Celou dobu jsem měla pocit, že to celé je pravda, věřím že se to Gertě a jim podobným mohlo přihodit...a je to skličující představa, hrozná doba...i když dokážu pochopit antiněmecké nálady, protože po válce museli být opravdu hodně silné..ale co když to opravdu vesměs odnesli lidé, kteří prostě jen chtěli žít svůj život a o politiku se nezajímali....vystihující věta jedné kapitoly - když se kácí les, lítají třísky....a pro mě byla snad ještě smutnější druhá polovina knihy, a ten konec...
Začala jsem číst, ale nedočetla. Ze začátku poutavé, postupně mě to přestalo bavit a už znova nechytlo.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Brno ženy pro ženy venkov sudetští Němci vysídlení Němců Němci Češi a Němci vyrovnání se s minulostíAutorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Krásná, silná kniha, která asi nikoho nemůže nechat po přečtení v klidu. Velmi pozitivní pro mne
je to, že toto téma zajímá mladou autorku a potvrzuje mi, že dnešní mladá generace není jen
lhostejná a znuděná mládež...