Vykoupení
Martin Goffa
Detektiv Miko Syrový / Mikuláš Syrový série
< 8. díl >
Další neobyčejný případ obyčejného českého policajta Detektiv Miko Syrový si odjíždí odpočinout od ruchu velkoměsta do rodné vsi, kde plánuje strávit několik poklidných dnů se svou malou dcerou. Hned po příjezdu je však konfrontován s podezřelým úmrtím, které místní policisté až příliš rychle uzavřou jako obyčejnou nehodu. Miko začíná klást nepříjemné otázky, fasáda vesnické idyly se drolí a na povrch vyplouvají svědectví, která do případu vnášejí stále víc pochyb a otazníků. Když se nakonec kulisy zřítí úplně, Miko až příliš pozdě pochopí, že tentokrát jde o život i jemu samotnému... celý text
Detektivky, krimi Romány Literatura česká
Vydáno: 2022 , TémbrInterpreti: Martin Preiss , Libor Hruška
více info...
Přidat komentář
Další úžasný případ Mika. Tentokrát bohužel velice těžko vyřešitelný a spletitý. Výborná zápletka, strhující závěr. A super epilog. Jsem nadšená, že v závěru se dává Miko zase do "formy".
Opět výborná detektivka, u Martina Goffy to snad ani jinak nemůže být. Miko se ještě ani po roce nevzpamatoval ze smrti své přítelkyně, o které jsme četli v předchozím díle. Stále je pasivní, bez chuti do života a i když chodí do práce, většinou se jen veze s parťákem. Odjíždí se svojí malou dcerkou na dovolenou na Moravu, do vesničky, ve které se narodil a věří, že se tam trochu vzpamatuje a nabere energii. Přijíždí právě ve chvíli, kdy je pohřeb jeho kamaráda, který údajně skočil pod vlak. A protože záhy zjistí, že není vše, jak se jeví, začne pátrat a pátrat, až nakonec ohrozí na životě nejen sebe, ale i svou malou dcerku a matku. Konec byl tedy opravdu dost drsný, nebyla jsem si jistá, jestli to Miko zabalí. Napínavé, akční, lidské a moc dobře čtivé. A možná v dalším díle přestane i tolik pít na smutek. No přečtěte a sami uvidíte, já můžu jen doporučit.
Po emotivní knize Štvanice jsem byla ráda, že mám na dosah další díl, od kterého jsem si slibovala ....co vlastně? Zklidnění ?
Zřejmě v životě nelze zůstat emocemi zaseknutý v jediném okamžiku naplno. To bychom nikdo nevydrželi, musíme se, třebas zpomaleně, posunout dál. Zpočátku po kolenou, poté krůček po krůčku. Každý jinak. Také Miko, po roce od osobní tragédie, jede načerpat sílu v setkání s dcerou na rodnou Moravu. A připlete se tam do ošklivého případu (jak jinak), který se postupně stává ještě horším. Tentokráte si uvědomí své hranice i hranice možností prosazování spravedlnosti. Jen mi je záhadou jak mu to může myslet, když svá rozhodnutí zalévá takovým množstvím vína i jiného pitiva. Opět povedený díl, i když čtenář znovu o někoho přijde....škoda ! Ale zdá se mi, že přes vrstvu omezení, bezmocnosti a neschopnosti zajistit spravedlnost, se hlavní hrdina znovu nastartoval. Těším se na další díl. Zjistila jsem, že když už mě s Mikem nespojuje stejná hudba, máme oba rádi Vyšehrad a tamní hřbitov.
Přesvědčivá česká gangsterská historka. Policista Miko se i tentokrát přimotá v roli soukromého detektiva k problémům, které souvisejí s někým z jeho blízkých. Na to už jsme si zvykli, to je klasický výchozí bod této série. Znovu putujeme s hlavním hrdinou na skok do zahraničí, znovu balancujeme na hranici zákona, tentokrát je ale celý případ v porovnání s minulým výletem do Jižní Ameriky kompaktnější a uvěřitelnější. Nechybí nostalgie, napětí, trefná přirovnání, jen humoru trochu ubylo.
90 % (zatím 99 hodnotících s průměrem 89 %).
…
Ta žena mi připadala jako tenká uschlá větev, která poztrácela všechny své květy a listy. A já najednou věděl, že bych ji tou otázkou už dočista zlomil.
...
Kameny mě studily a já se musel pousmát, když jsem si vzpomněl na to, jak jsme se jako kluci v tuhle dobu už koupávali. Dnes už studenou vodu nesnáším, snažím se jí vyhýbat stejně jako advokátům, koprové omáčce nebo písničkám U2.
Je to již má osmá detektivka od Martina Goffy a řekla bych, že jedna z nejlepších. Miko Syrový prostě své případy vyřešit umí.
Autor je skvělý vypravěč a celkem brzy jsem mu odpustil trapnost nazvanou Štvanice. Lebedil jsem si jen cca dvě třetiny knížky. Pak se Miko opět vydává na cesty a to na zaostalý východ. Poté co si ověřil, že Prievidza je ještě v Evropě, navštívil Slovensko, nejsevernější výběžek Balkánu. Troufám si odhadnout, že synek z jižní Moravy by mohl být takhle vtipným jen po dlouhodobém pobytu mezi pepíky. Což Miko vlastně splňuje. V poslední třetině knihy se autor bohužel rozhodl předělat detektivku na thriller. Úroveň knihy tím podle mne išla srať. Škoda. (Omlouvám se za to slovenské citoslovce :-).)
