Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533982/bmid_vyhnani-gerty-schnirch-65ec48f3db159.jpg
4
4365
4365
Byla rodilá Brňačka než začalo být důležité, jestli má víc české nebo německé krve. Příběh děvčete „dvojí krve“ začíná nevinně na hodinách kreslení s kamarádkou Janinkou a s příchodem nacismu potemňuje stejně jako postava násilnického otce, jemuž nástup fašismu vlije energii do žil. Neblahé následky nese Gerta ještě před koncem války, který je pro ni začátkem nového pekla. Uplatňování principu kolektivní viny na těch, kteří byli po ruce, se v sugestivním líčení pohořelického pochodu smrti, jímž vygradoval divoký odsun Němců z Brna, doslova zhmotňuje před očima. I přes hrůzné zážitky se však Gerta rozhodne Československo, jež považuje za svůj domov, neopustit. Dočasný azyl nachází ve vsi Perná pod Pálavskými vrchy, odkud ji nakonec vyžene násilná kolektivizace a noví usedlíci, kteří k nedávno nabyté půdě ani krajině nemají žádný vztah.... celý text
Přidat komentář
Vynikající kniha, které ale skutečně uškodil poněkud rozvláčný závěr. Velmi oceňuji sondy do mysli lidí z druhé strany "barikády", členů rodiny a přátel z německé komunity. Jestliže se autorka pokoušela předložit čtenářům propracovaný, ucelený pohled nejen na tzv. divoký odsun, jistě se jí to podařilo. Tato problematika je dodnes velice citlivá a především mnohovrstevnatá. Je zapotřebí se tímto zabývat a konečně dojít smíření, omluva by skutečně byla na místě.... Jednu hvězdičku ubírám za ten nevyvedený konec, knihu doporučuji, neb v každém by měla zanechat hlubokou stopu a věřím, že bude sloužit jako téma k zamyšlení.
Tučková je výborná spisovatelka, stejně jaku u Bohyní napsala knihu, která je pro mě tematicky nezajímavá, ale díky jejímu stylu psaní jsem jí rychle přečetl a určitě na ní nezapomenu. Kolem strany 100 jsem knihu chtěl odložit a už se k ní nevracet, protože se mi to zdálo nechutné a že tohle tedy nemám zapotřebí číst. Ale po pár stránkách se to zase dalo, už to nebylo tak šíleně depresivní a pesimistické.
Mně osobně se více líbila druhá část knihy a úplně jsem miloval, když byla v hlavní roli Barbora.
Hodně, hodně silný příběh.
Už se těším, co napíše Tučková příště. Potěšilo by mě, kdyby svůj dar psát namířila na nějaké optimističtější téma, aspoň trochu.
... mně se knížka líbila, jak ta první polovina, která byla dějově výraznější, tak i ta druhá. Ta doba byla zlá, ale je dobře o ní vědět. Byla jsem zvědavá, jestli se se svou rodinou ještě setká.
Výborný příběh, mrazivý i vřelý zároveň. Příběh ztracených životů, kterým nakonec nezbylo nic jiného, než samo žití.
Tak nevím, čekala jsem od knihy mnohem víc. Nějak mi nešlo se moc začíst, střed jakžtakž a konec mi opět moc nešel. Jsem zklamaná. Nemohu říct, že by kniha pro mě neměla žádnou cenu, že je špatná apod., to jistě ne, ale ... Prostě mi nesedla.
Smutné vyprávění o zmařeném životě jedné ženy, která měla tu smůlu, že se narodila do špatné rodiny...
Souhlas s minirockem a pár dalšími- kniha působí rozpolceně a druhá polovina je o poznání slabší. Na začátku skoro každé kapitoly v poslední části jsem si říkala: "Už zase začíná takhle, ach jo." Naprosto chápu, co některým na téhle knize vadí. Já za sebe ale nemůžu jinak, než dát nakonec plný počet bodů. Dočetla jsem ji před pár dny a stále ji ještě vstřebávám. Zanechala ve mně silný dojem a jsem ráda, že mi autorka otevřela cestu k tomuhle tématu. Na druhou stranu si ale budu teď muset odpočinout a sáhnout po něčem lehčím, protože z téhle knihy deprese jenom kape.
Knihu jsem si půjčil na základě mnoha nadšených komentů na zdejším fóru a doufal jsem že se mi dostane neobyčejného čtení. Bohužel tomu tak nebylo. První polovina, končící odchodem z Perné je nadprůměrná, druhá podprůměrná, čili celkové hodnocení průměr. Nějak jsem nepochopil, proč na poměrně ucelenou zmiňovanou první část navazuje naprosto chaotické pokračování, jehož záměrem bylo postihnout důležité mezníky z Gertina života, což se ale dle mého názoru ne příliš povedlo.
