Vyhoďme ho z kola ven
Ken Kesey
Slavný román amerického autora Kena Keseyho, jenž se v 60. letech minulého století stal spisovatelskou ikonou květinových dětí, vypráví příběh nezkrotného opozičníka McMurphyho, muže, který raději než do pracovního tábora nastoupí do sanatoria pro choromyslné a začne tu zavádět vlastní, svobodnější pravidla. Protivníkem je mu sestra Ratchedová, která by šla přes mrtvoly, jenom aby zákon a předpisy nikdo nepřekračoval. Filmová adaptace s názvem Přelet nad kukaččím hnízdem režiséra Miloše Formana z roku 1975 získala pět Oscarů za nejlepší film, režii, ženský herecký výkon (Louise Fletcherová), mužský herecký výkon (Jack Nicholson) a adaptovaný scénář. Forman a jeho scenáristé provedli v literární předloze řadu zásadních změn. Ken Kesey snímek údajně nikdy neviděl.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , ArgoOriginální název:
One Flew Over the Cuckoo's Nest, 1962
více info...
Přidat komentář
Jeden, dva, tři - my jsme bratři - kterej je to mezi námi - co si zalez do tý slámy - ten, ten nebo ten - vyhoďme ho z kola ven!
Když jste viděli film, který se dostane do Vaší mozkové kůry a nezapomenete na něj snadno, pokud jste entitou emocionální a společenskou, rozhodně neodložíte stranou ani knižní (primární) zpracování, které je opravdovou literární pochutinou o tom, jak člověk dokáže člověka dostat skrze povolený systém až na dno. Společnost opatruje svoji důležitost a netoleruje žádné patologické výstřelky.
S jistým úsměvem na jeden koutek zjišťuji, že Kessey je zřejmě posedlý funkčnosti/polofunkčnosti společnosti, do které se naváží tím nejlepším způsobem. Jako neutrální postava, která popisuje, co vidí (snad).
Kniha je protkána tolika postavami, že doporučuji pro přehlednost udělat si seznam. Postupně na všechny narazíte a dojde Vám, kdo je důležitější než jiní. I když těchto vyplňujících postav jen tam jen pár.
Humor je v knize vylíčen dle následující ukázky: " Kámo, jmenuju se McMurphy a moc nerad vidím, když se dospělej chlap plácá ve vlastní vodě. Proč si pod sebou nevyztřeš.?" nebo "McMurphymu dali ten týden ještě tři další. Sotvaže se z jednoho šoku probral a do oka semu zase vrátila jiskra, přihrnula se slečna Ratchedová s doktorem a ptali se ho, jestli je už připraven čelit svému problému a vrátit se na oddělení k dalšímu léčení. ... Odpověděl, že je mu líto, že může na oltář vlasti položit jen jeden život, a ať mu třeba políbí jeho růžovou prdýlku, ale on se stejně nevzdá a tuhle zatracenou loď neopustí. ... Přemlouval jsem ho, aby jí šel na ruku a vyhnul se tak dalším šokům, ale akorát se zasmál a povídal ale hovnajs, vždyť mu jenom nabíjej baterie a ještě k tomu zadara."
A kromě humoru se dozvíte plno informací, jako co bylo povážováno za to, "být v mlze" nebo co jsou to močáky nebo jiné, třeba ještě dnes používané psychologické manýry.
Kiha o tom, že vnést do systému změny a být nespoutaný se prostě nevyplácí, když proti sobě máte někoho, kdo se považuje za opravitele a ještě k tomu je čistě konzervativní. Tak to je a tak to bude.
Do první poloviny bych knize dala 3*, děj se táhnul a musela jsem se ke čtení téměř nutit, nedokázala jsem do knihy zakousnout. Ale od druhé poloviny má kniha 5*. Je to dokonalé. Výprava na lodi, mejdan, smrt...
Ďalšie svojim obsahom nadčasové literárne dielo, ktoré patrí do knižnice s názvom "Prečítať aspoň raz za život".
Prostredie ústavu pre duševné chorých a excelentné vykreslenie charakterov všetkých postáv dáva ešte viacej vyniknúť posolstvu tejto knihy. Ústav predstavuje spoločnosť, v ktorej vládne autorita vyžadujúca disciplínu, je to miesto, kde sa s ľuďmi manipuluje a ľudské osobnosti sa menia na stroje bez schopnosti vnímať, cítiť, myslieť, rozhodovať...