Jak je vidět, autor rád upozorňuje na případy, kdy se právo těžko vymáhá... A já to oceňuji plným počtem hvězdiček.
Miko se vydá na dovolenou do své rodné vísky a místo vytouženého klidu se přimotá k vyšetřování podivného úmrtí a nakonec rozkrývá jedno dávné špinavé tajemství. A zjednat spravedlnost tady nepůjde jen tak...
Řekla bych, že Miko si už svůj díl smůly vybral a to na dost let dopředu, tak snad příští díl už bude méně depresivní...
Seznámení s autorem díky DATABÁZI. Čtivá detektivka z našeho prostředí, bohužel uvěřitelná.
Boby17 vyjádřil můj dojem, nebudu to opisovat. Ještě k několika knihám autora se dostanu, ale moc jich u nás v knihovně nemají.
Moje seznámeni s Martinem Goffou, kterého jsem si vybrala na základě velice kladných hodnocení na Databázi.
Příběh je velice realistický, zasazený do našich luhů a hájů, takže nám velmi blízký. Žádné americké prolévání krve, ale i tak má kniha spád. Připomíná mi solidní detektivky z konce 20-tého století. Je vidět, že autor má zkušenosti z policejní práce, zápletka odpovídá naší společnosti a nátuře, vyšetřování je uvěřitelné, hrdina rozpolcený klaďas s pevnými morálními zásadami. Přesto mi do dokonalosti něco chybělo, možná trochu tajemna, zdálo se mi to vše moc přímočaré. Dovedu si představit, že si za čas přečtu další detektivku z této série.
Opět vynikající detektivka, jak už jsem si od autora tak jaksi automaticky navykl. Děj, to rozhodně nebylo vykoupení, ale spíš hořký fernet. Šťourání v minulosti (i současnosti) obyvatel rodné vesnice Miku opět dostalo do problémů a zase si odnesl šrámy na duši. Závěr příběhu byl spravedlivý, byť ne zákonný.
Krátký detektívní příběh,který nemá hluchá místa.Miko je zatažen do vyšetřování podezřelé smrt spolužáka.Zločinec je potrestán i když ne právní formou.
Moje první kniha od MG a hned velice podařená. Bylo to srozumitelné, čtivé, inteligentní, uvěřitelné. Také se mi líbí, že hlavní hrdina není superman a má své lidské problémy. Knihu doporučuji.
Opět mě to moc bavilo, hvězdu ale ubírám za ty hektolitry chlastu, Miko už je regulérní alkoholik. To neustálý popisování jak chlastá mi malinko vadilo.
Pěkně vymyšlená zápletka, hezký styl autora, netradiční závěrečné vysvětlení - to vše se složilo v odpočinkvou četbu z díla oblíbeného autora. V knížce není žádná "vata", ale naopak příběh velice rychle ubíhá vpřed a nenudil jsem se. Dokonce věřím, že něco podobného se mohlo stát i ve skutečnosti.
Strávila som nedeľu s dvoma príbehmi detektíva Mika Syrového. A bol to príjemne strávený čas. Domáce prostredie, uveriteľné príbehy a smutné ľudské osudy. Plánujem ďalšie v sérii, žiaľ v našej knižnici sú iba tieto dva, zrejme náhodne vybrané a zakúpené.
Každopádne, Martin Goffa je výborný autor a teším sa na ďalšie príbehy.
Hm, po 40 letech jsem zkusila detektivku. Asi se na ně radši dívám, navíc v mé době předpubertální se v kriminálních případech ménè chlastalo, více se motalo a tajemnilo...neshazuji to úplně, ale číst 3 stránky o tom, jak polda vstal a jedl a kouřil a pil, a v další kapitole stránku kouká doblba, a zase si nalije a kouří, pak akce atd....to je přesně práce psavců vydávajících ročně knihu až dvě. To pak na pořádný příběh není čas.
Čím dál drsnější čtení, ale přitom velice uvěřitelné. A až příliš realisticky popsané, co se někde u nás možná opravdu děje...
Štítky knihy
policie české detektivky a krimi
Autorovy další knížky
2020 | Muž z chatrče |
2014 | Bez těla |
2019 | Přiznat vinu |
2013 | Muž s unavenýma očima |
2020 | Děvčátko |
"Redemption - Gackt"
Vzhledem k minulému dílu jsem nečekala žádnou procházku růžovou zahradou. A nedostala jsem jí. Naštěstí. Protože jsme o rok později. Bylo by to...laciný.
Dovolená, naplánovaný čas s dcerou se změní v něco, co si Miko nenaplánoval. Jeho kamaráda přejel opilého vlak. A jeho druhý kamarád, který vlak řídil, na tom není nejlíp. Jestli se něco ve městě zamete pod koberec, na vesnici ani ten koberec nemají a věci celou dobu leží na staré dřevěné podlaze. Protože nic není takové, jak to na první pohled vypadalo, působilo.
Autor se vrátil do klidnější části série a mě to opět bavilo. Opět spousta rozjímání, upřímných myšlenek a osudů obyčejných lidí, o kterých severští autoři většinou nepíšou. (Přesně jak jsem psala. Po Levhartovi od Nesba ideální materiál.)
Vážně se mi líbí, že se cítím součástí příběhu, který je lidský a dojemný. Proč? Protože je to uvěřitelný.
Děkuji za radu, že je lepší číst závěrečný dvojdíl hned po sobě, abych nedostala infarkt.