Vypravěč

14.06.2024

Mýty indiánů jsou úžasné: Tzonkiri si všiml, že jeho žena pokaždé po návratu z pole, kde plel maniok, mu dává k jídlu neznámé ryby – Hamičky. Z jaké jsou řeky, z jaké tůně? Pareni z nich nikdy neokusila ani sousto. Tzonkiri pojal podezření, že se děje něco hrozného. Místo, aby šel na políčko, schoval se v houští a sledoval ji. Co spatřil, velmi ho vyděsilo. Hamičky vycházely Pareni mezi nohama. Rodila je jako děti. Tzonkiriho naplnil hněv. A vrhl se na ni, odhodlán zabít ji.
Další si přečtěte sami.
Ukázka jazyku Mačigengů: Apa Tasorintsi timatsirira enoku, nokogaigake impinkatsatasanoigakempira maganiro matsigenkaegi inkematsatasanoigakempira impegaigakempira Igoveenkariegite.
Žije jich kolem 6000.
Objevovat civilizace Jižní Ameriky je vždy dobrodružné.
Vymřeme jednou také?

04.12.2023

Když jednou Tasurinči přemýšlel, co by si tak přečetl, padla mu do ruky knížka Vypravěč od Maria Vargase Llosy. A jářku, ta se mu docela líbila, takže si řekl, že si ji jednou musí přečíst znovu, možná.
To bylo tenkrát.
A teď, když si na ni vzpomněl a přečetl si ji znovu, zalíbila se mu ještě víc, a tak jí přidal ještě jednu hvězdičku. A příště třeba přidá další, snad.
Tak jsem to aspoň slyšel.

22.01.2023

Náročná kniha na čtení.Nutné soustředění.V popisu vzniku amazonských bohů jsem se ve jménech trochu ztrácel.Nastínění postupného mizení kultur pralesa Peru.Zajímavé,četby nelituji.

22.01.2022

Líčení života indiánů bylo asi tím nejzajímavějším, co kniha nabídla. Jinak působila místy zmatečně až nudně.

04.08.2021

V této knize autor popisuje svoje studia na Univerzitě svatého Marka v Peru a jeho hlavní záměr se soustřeďuje na popis kmene lidí žijící v amazonském pralese – MAČIGENGŮ. Kniha má 2 dějové linie. První linie popisuje prostředí univerzity, rozhovory s jeho přítelem, kterému říká MAŠKARKA, popisuje působení autora v amazonských pralesích a také se diskutuje o různých otázkách spojených s deštnými pralesy a domorodým obyvatelstvem. V druhé linii je popsána mytologie, víry a zvyky Mačigengů včetně různých příběhů, které byly zajímavé. Jednotlivé dějové linie se vzájemně střídají. Knihu hodnotím na 80 %.

Autora dlouho lákalo zpracovat téma Mačigengů, poněvadž o těchto obyvatelích v Amazonii bylo málo informací a myslím si, že autor zpracoval knihu dobře. Knihu začal psát ve Florencii v roce 1985 a knihu dokončil v Londýně v roce 1987. Románu věnoval téměř 2 roky práce.

Vzpomínám si na jednu lektorku z minulosti, která nám vyprávěla, že odjela do Peru do amazonských pralesů asi na měsíc, poněvadž to byl její životní sen. Navštívit deštné pralesy musí být úžasný zážitek, který samozřejmě přináší velká rizika pro člověka, který nepochází z těchto oblastí. Asi největší strach bych měl z hadů a různé havěti, která se v těchto místech vyskytuje. Říká se, že amazonský prales jsou plícemi planety a měli bychom jej chránit, poněvadž v této oblasti se nachází hodně vzácných rostlin nebo živočichů, které jinde na planetě nenalezneme. Rovněž se zde nachází různé kmeny lidí, které jsou roztroušeny v různých oblastech, které mají svoji historii a žijí svým způsobem života souzněni s přírodou. V našich očích můžou působit necivilizovaně, ale pokládám si otázku a rovněž hrdinové tohoto románu, jestli je správné je zcivilizovat, přimět je, aby zakládaly společenství, ve kterém budou žít ve větších skupinách, přivést je k náboženství, jednoduše řečeno, aby se přizpůsobily podmínkám civilizované společnosti, pokud sami nechtějí.

V knize nalezneme také některé překlady vět Mačigengů. V závěru knihy se nachází PODĚKOVÁNÍ, POZNÁMKA PŘEKLADATELKY včetně stručného slovníčku fauny a flóry.

Četl jsem vydání z nakladatelství Mladá fronta z roku 2006 a je škoda, že kniha má malý font písma. Z tohoto pohledu se kniha špatně četla, protože jsem musel více namáhat zrak. :(

03.04.2019

Kniha má dvě vyprávěcí linie. Nenavazují na sebe ani tak příběhem, jako vnitřními spojitostmi líčeného světa, života a mytologie peruánského kmene Mačigengů vs. "naše" invazivní civilizace. Ve výsledku to znamená, že čtenáři postupně dochází proč je pralesní náboženství a život kmene právě takový jaký je a proč je v takovém prostředí víra přinášená misionáři spíše cizopasná. To je ovšem můj úhel čtení. Mario Vargas Llosa dává čtenáři dostatek prostoru myslet si o tom svoje.