Po famoznom filmovom spracovaní som aj ja dlho otálala s knihou, ale nakoniec nebanujem a čítanie som si vychutnávala rovnako ako film.
Vynikající kniha o nerovném souboji za vlastní hrdost, důstojnost a svobodu mezi rebelem McMurphym a Velkou sestrou Ratchedovou na psychiatrickém oddělení.
Knihu, kterou jsem začala číst díky čtenářské výzvě. Asi bych si ji normálně nevybrala, film jsem neviděla (ale určitě to napravím). Začátek knihy byl pro mě těžší, trvalo mi, než jsem se začetla. Po té, co do děje vstupuje Randle, začal mít děj spád a jen nerada jsem knihu odkládala.
Musím říct, že ze začátku mě kniha úplně nebavila a několikrát jsem se do čtení spíše nutila. Nevyhledavam vyloženě ani tuto tématiku. Film jsem neviděla. Nakonec jsem ale v příběhu našla zalíbení a druhou polovinu si opravdu prožila. Asi ji dam v budoucnu ještě šanci znova.
Přečteno v rámci čtenářské výzvy, nebavilo mě to... je to jak kdyby to psal žák páté třídy
Přišlo mi, že se v knize dlouho nic moc neděje, pomalu jsem si i zvykala na neobyčejný typ psaní, ale pak přišel zvrat na konci. Páni.
Potřeboval jsem nějakej pořádnej román, kterej mě posadí na prdel a tuhle knihu jsem si koupil asi 3 roku nazpátek. Stále na mě čumělo to oranžový vydání, vyšší než zbytek knih v mojí knihovně a konečně jsem se do toho pustil. Film jsem viděl a nijak zvlášť se mi nelíbil. Přišlo mi, že je toho v něm málo a doufal jsem, že kniha mi nabídne víc. Víc mi rozhodně nabídla. Kdyby se Forman držel víc předlohy, tak bych jeho film rád měl (ono by to ale chtělo i jinýho režiséra). Na druhou stranu mi ta kniha strhující nepřišla a nemyslím si, že to bylo tím, že jsem cca věděl, jak McMurphy skončí.
Mám představu proč mi to nesedlo, ale je to opravdu těžké rozklíčovat, protože kniha má skvělý sloh, má myšlenky i živelného hrdinu. To snad není dost?
Uvědomuji si, že jde o boj jednotlivce proti systému, ale přitom mě to handrkování Macka a Velký Sestry o přízeň pár slabochů moc nebavilo.
Indián Bromden zvyšoval můj zájem, když mluvil o tom, jak kombajn zničil jeho otce nebo o té mlze. Přemýšlel jsem, jestli jde jenom o vypravěčovu metaforu a nebo PTSD z války, kde používal stroj na mlžnou clonu. Náčelník pronese, že stoj je ukryt ve ventilaci a Velká Sestra ho zapíná, aby nebylo co vidět a McMurphy dělá, že si toho nevšímá a doktor si tře sklíčka brejlí, jakoby neviděl kvůli tomu, že je má zamlžený. Mohlo by jít o nespolehlivého vypravěče, ale více se s tím nepracuje.
McMurphyho jednání lze vnímat jako snahu o zachování vlastní svobody a uchování sám sebe navzdory nepohodlí. To je taky zajímavé. On sám je takovej správnej dobrák, kterého sežehla jeho živelná povaha. Možná bych si ho oblíbil víc, kdybych viděl více ho hloubky jeho smýšlení. Tu měl Kesey ale svázaný ruce, protože vše psal z pohledu náčelníka, který sice dokázal vystihnout spoustu věcí (a skrz něj i Kesey, který se však jistými cestami se vydat nemohl. Přesto s rozehranými karty hrál asi nejlépe jak mohl). Myslím, že jsem si McMurphyho neoblíbil, protože mi nesedělo to jeho rádio naladěné jen na jednu frekvenci a nebral varování, zbytečně zahodil svůj život, ačkoliv to, co udělal sestře bylo zajímavé.
Velká Sestra Radcliffová byla pěkně manipulativní svině. Připomínala mi pár ředitelek ze škol, na která jsem chodil. Lze jí vnímat jako snahu systému přistřihnout křídla individuím.
Harding mi byl nejsympatičtější. Oproti Murphymu velmi vzdělaný, ale taky slabý. Ten bohužel nedostal moc prostoru. Jen občas náčelník zaslechl, jak s někým promlouvá.
