Vykoupení
Martin Goffa
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539387/bmid_vykoupeni.jpg
5
281
281
Detektiv Miko Syrový série
< 8. díl >
Detektiv Miko Syrový si odjíždí odpočinout od ruchu velkoměsta do rodné vsi, kde plánuje strávit několik poklidných dnů se svou malou dcerou. Hned po příjezdu je však konfrontován s podezřelým úmrtím, které místní policisté až příliš rychle uzavřou jako obyčejnou nehodu. Miko začíná klást nepříjemné otázky, fasáda vesnické idyly se drolí a na povrch vyplouvají svědectví, která do případu vnášejí stále víc pochyb a otazníků. Když se nakonec kulisy zřítí úplně, Miko až příliš pozdě pochopí, že tentokrát jde o život i jemu samotnému… Další neobyčejný případ obyčejného českého policajta. Martin Goffa (*1965) populární český spisovatel detektivních příběhů a thrillerů. Kromě románů píše i povídky. Spisovatel vystupující pod pseudonymem Martin Goffa pracoval od 90. let na Policii ČR nejprve jako pochůzkář, převážnou část těchto patnácti let ale působil jako detektiv kriminální služby. Nyní se zabývá obchodem a psaním. Tomu se začal věnovat až po ukončení policejní kariéry. Literární kritik Pavel Mandys řadí Goffu mezi nejzajímavější nové české autory detektivek. Oceňuje, jak využívá své policejní zkušenosti a domnívá se, že se jako spisovatel s každým dalším dílem zlepšuje. Napsal například Muž s unavenýma očima, Bez těla, Mezi dvěma ohni. Román Přiznat vinu, první díl jeho nové série s novinářem Terencem, se letos umístil na třetím místě v ceně Jiřího Marka pro nejlepší českou detektivku. Martin Preiss (*1973) již během studia herectví na pražském DAMU hostoval v činohře Národního divadla, poté chvíli také působil v Plzni v divadle J.K.Tyla. V roce 1998 se stal členem činohry Národního divadla. Objevuje se také na televizní obrazovce, často v seriálech. Proslavil se i díky moderování soutěžního pořadu Chcete být milionářem? Kromě herectví a moderování se Martin Preiss věnuje dabingu, četbě pro rozhlas nebo audioknih. Libor Hruška (*1965) po konzervatoři působil ve Státním divadle Ostrava a následně v několika pražských divadlech jako např. Divadle pod Palmovkou či v Karlínském divadle. Před kamerou ztvárnil řadu menších rolí. Proslul zejména jako bravurní a vyhledávaný dabér a svůj hlas propůjčil několika tisícům postav. V dabingu se uplatňuje také jako režisér. Roku 2006 získal Cenu Františka Filipovského. KREDITY Martin Goffa: Vykoupení | Čte Martin Preiss a Libor Hruška | Režie Jan Drbohlav | Zvuk, střih a mastering Petr Šedivý| Hudba Petr Hanzlík| Natočeno ve studiu S Pro Alfa CZ |Grafiku CD podle knižní obálky adaptovala Yvone Baalbaki | Produkce S Pro Alfa CZ | Supervize Kateřina Višinská | Vydala Euromedia Group, a. s. – Témbr v září 2022... celý text
Detektivky, krimi Romány Literatura česká
Vydáno:
2022
,
Témbr
Interpreti: Martin Preiss , Libor Hruška
více info...
Přidat komentář
Čím dál drsnější čtení, ale přitom velice uvěřitelné. A až příliš realisticky popsané, co se někde u nás možná opravdu děje...
Opět parádní díl. Ani na dovolené nemá Mika Syrový klid. Stačí pár náznaků a nesrovnalostí a už je pohlcen pátráním po pravdě. Odhalení pravdy ale nemusí být bezpečné. Autor nám opět předkládá dilema o pomstě a spravedlnosti.
"Co je těžší ? Přiznat někomu právo na pomstu, anebo to právo před ním zatajit ?"
Martin Goffa není autorem, který by se vyžíval v popisech brutálních sériových vražd. Nesnaží se omráčit čtenáře za každou cenu vypointovanými leč stěží uvěřitelnými příběhy. Pohnutky pachatelů jsou srozumitelné a jejich činy nejsou projevem chorobné mysli. V reálném životě se taky nesetkáváme s houfy maniakálních sériových vrahů. Drtivá většina vražd bývá spáchána spíše v afektu než po zralé přípravě .
