Vypravěč
Anna Bolavá (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/497514/bmid_vypravec-vLf-497514.jpg
4
243
243
V příběhu malého Vítka Kříže a jeho bratra Jáchyma se ocitáme na Běstvinách, na místě jako stvořeném pro prastarou legendu, ve které se na konci zámecké zahrady hýbe obrovský kompost. Hluboko pod zemí prý žije červ, kterého je třeba krmit – radostí, strachem, výčitkami svědomí a jednou za čas i něčím živým. Až dědeček odejde, jeden z vnuků bude muset nastoupit na jeho místo a o Běstviny se postarat. Aby se legenda nepřetrhla, bude muset zabít... Co když se však postavy vzepřou vlastnímu vypravěči a odmítnou být součástí jeho hry? A jak vůbec vyzrát na jeho vševědoucnost, která se prohání mezi stromy v podobě větru a ješitně mrská ocasem? Děti běstvinského příběhu jsou dnes dospělé a vracejí se do zahrad odvyprávět poslední kapitoly po svém.... celý text
Přidat komentář
Zvláštní, divná, hezká a docela i čtivá. Nakonec i přes to všechno co čekáte jak to bude.
Velmi zajímavá kniha z pera české autorky píšící pod pseudonymem Anna Bolavá. Titul má potenciál čtenáře upoutat hned od prvních stran, a to nejen napínavým příběhem, ale i zvoleným postupem vyprávění. V textu se prezentují hned tři typy vypravěče, což není v literatuře běžné. O to více je potom zprostředkovávaný příběh zajímavější a čtenář má najednou pocit, jako by byl součástí děje. Byl to pro mě perfektní zážitek. Od autorky je to druhý titul, který jsem četla, a musím říci, že se mi její čtivý styl velmi líbí a je mi blízký. Mohu vřele doporučit všem čtenářům, kteří mají rádi netradiční a napínavé příběhy, ale i příznivcům české literární scény a Anny Bolavé.
Sama Anna Bolavá říká, že na čtenáře vůbec nemyslí. Je to tak. Přesto jí mám ráda a její trilogie mi velice sedla.
"Bára zaslechne klíč v zámku a pak už dům, ve kterém chce každý něco jiného a všichni mají pravdu, na moment ztichne. . . . . Jádrem sporů je barák, kde straší, protože si to vymyslely jako děti. Mluvící zahrada, jež se prodat nenechá, naopak každého z nich pořádně zatahá za vlasy."
Komu se nelíbilo, odpuzovalo ho, nezajímaly ho lidské osudy a nepochopil Ke dnu ani Před potopou, nečtěte spíš asi ani Vypravěče...
I mě dal docela dost zabrat. Alespoň na začátku určitě. A taky na konci. Nechtělo se mi s tou podivností ztrácet čas! Nejsem milovník Kinga ani Meyrinka, k nimž text přirovnává soupik2012. Asi i proto jsem tam nic takového nečetla.
Za mě to je alegorie na drobné či větší hříšky i velké hříchy dětství i dospělosti. Magický realismus našeho vztahu sami k sobě i blízkým a nejbližším. V rodině i v lásce.
Všechny bolavé příběhy Anny Bolavé jdou číst mladšíma (ještě minimálně bolavýma) očima jako magický realismus nebo staršíma už ohledně bolesti protřelejšíma očima, jako realitu bez magického pozadí :o)
3/5
Předchozí romány A. Bolavé mě velmi zaujaly, tak jsem se moc těšila na její nejnovější počin. A skutečně jsem se dočkala všeho toho, co od této autorky už tak nějak očekávám (na první pohled celkem běžné osudy postav jsou stále více ovlivňovány něčím tajemným, nadpřirozeným, až hororovým, plus skvělá práce s jazykem, symboly, perfektní vylíčení atmosféry, oscilace mezi snem, představami a skutečností...). A k tomu tentokrát ještě navíc zajímavé experimentování s vypravěčem. Komu se líbila řečovická trilogie, ten ocení i lehce hororový příběh z Běstvin. Ale pro každého tohle čtení není, což ostatně naznačuje i dost rozporuplné hodnocení zde na DK.
"Nevypravím líp, vyprávím jinak."
Nad Běstvinami visí temný stín, málokdo se tam cítí dobře, přesto vás vypravěč pošle právě tam. Na první pohled to je náhoda, ale ve skutečnosti spíš rozmařilost a zloba, která v něm dřímá a generuje čisté zlo. Ničit se musí!
Proto každý návrat do Běstvin bolí, v břiše vás sevře křeč a musíte si vsugerovat, že o nic nejde.
Je čas z Běstvin odjet ...
Čeká vás fantaskní dobrodružství, hrůza, děs a běs, když si nedáte pozor, něco totiž vklouzlo mezi řádky...
Vypravěč prožívá každou vteřinu svého výmyslu, šeptá do ucha pohádku - O spletitých cestách v podzemí - kolem létají hejna much, bzučí kolem hlavy, bzučí v hlavě, jak překrucuje text, ohýbá slova.
Tenhle text není pro líný, musíš pomáhat, je to ohavné a nekonečné, lítost ale není na místě, tenhle příběh tě potřebuje celého! Vypravěč totiž chrlí divná slova o divném světě. V noci tam straší a všechno je absurdně dokonale připravené, tak, jak jsem u Anny Bolavé zvyklá.
Navštívila jsem další z jejích pečlivě připravených magických míst, které bylo skoro až něžně důvěrně a přitom drsně věrně popsané, přečetla jsem příběh plný pečlivě zakopaných metafor (trochu se mi z nich zatočila hlava, opět jsem zírala do tmy, opět jsem klesala ke dnu), a trochou jsem se bála, geniálně šíleného vypravěče ...