Dvě slova: nemastné, neslané. Vyhnání jsem dočetla jen ze sebezapřením, protože knihy nerada odkládám, a dost se divím těm utleskaným sluníčkovým komentářům, nehraju si na odborníka ani nikomu neberu jeho názor, jen teda kulím oči - kde mám jako v knize hledat to "mistrně napsáno" a "strhující příběh"? Nikdo nepochybuje o tom, že válka a všechno, co se jí jen vzdáleně dotýká, je zvěrstvo první kategorie a naprosto zbytečné zlo, a já mám mimochodem knihy s touto tematikou moc ráda, ale Tučková podle mě neumí tuto problematiku uchopit tak, aby měl příběh
kýžený efekt. Ale jasné, někomu více vyhovuje válečná hrůza popsaná absolutně nenaturalisticky skrz zamlžené brýle, já ovšem zůstanu u autorů, kteří válku buďto zažili nebo k ní měli podstatně blíže, než tato slečna:)
Velmi silný příběh, nejde se od knihy odtrhnout. Smekám před spisovatelkou Tučkovou, která ve svém věku dokázala dát dohromady tak krásné, ale drsné knihy. Doporučuji přečíst.
Jak tak sleduju komentáře u téhle knížky, bylo o ní napsáno snad už všechno. Já za sebe musím poctivě přiznat, že válečné knihy normálně ze zásady nečtu, prostě se mi u nich dělá špatně. Ale tady jsem udělala výjimku, když se o knížce tolik mluví a píše. Je to smutné, děsivé a bezútěšné čtení. Všechny ty příběhy a postavy vlastně vypovídají o jednom jediném – co všechno dokáže z lidí udělat nejdříve válka, a pak lidská tupost a fanatismus. Ke konci knížky už jsem dočítala trochu bez toho prvotního zaujetí, bylo to opravdu depresivní a beznadějné, až se mi tomu nechtělo věřit, že by se v Gertině životě opravdu nenašla žádná světlá, útěšná a hojivá chvíle, která by jí dala zapomenout na všechny ty hrůzy.
Příběh, díky kterému začnete nad historií uvažovat jinak. První půlka se četla opravdu jedním dechem, druhá malinko pomaleji, nicméně celkově je kniha opravdu zážitek. Příběh Gerty z hlavy jen tak nedostanete.
Výborné, úžasně vykreslený v podstatě tragický celoživotní příběh ženy, která je od dětského věku vyřazena ze všech společností. Po přečtení jsem si našel další oblíbenou autorku, která pravdivě vystihuje, že je dobré hodnotit lidi ne podle toho, jaké jsou národnosti nebo smýšlení, ale podle toho, zda jsou dobří nebo zlí.
Knihu jsem dočetla minulý týden a před napsáním komentáře jsem ji musela trochu vstřebat...
Hodně jsem nad tím příběhem přemýšlela, nad tím zlem, které bylo pácháno, snažila jsem se vcítit do Gerty, ale nešlo mi to. Nezvládla bych to. Její život byl asi opravdu úplně promarněný, smutný, počínaje tím, jakého měla otce...
Obdivuji K. Tučkovou, jak knihu napsala, vystihla TU dobu.
Příběh Gerty Schnirch bych zařadila do povinné četby.
Kdyby kniha byla o třetinu kratší, byla by rozhodně lepší a přečetla bych ji jedním dechem. Posledních 100 stránek jsem dočítala dlouho, protože už mě to moc nebralo. Příběh zajímavý, napsaný opět poutavě, ale Žítkovské bohyně jsou lepší.
Poutavé, ale smutné čtení. Tučková má skvělý styl, je vyzrálá (přes své mládí) a mě tedy dostala, fakt silný příběh.
Strhující román jehož účastníkem by jistě nechtěl být žádný ze čtenářů.
Po přečtení Žítkovských bohyní jsem dal opět na paní Tučkovou a musím uznat, že její vypravěčské umění protkané historickými fakty je neodolatelné.
Každá doba má své vítěze i poražené. Některé křivdy ovšem zůstávají.
Pro mne se po přečtení této knihy otevřel nový pohled na křivdy 2. sv. války.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Brno ženy pro ženy venkov sudetští Němci vysídlení Němců Němci Češi a Němci vyrovnání se s minulostíAutorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Bohužel přes veškerou chválu téhle autorce nějak nemohu přijít na chuť.