Goffův hrdina - kriminalista Miko Syrový není žádný superman na způsob nejmenovaných zvláštních agentů FBI, CIA, apod. K případům se vždy jakoby nachomýtne, nejsou součástí jeho rutinní práce u kriminálky. Podobně je tomu tak i v románu Vykoupení.
Zdá se, že nám v Martinu Goffovi vyrůstá skvělý autor detektivek.
Má to všechno, co má správná detektivka mít. Příběh, vtip, počet postav i uvěřitelnost. Přečteno ani ne za tři hodiny. Tudíž méně než oddechovka, ale stojí to za to.
S každou další knihou mi Martin Goffa připadá lepší a lepší. Oproti prvním knihám se neskutečně vypsal a na mém detektivním "žebříčku" se zařadil po boku Dominika Dána.
Opět se jedná o další skvělou knihu od tohoto autora. Knihu lze jenom doporučit.
Buď se autor každým dílem případů Mika Syrového zlepšuje a zlepšuje, nebo já jsem již na těchto příbězích dost závislá. Ještě nikdy se mi nestalo, že bych měla tak silnou potřebu absolvovat celou sérii, až teď…
Čtení je to občas poněkud pochmurné, těch mrtvých lidí (i zvířat) je tu dost, a navíc Goffovy příběhy vyjadřují oproti jiným detektivkám opravdový smutek a bolest ze smrti, což činí z tohoto čtení vlastně ne moc oddechovou četbu. Miko je sympaťák, který prochází všemi možnými ztrátami života a trápeními, přesto zůstává lidský, možná proto se mu tak snadno fandí…
Lehký nenásilný humor mi vyhovuje (nemám ráda třeskutě vtipné křečovité hlášky, s kterými se v poslední době roztrhl pytel), líbí se mi i Mikovo i vzpomínání na dřívější časy; jak moc to odpovídá i mým vzpomínkám!
U detektivky jsou asi zvláštní citace z knihy, ale nemohu si pomoci…
„… trpěl utkvělou představou, že jde o kraj, kde lišky dávají dobrou noc raději ve dvou, protože jedna se tam sama bojí.“
„Vedle hráze vedou do vody schody ze starých kamenů a já si ještě dobře vzpomínal na to, jak dřív bývaly zaplněné lidmi. Stejně jako celý břeh s nízkou travou, deka vedle deky a na nich tátové s malými tranzistoráky a mámy natírající děti jediným opalovacím krémem, který byl tehdy k dostání. Jak je to dávno? Třicet, pětatřicet let. Nejbližší koupaliště bylo desítky kilometrů daleko a rybník za vsí proto plnil funkci dnešních akvaparků, ačkoliv jedinou jeho atrakcí byla houpačka ze staré pneumatiky zavěšená na řetězu na nejnižší větvi stromu, jehož koruna sahala až nad vodní hladinu.“
Co napsat.Opět nabušená detektivka se sympaťákem Mikem a zajímavým dějem tentokrát z vesnice.
Pohodová detektivka z českého prostředí. Hlavní hrdina je sympaťák, příběh se čte svižně, co víc si přát.
Vykoupení...
V osmém pokračování série Miko Syrový nás autor zavede do rodiště našeho hlavního hrdiny Mika Syrového, a to moravských Mokřin...
Po příjezdu do Mokřin se Miko zúčastňuje pohřbu svého známého Vojty Farského... Vzápětí se však dozvídá, že to s jeho úmrtím nemuselo být tak, jak to místní policie uzavřela...
Miko se začíná o vše zajímat... Připravte se na další porci napětí... ;-)
Co se týče Mika, tak poněkud změnil vzhled...
"Pupek máš jako prase, zapomněl jsi polovinu technik a uděláš sotva třicet kliků. Chuck Norris by blil."
"Ty jsi ale větší drsňák než Chuck, takže mě zase dostaneš do formy, že jo?"
"Mission Impossible," zavrčel.... :-D
Kniha má u mě dalších pět hvězdiček... Martin Goffa píše skvěle...
