Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533982/bmid_vyhnani-gerty-schnirch-65ec48f3db159.jpg
4
4365
4365
Byla rodilá Brňačka než začalo být důležité, jestli má víc české nebo německé krve. Příběh děvčete „dvojí krve“ začíná nevinně na hodinách kreslení s kamarádkou Janinkou a s příchodem nacismu potemňuje stejně jako postava násilnického otce, jemuž nástup fašismu vlije energii do žil. Neblahé následky nese Gerta ještě před koncem války, který je pro ni začátkem nového pekla. Uplatňování principu kolektivní viny na těch, kteří byli po ruce, se v sugestivním líčení pohořelického pochodu smrti, jímž vygradoval divoký odsun Němců z Brna, doslova zhmotňuje před očima. I přes hrůzné zážitky se však Gerta rozhodne Československo, jež považuje za svůj domov, neopustit. Dočasný azyl nachází ve vsi Perná pod Pálavskými vrchy, odkud ji nakonec vyžene násilná kolektivizace a noví usedlíci, kteří k nedávno nabyté půdě ani krajině nemají žádný vztah.... celý text
Přidat komentář
Ze začátku jsem si říkala, že cena Magnesia Litera se asi uděluje za citové vydírání - ono totiž Vyhnání není úplně pozitivní čtení, navíc rýpe v českých dějinách a starých křivdách, i když ukazuje i "ty zlé Němce". Vadila mi hlavně rovina postav: Gerta mi připadala maličko natvrdlá (v 15 letech o válce přemýšlela dost dětinsky, alespoň z pohledu čtenáře 21. století), otec zase ztvárňoval ztělesněné zlo. A ejhle, ukázalo se, že knížka mě nakonec sebrala víc, než jsem si byla zpočátku ochotna připustit. Nelehký životní úděl vykořeněné Gerty i dalších Němek, paradoxní osud Friedricha či soudruha Nováka, surovost, syrovost, detailní pohled a přehled autorky v dobových i místních reáliích, to všechno knize nakonec vysloužilo silné 4*. A Kateřina Tučková má můj obdiv za zmapování skoro celého století! Nejvíc na mě zapůsobil jednak pobyt v Perné u babičky Zipfelové, jednak dvojí pohled na pouto matky Gerty a dcery Barbory - to se skutečně povedlo a těším se, až se začtu do Žítkovských bohyní.
Komentář píšu až pár týdnů po dočtení, protože jsem si Gertin příběh musela nechat nějakou dobu projít hlavou. Nezvykem, ale zároveň zajímavým přínosem, pro mě bylo dívat se na tuto historickou záležitost z jiného (ale ve své podstatě ze stejného) úhlu pohledu - z úhlu pohledu ženy, at' už Češky nebo Němky, která neměla s válkou dočinění, ale i přes to se naplno "svezla" s pravými viníky a nikdo neřešil otázku spravedlnosti, jestli si to zaslouží nebo ne.
Světlé okamžiky v Gertině poválečném životě by se snad daly spočítat na prstech jedné ruky, až do stáří znala jen pohrdání, neúctu, tvrdou práci, házení klacků pod nohy, spory s jedinou dcerou...ale i přes to se mi nechce věřit, že by celý život existovala zbytečně.
Rozhodně musím zmínit živě vykreslenou atmosféru odsunu, celého pochodu a zoufalých myšlenek bezmocných lidí - byla místa, při kterých mi běhal mráz po zádech, ale ani to mě nedonutilo knihu odložit - a rozhodně nelituji!
První polovina knihy se mi líbila moc, ale od návratu Gerty do Brna už to nebylo ono. A i v té první půlce bych se raději víc dozvěděla o postavách pro Gertu důležitých - o rodině a vývoji vztahu otce s matkou, bratr, Janinka, Karel... Celá druhá polovina knihy nějak rozmělňuje závažnost událostí, které chtěla autorka připomenout. Co si budeme povídat, komunistům bylo trnem v oku plno lidí, nejen Němci.
Úžasná kniha. Je napsana z příběhů, které se prolínají a vidíme jak to vše bylo. Bez toho, že by se někdo konkrétní obžalovával - Němci či Češi. Všichni měli máslo na hlavě a je to o tom, že se nehledá spravedlnost ale jednotlivý člověk. Co prožil, co žil....Je to kniha proti zlu, ale ne proti národu. Opravdu jsem ji četla jedním dechem a zůstává ve mně mnoho...Zdvižené prsty, otazníky.
