Vyhoďme ho z kola ven
Ken Kesey
Nové vydání nejúspěšnějšího románu amerického autora, který se v 60. letech stal spisovatelskou ikonou květinových dětí. Kesey vypráví příběh nezkrotného opozičníka McMurphyho, muže, který radši než do pracovního tábora nastoupí do sanatoria pro choromyslné a začne tu zavádět vlastní, svobodnější pravidla života. Protivníkem je mu sestra Ratchedová, která by šla přes mrtvoly, jenom aby zákon a předpisy nikdo nepřekračoval. Nezkrotný McMurphy se jí postaví i za cenu té nejvyšší oběti, aby svým spolupacientům (spoluvězňům) dokázal, že vnitřní svoboda je nezcizitelná. Filmová adaptace režiséra Miloš Formanovi z roku 1975 získala pět Oscarů.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2012 , ArgoOriginální název:
One Flew Over the Cuckoo's Nest, 1962
více info...
Přidat komentář
Prvních asi sto stránek jsem málem nedočetla, pak mě kniha docela zaujala a nakonec jsem byla ráda, že jsem ji začala číst.
Formanův film je sice skvělej, všechny ty Oscary si určitě zaslouží, ale na knížku nemá. Pokud se rozmýšlíte jestli nestačí vidět již zmíněný film, tak musím říct: Ne nestačí. Knížka je opravdu skvělá.
Každý má svého hrdinu. I psychiatrická léčebna a její pacienti. Stačí aby se k nim přidal jeden člověk se svobodnou duší a rázem je vše jinak. Jenže aby osvobodil ty, kteří o to stojí, musí obětovat sám sebe. Neskutečně lidské, optimistické a přitom smutné vyprávění o souboji člověka s úřední a lékařskou mašinérií.
Tahle kniha je prostě úžasná. Dobře se čte, hodně znamená, poslední věta je geniální, tuhle knihu prostě miluju a miluju a miluju.
Vysoké hodnocení jsem dala, protože pokud bych dala cokoliv nižšího, bylo by to pokrytectví. Uměleckou a literární hodnotu má dílo neskutečnou. Příběh je syrový jako hovězí biftek a ostrý jako nůž, který jej krájí. Ukázka prostředí, kde se šílencem stane i duševně zdravý člověk, se dostane pod kůži každému, kdo se do něj dobrovolně vydá. Knihu jsem četla z povinnosti a z příkazu profesora češtiny na střední škole a už nyní vím, že se k ní už nikdy nedokážu vrátit. Setkání bylo pro mně až příliš děsivé. Dojem opravdu hluboký. Smekám přede všemi, kteří se ke knize opakovaně vrací. Pro mě bylo její poselství až příliš. A to ve všech zamýšlených směrech.
Neuvěřitelně silný a emotivní zážitek. Skvěle popsaný boj jednotlivce proti systému, kdy touha po životě je natolik silná, že vás neustále nutí vrhat se proti mřížím a lomcovat jimi do té doby, než povolí a pustí vás na svobodu nebo se srdcervoucím křikem padnete na kolena a necháte se zadusit. Ale vždycky můžete říct, že jste to aspoň zkusili. Nevzdávejte se.
Tato kniha se mi ze začátku nečetla vůbec lehce. Od druhé poloviny ale náčelníkovo vyprávění nabralo grády a nemohla jsem se od čtení odtrhnout. Příběh je to hezký, ale čekala jsem něco, co se mnou doslova flákne o zem. Asi jsem si měla nejdříve přečíst knihu a pak si pustit film.
To vykreslení vzdoru a přírozené touhy a potřebě svobody narážející nejen na odpor systému (ztělesňovaného v tomhle případě sestrou), ale především ostatních pacientů, kteří vlastně být zachráněni nepotřebují a nechtějí, protože se svobodou neumí naložit a potřebují někoho, kdo jim bude jejich životy řídit, je perfektní. O to smutněji to při čtení na čtenáře dolehne, když si uvědomí, že to u spousty lidí neustále vidí okolo sebe...
Najde se zde ještě někdo, kdo viděl poslední souboj ve stylu klasického starého westernu?
Jako první jsem znala film a nemyslím si že v tomto případě to nějak moc vadilo. Kniha i film jsou pro mě samostatná umělecká díla, obě výborná a měla by se hodnotit zvlášť a neporovnávat. Příběh o svobodě, individualitě a duševní síle.
