Vyhoďme ho z kola ven
Ken Kesey
Když vyšel Keseyho román Vyhoďme ho z kola ven (One Flew Over the Cuckoo's Nest) poprvé, setkal se sice s příznivým ohlasem kritiky, ale velký čtenářský zájem ještě nevzbudil. Ten se dostavil až o několik let později, když se kniha dostala do rukou revoltující vysokoškolské mládeže. V jejím autorovi začal být spatřován styčný bod mezi generací beatniků padesátých let a hippies a román se stal jedním z nejvydávanějších a nejčtenějších děl americké poválečné literatury. Lze říci, že stejně jako se Hellerovi už nikdy nepodařilo překonat stín Hlavy XXII, bude i Kesey vždy spojován jen se svým debutem. Ovšem navzdory tematické odlišnosti spojuje tato dvě slavná díla i cosi hlubšího, skrytého v jejich poselství: jak u Hellera, tak u Keseyho jde o usilovný boj člověka za vnitřní svobodu tváří v tvář nevypočitatelné moci. Příběh "nepohodlného" chovance psychiatrické léčebny, filmovým divákům rovněž známý z oscarové adaptace Miloše Formana, neodkrývá pouze tabuizované téma drastických poměrů v zařízeních pro duševně choré. Ve svižném dějovém tempu, v jazykově neokázalém vyprávění klade otázku po hranicích normality v moderní společnosti a po možnostech a právu jedince žít svůj vlastní, autentický život.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2006 , NLN - Nakladatelství Lidové novinyOriginální název:
One Flew Over the Cuckoo's Nest, 1962
více info...
Přidat komentář
Po precteni knihy jsem pochopila nektere casti filmu trochu jinak, nez predtim. Kniha i film jsou uzasne, i kdyz atmosfera se trochu lisi. Doporucuji oboji.
Četla jsem knihu i viděla film a jak už to tak bývá, kniha se mi líbila víc, ač i filmové zpracování je velmi kvalitní a rozhodně stojí za zhlédnutí. Ovšem chybělo mi v něm to, co jsem na knížce zbožňovala, a to Bromdenův pohled na svět, ty jeho schizofrenní představy a sny, které děj o jedné velké vnitřní vzpouře krásně dokreslují.
Bezpochyby nejlepší kniha, kterou jsem v poslední době četla jak po stránce jazykové, tak i co se příběhu týče.
Rozhodne jedna z najlepších kníh, ktoré som kedy čítal. Obávam sa, že sa k nej budem vracať a vracať a vracať ešte dlhé roky. A dúfam, že sa nikdy nestane, že by na mňa prestala pôsobiť a ja voči jej obsahu zľahostajnel.
Mně se kniha moc líbila! Mnohem víc než film, který je v podstatě jen jakousi její kostrou. Je to smutný příběh, zoufalost je v něm úplně až hmatatelná. Všechno je podřízeno nesmyslnému systému přes který nejede vlak. Smekám před odhodláním a vůlí Randla McMurphyho! Ukázka toho, že i když je člověku ouvej, měl by se překonat a snažit se to brát s humorem i když ho potkala tragédie. Humor odlehčí všechno trápení. RECENZE nahoře v záložkách.
Videla som film, ktorý bol skvelý. Kniha ma takisto nesklamala, samozrejme, že v knihe je toho viac, ako môže povedať film. Dej sa odohráva v psychiatrickej liečebni, kde sa nájdu aj pacienti, ktorí tam vôbec nemusia byť.....čítanie je trochu náročnejšie, ale určite stojí za prečítanie :-)
Přesně jak píšou čtenáři pode mnou.. Ani mně kniha moc nesedla. Četla jsem ji asi měsíc a půl (!) a nechtěla jsem se k ní vracet. Ne protože by se mi nelíbila, ale protože byla strašně smutná, navíc jsem věděla, jak skončí a ještě ke všemu byla pravdivá..
Už ze začátku jsem tak nějak věděla, že já si s touto knihou úplně nesednu. A bylo to tak. Tušila jsem, že se s tím budu trochu trápit...
Abych to uvedla na pravou míru. Tahle knížka je děsivě smutná a smutně děsivá zároveň. Je v ní tolik pravdy, tolik reality, která se umí v našem světě šikovně schovat na to nejlepší místo, aby ji mnoho očí přehlédlo. Kombajn a mlha. Všude kolem...
Obdivuji spisovatele, kteří před desítkami, stovkami let psali taková díla. Jak mohli vědět? Náhoda? Nebo se minulost pořád opakuje a my děláme znova a znova ty samé chyby jako na běžícím páse?
Bavilo mě to. Nebavilo mě to. Občas to prostě bylo moc psycho a potom se cítím psycho i já... Ty dlouhé popisy zabalené v mlze mě mátly a tak jsem po čase jen četla a odolávala jsem touze vracet se a číst znova a znova, protože někdy (často) je potřeba dát rozumu pauzu a zapnout jen ty vypínače srdce, solidarity, souznění a porozumění.
Některé knížky by prostě měly děsit.
Já jsem tedy bohužel viděla napřed film, a to několikrát. Myslela jsem, že nikdy nenajdu odvahu přečíst knihu a našla jsem. Kniha je napsaná tak neuvěřitelně lehce, moc mě mrzelo, že jsem věděla jak to dopadne. Pan Forman knihu tak mistrně zfilmoval, že jsem každou stránku knihy viděla před sebou. Klobouk dolů před knihou i před filmem.
Neni nad to, kdyz si u obeda poprskate ctecku smichy aneb sazka o to, za jak dlouho sjede maslo po stene az k zemi...
Další z té hromady "povinná ke státnicím z angličtiny". Jako mnohé z této hromady jsem ji začala číst s přemáháním, protože tyto typy knih mne osobně příliš neberou. Nelze však než uznat, že "Přelet nad kukaččím hnízdem" (což je lepší a přesnější překlad originálního titulu) je hodná pozornosti a zajímavě napsaná.
Štítky knihy
prvotina zfilmováno psychiatrické léčebny zneužívání zdravotní sestry psychiatrie manipulace (psychologie) lékař a pacient psychický teror boj za svoboduAutorovy další knížky
2010 | Vyhoďme ho z kola ven |
1999 | Tak mě někdy napadá |
2003 | Námořníkova píseň |
1996 | Skříňka s démonem |
2006 | Zápisky z lochu |
Opravdu vynikající předloha pro neméně vynikající film.