20.08.2017

U této knihy záleží hodně na čtenáři a jeho rozpoložení, ale určitě neosloví někoho, komu se líbí knížky typu Analfabetka apod. Mě to při prvním čtení moc nebavilo, a při druhém jsem byla nadšena. Dokonale propracované, příběh se zajímavým rozuzlením, atmosféra, prostředí amazonského pralesa a též smysl pro humor (převyprávění příběhu tasurinčiho Ježíše do jazyka indiánů nemá chybu). Všechno to skvěle funguje a vytváří ojedinělý celek. Ale určitě to není žádná pohodovka na dovolenou k moři, knížka vyžaduje zkušeného a vhodně naladěného čtenáře.

02.04.2016

Zvláštní, napůl autobiografická kniha.
V jedné linii autor vzpomíná na přítele z mládí, židovského studenta etnografie, jehož zájem o amazonský kmen Mačigengů vedl k tomu, že se stal fakticky jedním z nich. A to nejen členem kmene, ale i "vypravěčem", jakousi živou pamětí kočovných Mačigengů, který u ohňů v jejich pralesních osadách vypráví báje o vzniku světa, vysvětluje zákony a zákazy, přináší novinky z odlehlých osad atd.
Druhou linii románu tvoří právě indiánské báje a další příběhy, podávané naprosto originálním způsobem právě mačigengským "vypravěčem". Už jen kvůli těmto pasážím stojí za to si knihu přečíst, autorovi se totiž povedlo výborně napodobit styl ústně předávaných pohádek a současně ho skloubit s moderním světem - vždyť "vypravěčem" je vysokoškolsky vzdělaný moderní člověk, proč by tedy například nemohl u táborového ohně nahým Mačigengům převyprávět Kafkovu Proměnu?
Abych to shrnul, autobiografické pasáže mě příliš nezajímaly, ale indiánská vyprávění byla vynikající, čili celkem mi vycházejí 3 hvězdičky.

05.11.2015

Chvíli trvalo, než jsem téhle knížce přišel na chuť, ale jakmile se rozjel naplno příběh vypravěče, docela mě to chytlo. Mytologie Mačigengů je úžasná (pokud si je i celou mytologii autor nevymyslel, ale nevypadá to tak), styl vypravěče se autorovi opravdu povedl, náramně jsem se při četbě bavil. Druhá část knihy, vyprávěná z pohledu autora, už tak zajímavá není, ale základ téhle knížky je v oněch indiánských "pohádkách".

12.04.2012

Opět oblíbený způsob vyprávění Vargase Llosy, kdy střídá dva příběhy, které se tu více, tu méně dotýkají, až se vlastně protnou, aby se následně zase odpoutaly. Ještě jsem nenarazil na jiného spisovatele, který by tuto metodu používal. A musím říct, že mu to funguje velmi dobře. Vypravěč je postava putující mezi jednotlivými skupinami roztoušeně žijících amazonských Indiánů Mačigengů, vypráví příběhy, co se kde v džungli přihodilo, míchá "předtím" s "potom", je to neskutečný mišmaš, jak může čtenář sám posoudit, protože jedna část knihy je právě oním vyprávěním. Vargas Llosa byl prostřednictvím svého přítele konfrontován s tímto zvláštním kmenem, dozvěděl se o vypravěčích, kteří ho fascinovali a dlouho o nich chtěl něco napsat, což se mu dlouho nedařilo, až do dne, kdy zašel ve Florencii na výstavu fotografií Mačigengů a na jedné z nich uviděl vypravěče. Kniha je to velmi zajímavá, a to nejen z literárního, ale i etnografického hlediska, ač autor rozhodně nepsal etnografickou studii. Zároveň působí i jako apel proti ničení pradávných, tzv. primitivních kultur.

Dostala mě překladatelka, když se v knize objevilo, že ho v džungli obklopovalo velké množství papoušků různých druhů, ale nejvíc tam bylo andulek. Jak se tihle australští papoušci v tak hojném počtu vyskytli v Amazonii, to je mi záhadou!!!

15.01.2012

Pro mě dost rozporuplná knížka, ani nevím, jak ji ohodnotit. Na jednu stranu hodně zajímavě líčí prostředí a život peruánských indiánů, jejich mýty a legendy, na druhou stranu se v některých místech dost zamotává až nudí. Místy mě knížka i rozčílila, což už je co říct. Dokonce jsem si do ní i bokem připisovala poznámky, k čemu se musím vrátit, protože si autor podle mě protiřečil nebo se přímo mýlil. No, proč to nepřiznat, po přečtení mám ještě pořád z celé té knížky v hlavě tak trochu gulášek :))

Možná to bude tím, že ten příběh ani nebyl tolik o Maškarkovi...