Výjimeční lidé
Peter May
Mají snad výjimeční lidé právo páchat zločiny, protože jsou výjimeční?
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2015 , OneHotBookOriginální název:
Extraordinary People, 2006
Interpreti: David Matásek
více info...
Přidat komentář
Tohle, že je May? Můj oblíbený May? Autor důchodcovské roadmovie slash detektivky? Tohle je tak přitažené za vlasy, otravné a nevěrohodné (hlavní motivace vražd? cože?!), že to směle konkuruje Minierovu Mrazu. Jednu hvězdičku dávám asi jenom ze sentimentu:-(
Tento příběh útočí na všechny smysly čtenáře.
Všechny cesty někam vedou , budovy mají tvar, hudba má zvuk, písně jméno. Lodě, auta , zvířata, vše je tu přítomné ,součástí života, a typicky francouzské kultuře je tu neustálá přítomnost jídla a vína. Kdykoliv s někdo zakousl do crossaintu , cítila jsem tu máslovou chut . Prsty, které držely kousek bagety , byly moje prsty , to musí být delikatesa , rokforová omáčka. ..
Je to jako znovu číst Šifru mistra Leonarda ,ale tak nějak je Enzo víc člověk z lidu . Má svoje nedostatky a slabé místa , žádný supermozek a právě proto mě byl sympatický.
Autorův způsob psaní se mi líbí. Ač neumím francouzsky, většina sem tam vsunutých slovních spojení se dá z textu domyslet, jména měst, ulic a dalších míst mi přibližují neznámou zemi... Zápletka není až tak objevná, ale rozhodně, kdo má rád knížky Petera Maye, tak si to užije :-). Zase je tu jeden nový detektiv :-). Těším se na další díly této série!
začátek mě moc nechytl, uvažovala sem o odložení, ale nevzdala jsem to i přes (pro mě navíc) názvy ulic ve francouzštině - od poloviny lepší a konec docela napínavý - celkově za 3 hvězdy
Příjemná detektivka. Nejvíc mě bavilo to toulání po Francii, protože tu moc prozkoumanou nemám. Ke konci i katakomby byly napínavé. Akorát teda nevím, jestli je nutné na obálky knih psát "od autora toho-a-toho bestselleru" - že by to pak nikdo nečetl?
Styl vyprávění autora mi seděl a nakonec jsem se do knihy i příjemně začetla. Ovšem samotný příběh a jeho závěr mi přišel zkrátka až moc přitažený za vlasy.
Říkala jsem si, můj oblíbený Peter May, to bude sázka na jistotu... Leč ouha, po celou dobu čtení jsem se nemohla zbavit myšlenky, že i on podlehl dobovému trendu "když to nese Danu Brownovi, tak proč by mně nemohlo". Ne že by se to četlo špatně, ale nějak mi tam chyběla větší uvěřitelnost příběhu, tak jak tomu bylo u "ostrovní" série. Umí psát líp, chlapec, uvidíme, jestli mi další díly Akt Enzo budou více po chuti.
Madonna Mia… Co jsem komu udělal. Po všech těch knižních debaklech (viz mé komentáře) jsem si řekl: a dost! Chce to nějakou tutovku… A tou „májovky“ jsou. Teda vlastně… byly. Takhle kniha je U-T-R-P-E-N-Í. Dokázal jsem přečíst pár kapitol a to spíše proto, že jsem nedokázal uvěřit. Že tohle napsal Peter May. Ten samý, co napsal Skálu atd.
V první řadě – vypadá to, jako by si autor vzal k ruce Průvodce Paříží, spolu s titulem „Francouzem lehko a snadno“. Aby jako textu dodal věrohodnosti, nebo aby to vypadalo, že si s těmi rešeršemi dal skutečně práci. Takže v knize neexistuje jít jednoduše nějakou uličkou odněkud někam a skončit třeba v hospodě. Ne. To vypadá takto:
„...Kostel Saint-Étienne-du-Mont, tedy kostel svatého Štěpána na kopci, stál poměrně logicky na vyvýšenině, k níž vedla rue de la Montagne-Sainte-Geneviève. Dominoval horizontu, ke kterému Enzo s Raffinem stoupali prudkým svahem od stanice metra Maubert — Mutualité…“
Jakákoliv funkce – úřednická, policejní – prostě jakákoliv se nejdříve vysloví francouzsky a pak je nám dopřán překlad se sáhodlouhým popisem.
Na řece neplují lodě, ale podlouhlé bateaux-mouches.
Když se vejde do kostela, tak neznějí prostě jen varhany, ale vždy jsou to: syté tóny Bachovy Tokáty a Fugy d moll, nebo dramatické úvodní tóny Bachovy Triosonáty číslo 2 c moll.
A tak to jde dál a dál a se vším, jako by se nás autor pokoušel na každé stránce ohromit svými těžce nabytými znalostmi. O-T-R-A-V-N-É!