Doporučuji!
Můj dědeček se ve svých devatenácti letech vydal na sever Slezska, aby zde obsadil statek, který zůstal po vyhnaných Němcích a zabydlel se v Domě se Záhradou, které budu mít navždy spojeny s mým kouzelným dětstvím. Nyní žiju v Opavě, ve městě ve kterém ještě v roce 1930 žilo dvojnásobně více Němců, než Čechů. 99% svého života jsem vlastně strávil v Sudetech, v kraji s kalnou duší a chmurnou romantikou. Celý život jsem obklopen souvislostmi, ale dlouho jsem je neviděl. Postupem času je však nacházím téměř všude. A červíček pochybností hlodá a hlodá stále hloub, ale spravedlnosti nenachází. Byl odsun nutný? A pokavaď ano, nešlo jej provést organizačně lépe a zabránit tak násilnostem a dalším zbytečným utrpením, smrtím? Ale Gerta pochybnosti neutišuje - právě naopak. Odhaluje souvislosti překračující životy čtyř generací v jejich hloubce. Prst prohřešků našich předků na nás stále ukazuje a jen těžko se před ním schováme. Nanejvýš si ho nemusíme uvědomovat, nebo před ním můžeme přivírat oči.
A na internetových fórech se stále chce vyhánět a ve dne vztyčené kříže se v noci znovu kácí. Máme to v sobě. Jsme Češi. Čechy Čechům.
A kniha? Smutná. Vypovídající. O nás.
No zkrátka vynikající kniha o strašných věcech, údalostech vlastně spíš o lidech bylo to všechno o nich a jejich chování. Podobné knihy či filmy byl dala jako povinnou četbu případně zhlédnutí.. ať aspoň máme všichni menší představu jak to tenkrát probíhalo.
Jsou knihy které zaujmou, jsou knihy které okouzlí a jsou knihy které nadchnou tak, že pak si musím říct, že autor do toho dal všechno. U Vyhnání .. se mi nechce věřit, že autorka je tak mladá paní. Kateřina je naprosto dokonalá autorka. Kdo se dokáže vcítit do děje, prožije si strastiplnou cestu hrdinky až na dřeň. Autorka nikoho nešetří a kdo se zajímá trochu o dějiny ví, že lidé se opravdu dokázali chovat jako sv.ně a otáčení kabátů je u nás něco jako národní sport. A vždycky si to odserou ti, co nikomu neublížili.
Nebudu knihu hodnotit *** protože jsem ji musela v půlce odložit. Čtu nadšené komentáře a moc nechápu, protože mě ta kniha vážně štvala. Nemůžu si pomoct, ale ani po měsíci nemám nejmenší chuť se k ní vracet. A to jsem se na ni tolik těšila. Co se týká stylu psaní, je vše ok do fáze, kdy mi autorka utne příběh koncem kapitoly a v další se objeví bez jakékoli návaznosti někde jinde a nejlépe úplně u někoho jiného. Podle komentářů alespoň v tomhle nejsem jediná.
Bohužel mi však vadí i autorčina náruživá potřeba dokázat nám, jak špatně se ty němky měly. Je nepopiratelně jasné, že to jak se spousta lidí po osvobození zachovalo, nebylo hezké. Ale hoď kamenem... Když se dnes rozhlédnu, většina by se klidně zachovala stejně a to by jim ani němci předtím nemuseli vyvraždit rodinu... Nicméně já si prostě nemyslím, že se jim, samozřejmě v rámci té doby, dělo něco až tak strašného. Pochod smrti- 36km v oblečení a běžných botách? Tohle jsem ušla jako 4leté dítě. Co takhle 450km jako lidické ženy? Nebo třeba jen 60km, ale v zimě jen v noční košili a dřevákách? To, že rusové znásilňovali, bylo běžně k vidění i u "osvobozených" českých dívek a žen. A fakt, že při práci dostaly sem tam přes pusu? Četli jste někdy o technikách výslechů gestapa? Jediné smutné je, že ona si tu národnost nevybrala. Ale mezi náma- to asi ani těch 6 000 000 mrtvých židů.... A teď mě třeba ukamenujte...