Čtenářská výzva 2016: Kniha, která byla zfilmovaná.
Dávno přečtená kniha. Vrytá do mne jako jedna z nejpůsobivějších. A umocněná filmem, přestože se v některých věcech neshodují. Navíc jsem poznala člověka, který procházel léčbou elektrickými šoky, a dobře jsem viděla, jak je to ničivé.
Víc rozporuplnou knížku jsem asi nečetla. Na jednu stranu je opravdu skvělá, propracovaná, neuvěřitelně emotivní.. A na druhou stranu jí fakt nenávidím. Pořád se nemůžu rozhodnout, jestli mi to za ty noční můry stálo, nebo ne. Přitom knih s touhle (a drsnější) tématikou mám za sebou dost - nechápu, proč zrovna tahle na mě takhle působí.
Tento příběh jsem dříve než jako knihu zachytila na povinném školním divadelním představení. A Velká sestra mě ještě dlouho budila ze snů. Výborně promyšlené, s hořkým závěrem.
Knížka, kterou můžu číst stokrát do roka:) Film taky super, ale v knížce můžete rozvíjet víc fantazii B-) hrozně se mi líbí postava Indiána Bromdena (snad jsem to napsala správně)....a klasicky vede "šílenec"MacMurphy :), i když se to někomu může zdát tak trochu smutné, mně se to smutné rozhodně nezdá....příběh má v sobě neskutečnou energii a sílu života..i když tak trochu jinak, netradičně:-))
Původně jsem viděla film a velmi se mi líbil. Knížka však byla mnohem lepší hlavně v závěru. SPOILER
Protože i když McMurphy svůj boj zaplatí životem, tak vyhrál. Z ostatních už nejsou králíci a Velká sestra přišla o své království. A tak by to McMurphy chtěl.
Štítky knihy
prvotina zfilmováno psychiatrické léčebny zneužívání zdravotní sestry psychiatrie manipulace (psychologie) lékař a pacient psychický teror boj za svobodu
Autorovy další knížky
2010 | Vyhoďme ho z kola ven |
1999 | Tak mě někdy napadá |
2003 | Námořníkova píseň |
1996 | Skříňka s démonem |
2006 | Zápisky z lochu |
Keseymu se v této knize povedlo trefit se mi do vkusu na všech frontách, proto k této knize přistupuji naprosto nekriticky a zařazuji ji mezi nejlepší co jsem četl.
Příběh se odehrává téměř výhradně v prostředí blázince, už to mi znělo naprosto skvěle, vždycky mi lidé blázniví, vyšinutí, lišící se připadali zajímaví a pozoruhodní a kniha je jich plná, těch kteří se léčí a jsou na tom psychicky možná lépe než ti kterými jsou léčeni (že černí bratři, Velká sestro), nedej bože ti cvoci co chodí tam venku.
R.P. McMurphy je druh charakteru, o jehož vykreslení se snaží mnozí, ale snad nikomu se ještě nepovedlo vykreslit takovou esenci frajerství, drsňáctví, správňáctví a takhle bych mohl pokračovat snad donekonečna, zkrátka Mac mi zůstane v srdci už napořád.
Na druhou stranu, Náčelník, vypravěč celého příběhu díky svému pokroucenému vnímání světa dává příběhu mnohem hlubší tón, temnější (třeba když jde celý blázinec spát nebo když vzpomíná na minulost) a já díky němu měl dlouho o čem přemýšlet, například to jak různě můžou lidé vnímat věci, jež jsou zdánlivě jasné.
A to je jen špička ledovce, výživných charakterů je tu dost, Cheswick!, Billy, ten blbec Harding..
O podrobnostech děje se zde rozepisovat nebudu, příběh má atmosféru a ten správný rytmus, vývoj, díky kterému jsem otáčel stránku za stránkou a slova nečetl ale vychutnával je, příběh Macovo boje proti autoritám a systému a Náčelníkovo boje se svými démony je tak skvělý, že vás neochudím o možnost prožít si ho celý sami.
Po přečtení mi zůstává ještě dlouho v hlavě, možná až do doby než se do Vyhoďme ho z kola ven pustím znovu, a znovu, a znovu..