Jenom malé upozornění... Kniha má jen 198 stran, nikoliv 280 jak je uvedeno zde na databázi knih... 280 bych jich však uvítal... :-)
Opět přečteno za večer. Goffa nezklame. Akorát už mu těch kamarádů moc nezbylo... Těším se na poslední díl a snad poslední nebude.
Nečetla jsem ještě všechny Goffovy knihy, ale tahle mě bavila ze všech nejvíce. Jak vlastně dobře známe lidi, které považujeme za své přátele? Po Mikovi je pro mě nejzajímavější postavou doktorka Naďa, s níž se otevírá téma velké osobní statečnosti.
Skvělá kniha, jako Goffa vždycky.... Jenom by ta kniha nemusela být tak tenká :-( za pár hodin je pryč a zas se bude čekat rok na další.. :-( alespoň je člověk poučen, že ani policajt a zákon na všechno nestačí a je třeba sáhnout k jinému řešení... :-D
Mám přečtených devět Goffových knížek, pod čtyři hvězdičky jsem nikdy nešla, většinou jsem dala pět. Troufnu si tedy bez uzardění a přehánění znovu konstatovat, že Martin Goffa umí vybudovat velice dobrou zápletku, nebojí se i netradičního vyřešení, umí pracovat s dialogy a s humorem, a opět (což je pro mě důležité) - píše stylisticky velice čistě; je to radost číst!
Tento díl řadím k nejlepším.
Jako ostatní příběhy s Miko Syrovym ctive a dobre napsané. Uvěřitelné, realistické. Tesim se na další díl.
Když vezmete 1 MG, 1MS, přidáte písmenka, listy a zabalíte to do knihy, získáte perfektní příběh jednoho pražského policajta, který ztratil chuť žít, pracovat a jakkoli se účastnit života. Odjíždí tedy na "prázdniny" na Moravu do rodné vísky.
Ten pro koho Miko není žádný nováček ví, že to nebude jen tak. Ale myslím, že určitě nečeká to co nastane. Tahle smršť, která se kolem mě prohnala, byla úžasná. Knihu jsem v neděli otevřela ve stylu "jedna kapitolka, a zbytek zítra". Z jedné kapitolky byla půlka knížka a tu druhou jsem si dala včera. Takže pana Goffo, co uděláte, když jsem Vaši poslední knihu s Mikem zhltla za dva večery? Jako co teď budu číst? Jak to jako vydržím do dalšího dílu s Mikem? To asi nepůjde!! Chci pokračování!
Mám pocit že co kniha, tím ještě lepší příběh. Příběh, který jakobyste poslouchali jak někdo vypráví a vy jste najednou jeho součástí. Ta opravdovost a každodenní realita z toho tak čiší...
Za mě, mít možnost udělit víc jak 5*, udělám to. Skvělé.
Motto :
"Co je těžší ? Přiznat někomu právo na pomstu, anebo to právo před ním zatajit ?"
Miko odjíždí odpočívat do rodné vesničky a účastní se rozloučení s přítelem z dětství...
Vzhledem ke znalosti místních poměrů se dozvídá znepokojivé informace...
Jeho profese ho nutí jít po stopách a postaví ho před konečné rozhodnutí.
Pokud je světská spravedlnost nedoslýchavá, máme vzít pomstu do vlastních rukou ?
Autor není pouze tvůrce detektivních příběhů - ukazuje nám pasti, do kterých se každý může i nechtěnně dostat - ale cestu z nich už musí zvážit každý sám.
Tak tohle rozhodně ANO. Další skvělý počin od Goffy a další skvělý Miko. Není víc co psát...snad jedině...
P.s.: a co mám jako číst teď ?????
Autorovy další knížky
| 2020 |  Muž z chatrče |
| 2014 | Bez těla |
| 2019 | Přiznat vinu |
| 2013 | Muž s unavenýma očima |
| 2020 | Děvčátko |
Hm, po 40 letech jsem zkusila detektivku. Asi se na ně radši dívám, navíc v mé době předpubertální se v kriminálních případech ménè chlastalo, více se motalo a tajemnilo...neshazuji to úplně, ale číst 3 stránky o tom, jak polda vstal a jedl a kouřil a pil, a v další kapitole stránku kouká doblba, a zase si nalije a kouří, pak akce atd....to je přesně práce psavců vydávajících ročně knihu až dvě. To pak na pořádný příběh není čas.