Tahle knížka mě opravdu chytla! Úžasný, drsný a velmi smutný příběh, krásně napsaný... a to, že je zasazený do prostředí, které je mi hodně blízké, byla jen další třešnička na dortu. ;-) Líbila se mi mnohem víc než Žítkovské bohyně.
Děkuji Kateřině Tučkové za tuto knihu. Víc není třeba říkat, vše už bylo řečeno.
Opravdu úžasná kniha! Jak už je uvedeno na přebalu, týká se odsunu Němců po válce a především chování Čechů. Musím uznat, že chápu jejich touhu po pomstě, spoustě z nich Němci vzali rodinu, bohatství, spokojenost nebo šťastné roky. Ano, jejich pocity jsou přirozené. I to, že chtějí oplácet stejnou mincí. Jejich odplatu ale odnesou především lidé, kteří s nacisty neměli vůbec nic společného. Bohužel, nikdo neřešil, zda je to "dobrý" nebo "zlý" Němec... Neskutečně živě jsou v knize popsána zvěrstva, která byla na odsunutých páchana, ať už ze strany Čechů či Rusů. Někdy dokonce tak moc živě, že jsem knihu musela na chvíli odložit a popsanou situaci vstřebat. Tyto pasáže ve mně vyvolávaly opravdu pocity smutku a beznaděje, tím víc, když vím, že se to opravdu dělo. Ale abych se už dostala k samotné Gertě Schnirch, o které toto dílo je - kniha zachycuje celý její život, od dětství stráveného v Brně, přes rodinné tragédie, odsun, život během války i po ní, až ke Gertě jako staré ženě. Osud Gerty byl opravdu velmi smutný, v jejím životě bylo asi jen málo chvil, kdy se cítila šťastně a měla pro co žít - a více už prozrazovat nebudu. Ještě chci ale projevit obdiv autorce - napsat knihu o této komplikované kapitole v našich dějinách vyžaduje spoustu znalostí. Dokázala navíc napsat knihu, která chytne za srdce. Doporučuji!
Ještě teď v duchu vidím ten pohořelický pochod..... Obdivuji autorku, že ač tak mladá, dokázala napsat něco tak autentického. Žítkovské bohyně jsem taky četla, ale Gerta mi přišla lepší. Kniha je mi blízká i tím, že znám Brno a jižní Moravu a leckterá místa, o nichž píše. Silný a uchvacující příběh.... škoda že se Gertě ani další život vůbec nevyvedl, i když si to zasloužila jako málokdo jiný....
Skvělá kniha od pro mne zcela neznámé autorky. Silný, dojemný příběh, který se musí líbit snad všem. A to nemám rád knihy odehrávající se během války a těsně po válce. Zde mi to sedlo a příjemně se četlo....
Silný příběh jednoho obyčejného života, kterého strhl vír dějin a který si odžil svůj nenaplněný život...V porovnání se skvělými Žítkovskými bohyněmi je snad přece jen Vyhnání Gerty Schnirch o něco lepší díky neuvěřitelně silnému životního příběhu....Všem vřele doporučuju...
Moje první přečtená kniha situovaná do druhé světové války a neměla jedinou chybu či hluché místo.
Těžko hledám slova. Tahle knížka na mě až nečekaně zapůsobila. Po Žítkovských bohyních, které všichni vychvalovali do nebes, a mě zase až tak nesebraly, jsem nejspíš nic neočekávala. A místo "nic" jsem dostala nálož emocí, nálož něčeho tak nesmírně těžkého a temného, že se mi tajil dech. Kdo je vinen, a kdo ne? Lze to vůbec posuzovat a kdo má právo posuzovat a odsuzovat? A lze vůbec odpouštět? Těžko odpovědět a Tučková se do nějakých mravokárných odpovědí ani nepouští, nechá na čtenáři, jak si téma přebere. Ze všeho nejvíc mi naskakuje stále slovo tíha, těžká doba, kterou zpětně nelze posoudit, tíha viny i odpuštění. Tak moc těžká a přitom tak moc silná je kniha Kateřiny Tučkové.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Brno ženy pro ženy venkov sudetští Němci vysídlení Němců Němci Češi a Němci vyrovnání se s minulostíAutorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Skvělá knížka, jsem velmi ráda, že se kniha nezstavila pouze u událostí těstě po válce, ale naopak děj pokračoval plynule dál