A to vůbec nemluvím o samotném ději a zápletce. Naprosto nesmyslně se najde kdesi ve spletité síti pařížské kanalizace, kam by se v normálním případě nikdy nikdo nepodíval, truhla s hlavou a pěti předměty. A jak jinak – hlavní hrdina samozřejmě odhalí, co který předmět znamená, aby na dalším místě našli truhlici s uřezanou rukou a pěti předměty…
A tam jsem skončil. S Mayem i s celou sérií Akta Enzo, protože předpokládám, že stejně děsivé, nudné a otravné budou i další díly.
Nemám ve zvyku dávat detektivkám pět hvězd. I tady jsem dlouho váhal. K Mayovi jsem se dlouho a složitě prokousával, stále ještě na něj nemám úplně jednoznačný názor. I v této knížce se najde pár (víc než pár) slabých míst. Nicméně, napětí dokáže autor udržovat po celou dobu čtení. Dokáže překvapovat. A současně si nehraje na intelektuála, který čtenáři servíruje náročné filozofické dílo. Uvědomuje si, že prvním a možná jediným záměrem téhle knížky je vyplnit čas čtenáře, a to pokud možno literaturou, která neurazí. A tohle kniha v mém případě splnila vrchovatě, přečtena na jeden zátah....jen čtenářská noc byla poněkud krátká :-)
Knihu jsem poslouchala jako načtenou a je to první, po které jsem od Petra Maye zatím sáhla. Pravděpodobně si postupně přečtu nebo poslechnu minimálně ještě další dvě, které by měly volně navazovat. Styl vyprávění se mi líbil. Hrdina má rozhodně své mouchy a minulost, a v příběhu se toho děje o něco víc, než jen samotné vyšetřování. Trošičku jsem byla zklamaná tím rozuzlením, ale ne natolik, aby mě to odradilo od dalších knih autora.
Já mám prostě Petera Maye ráda. Sice jsou mé srdeční ty "ostrovní, hebridské", .. ale jiank - jak píse Strnady095
nezklamalo...opět detektivka + něco ... nějak to klukovi všechno vychází hned napoprvé :-) ... ale asi jo ... dobré, uvidíme pokračování, ale u tohoto spisovatele se nebojím
Ja se dlouho nemohla pořádně zacist a to u Maye neznám... Jak už je tu xkrat napsáno, připomíná to šifru.
Ale sérii určitě doctu:)
Další výborná kniha od toho velmi dobrého spisovatele, napínavé, zajímavě, nikdy nenudí
Já nevím, na ostrov Lewis to prostě nemá, i když líbilo se mi odůvodnění, proč vůbec u těla zůstávaly indicie k dalším. Měla jsem strach, že jsou tam jen aby to bylo zajímavé :D Nicméně...nevím jestli půjdu do dalšího dílu, možná časem?
U této knihy jsem měla z počátku smíšené pocity. Hned po první kapitole jsem byla zvědavá, co bude dál a se zájmem pokračovala, ale po dalších několika stranách jsem tak nějak nevěděla, kam to vlastně smeřuje a co z toho bude. Četlo se to dobře, ale obsah mi připada místy podivný. Hodněkrát jsem si vzpomněla na Šifru mistra Leonarda, místy mi ji Výjimeční lidé připomínali.
Pak to ale celé nabralo směr, napětí stoupalo a já byla chycená na 100%. Konec byl za mě docela předvídatelný, nebyla jsem moc překvapená, ale nevadí. Líbilo se mi to, bylo to příjemné čtení. Ale Čínské thrillery za mě zatím vedou.
Koukám, že hodnocení proti ostrovní sérii nic moc, ale mě kniha bavila moc. Díky tomu, že jsem ji měla tentokrát jako audioknihu, jsem radostně vybílila mnoho zdí a stropů našeho nového apartmánu. Děj má podobu tajemného labyrintu se sérií indicií vedoucích k nalezení odpovědi na otázku kdo a proč vraždil. Je to zase jiný Peter May, ale mě zase bavil. Ostrovní série je (pro mě) bezkonkurenční, ale k práci nebo v létě k vodě jsou Výjimeční lidé prima volbou, která potěší.
Že je to jiný Peter May? No to je přece právě dobře, že nepíše na stejné brdo. A proč srovnávat nesrovnatelné? Vždyť se nedá srovnat ani ostrovní serie s čínskou. Každá je něco úplně jiného. Ani knihy v čínské sérii nejsou přece všechny stejné. Některá je na plný počet hvězdiček, některá na míň.
Výjimeční lidé je klasická detektivka, žádný thriller. Pátrání se odvíjí od hledání různých indicií, skládání faktů a vlastně takové mravenčí práce, jak to má v detektivkách být.
Mně se kniha líbila a i když znám i lepší detektivky, zůstává pro mne Peter May jedničkou mezi tou invazí autorů různých thrillerů a severských kriminálek.
Štítky knihy
detektivní a krimi romány Francie Skotsko thrillery tajemství podzemí IQ, inteligence pátrání v minulostiAutorovy další knížky
2013 | Skála |
2014 | Muž z ostrova Lewis |
2015 | Pán ohně |
2015 | Výjimeční lidé |
2014 | Šachové figurky |
Jak píše antuka, mám stejný pocit. Zkusím ještě Kritika, snad bude lepší....