Opravdu nevím, proč se mi nelíbila tahle hra. Možná proto, že jednotlivé karty se mi moc nezamlouvaly. Možná proto, že jisté vztahy měli slabý build up a v závěru se vše jenom tak přeletělo a nic se mě citově nedotklo. Přečetl jsem to, ale nijak jsem si to neužil.
Vzpomínám na Neviditelnýho od Havlíčka, kde protagonista taky vede boje, ale jednotlivé karty jsou zajímavější a lépe do sebe zapadají. Švajcar je vykalkulovaný zmrd, jeho souboje s jinými postavami v domě Hajnů jsou vedeny na intelektuální rovině a u Švajcara jsem si narozdíl od McMurphyho myslel, že opravdu chce vyhrát. Celé to šlo víc do hloubky, bylo to procítěnější a tím to vydolalo i více citu ve čtenáři. Navíc to mělo i lepší narativ na úrovni zvratů a gradace. jazykově je to srovnatelné, ačkoliv mě osobně Havlíčkova stylistika bavila víc. Myslím, že ty knihy jsou si v jistém základu boje někoho proti někomu na relativně komorní ploše podobné, ale Neviditelný ode mě dostal 5/5, rpotože Havlíčkova hra byla mnohem působivější a více strhující. Tohle jsem mohl přestat číst kdykoliv.
(Je to docela náročné rozklíčovat proč se mě to nedotklo, páč kniha to není přeci špatná. Myslím si, že neměla potenciál mě uspokojit kvůli tomu, jaká na mnoha úrovních je. Zkrátka si myslím, že jsou napsané lepší postavy, lépe zpracované myšlenky zakomponované do působivějšího děje...)
Sakra dobrá kniha! To, jak se lidé podřídí systému psychiatrické léčebny je skvělou paralelou pro politickou situaci (teda kombajn)...
Svoboda je nejcennější, co člověk má, už nejsme králíci, jen nemocní lidé. Člověk má sílu změnit systém, společnost, dělá to i za tu cenu, že ho nakonec kombajn,společnost, rozdrtí. Velmi silná myšlenka.
Kéž bychom tuhle knihu měli na maturitním seznamu, je to jedna z těch výjimek, která vás opravdu chytne. Oscarový film jsem nikdy neviděla a ze začátku mi chvíli trvalo se začíst.
Jazyk je trochu jiný, než v současné literatuře, ale podle mě jen umocňuje zážitek .
Ač příběh nekončí zrovna šťastně, mnohokrát jsem se zasmála nad McMurphyho snahou vzdorovat sestře Ratchedové.
Za mě určitě doporučuji přečíst. A pokud máte možnost si zvolit tuto knihu jako maturitní četbu, vřele do toho! Je to kniha, která se dá vyložit mnoha způsoby.
Příběh je vyprávěný z pohledu schizofrenického „němého“ indiána (náčelníka) Bromdena, kterému do života vstoupí McMurphy. Rozebírá se zde mimo jiné i indiánské zázemí díky Bromdenovým vzpomínkám na dětství. Kniha se věnuje lidské svázané povaze, řeší problémy jedince, který se vinou společnosti dostane do jemu nepřátelského prostředí. Ukazuje, jak je svoboda důležitá – považujeme ji za samozřejmost, i když o ni můžeme během chvíle přijít.
Začátek je pozvolný, za to konec a finále srdcervoucí. Oproti tomu je film v mnoha ohledech jiný, a určitě nejdříve zkuste knihu – přesto je film také super.
Začátek pomalejší, ale postupně se příběh rozjel, že jsem se od něj nechtěla odtrhnout. Vyprávění pohledem Náčelníka bylo střídavě přímé, jindy plné metafor. Úžasný čtenářský zážitek, který si ráda zopakuju.
Kniha, proslavená hlavně díky Formanovu filmovému zpracování. Obě verze mají své sugestivní kouzlo.
Štítky knihy
prvotina zfilmováno psychiatrické léčebny zneužívání zdravotní sestry psychiatrie manipulace (psychologie) lékař a pacient psychický teror boj za svoboduAutorovy další knížky
2010 | Vyhoďme ho z kola ven |
1999 | Tak mě někdy napadá |
2003 | Námořníkova píseň |
1996 | Skříňka s démonem |
2006 | Zápisky z lochu |
Fantastická kniha hlavně o myšlenkách, perfektní film zejména o akci. Poprvé jsem to četl roku 1977 ve slovenštině pod názvem "Dlho som bol preč".