... trochu se bojím, co si přečtu příště, přesto vím jistě, že i příště si to přečtu...
Důvěrně vám ale povím, že jsem už ráda, že ten zlý sen skončil, i když ... "úprkem bez výsledku, bez nápravy" ... ještě budu možná několik minut zírat do tmy a přemýšlet, co to bylo?, co se to událo?, proč se to stalo?, co se to stalo? ... a pak si oddechnu... byl to jen sen! ... byl?
Docela mě překvapilo, že má tato kniha tak nízké hodnocení. Pro mne je zatím autorčinou nejlepší. Dokonalý magický realismus, ze kterého během celého příběhu, velmi příjemně mrazí. Ten příběh je koktejlem Gustava Meyrinka, lehce říznutým Stephenem Kingem. A je fascinující, že tak mimořádně nadaný spisovatel, pochází zrovna z Čech. Jsem si totiž jistá, kdyby tuto knihu napsal třeba již mnou zmiňovaný Stephen King, kniha by se stala světovým bestsellerem. Ale z české kotliny je ta cesta ke slávě velmi složitá. V příběhu jsou dvě časové roviny, dětství a dospělost. A jsou tak dobře promíchané, že po celou dobu udržují čtenáře v nejistotě co se to vlastně děje. Během poslechu jsem byla rozhodnuta knihu zařadit mezi ty které doporučuji. Ale protože tam zařazuji z mého pohledu pouze naprosto dokonalé knihy, nemohu tak učinit kvůli lehce pokaženému závěru. Vlastně nebylo nic špatně, ale já si myslím, že podobný příběh si měl zachovat veškerá tajemství. Totiž to co zabíjí všechny horory je fakt, že nám nestvůru ukáží již ve druhé kapitole a potom se děs, který se tím pádem vytrácí, snaží nahradit jedním kýblem krve za druhým. Ale tak to nefunguje. Strach máme pokaždé především z neznáma. Audiokniha je sice načtena velice dobře a já bych ji moc ráda označila za pomyslnou třešničku na dortu, ale bohužel ta třešnička je trochu červivá. Velice dobře ji načetl pan Igor Bareš, který ještě víc umocnil hororovou atmosféru, která tímto příběhem prostupuje, ale bohužel záplaty v audioknize dočetl pan Kamil Halbich. A to je strašná škoda, protože tento příběh si zasloužil větší profesionalitu.
Kniha mi dokonale sedla do podzimní atmosféry. Bolavá dokáže vytvořit literární scenérii podmanivou pro všechny smysly, a zvláště zde jsem si to užívala plnými doušky. Nadšená a naprosto chycená v legendě. Líbí se mi hrátky se slovy, s významy, s příběhem jako takovým. S vypravěčem a postavami. Cítila jsem to vábení příběhu od začátku až do konce, možná čím dál intenzivněji. Jako by v tom byl kus i mého vlastního dětství a mládí. Oživlá nostalgie, stále tepající svým vlastním životem.
No, tak tohle bylo něco!
Autorku mám ráda a baví mě její styl psaní. To je podle mě ta nejdůležitější věc, se kterou musí každý čtenář vzít Vypravěče do ruky. Protože pokud to tak necítíte, nedáte šanci příběhu, který je psaný tak, aby ve vás rostl. A budete si říkat: "Tak to je fajn, jak aurorka chodí furt kolem horký kaše, zvláštně, sic krásně, u toho blekotá, ale dostane se někdy k pointě? Jako co to je jako?!". A to by byla škoda. Protože to, jak autorka celou dobu jemně naznačuje. Jak vás nutí vymýšlet si v hlavě své scénáře, o co přesně jde, protože se bráníte představě, že prostě jenom vykrádá "knihu knih" (o kterou jde, vás napadne hned po přečtení anotace). Což působí jako skvělý zastírací manévr. A je mi jasný, že kdo od Anny Bolavé ještě nic nečetl a vadí mu styl psaní, knihu kvůli tomuhle možná odloží. A to je pro něj dobře. Nebude vědět, že to byla největší chyba jeho života. Ale my ostatní, my to budeme vědět. My budeme vědět svoje. A to je pro nás dobré...
Moc doporučuju :)
Alegorie? Jedna velká metafora? Celou dobu jsem se ptala, jaký je autorčin záměr? Většinu stran jsem proklopýtala. Odkládala jsem ji a zase se k ní vracela. Krásná čeština a smyslové prožitky mě nakonec vždy popostrčily dál. Zdaleka jsem ale nebyla schopná pojmout vše, co na nás autorka naložila. Zkouší, co hrdinové, potažmo čtenáři vydrží? Dějové díry se objevují stejně často jako díry na zahradě. Vypravěč si s nimi hlavu neláme, autorka je s nimi v pohodě a i já se nakonec přistoupila na to, že to tak má prostě být a že je to tak správně.
Přes 3* jsem se propadla ke 2*, několikrát knihu vzdala, avšak Běstviny si mě zase přitáhly a společně jsme dospěly do čtyřhvězdičkového finále. Závěrečné win na obou stranách.
Pokud už knihu rozečtete, pokud přijmete to, že si s vámi autorka dělá absolutně, co chce, nevzdávejte se, stojí za to vybojovat ji až do konce a ukázat vypravěčce, že dokážete, stejně jako její hrdinové, vyjít ze své komfortní zóny a postavit se zlu kolem i v sobě.
Zvláštní kniha. Děti, které by potřebovaly pomoc odborníka, zlo kolem.... Občas jsem se ztrácela a nemohla pochopit, co chce autorka říct. Kam míří....
Nevím, zda jen náhodou nikdo ze čtenářů této knihy nečetl i " K moři" Petry Soukupové nebo to časem zapadne v paměti, ale jelikož čtu tyto knihy krátce po sobě, nejde si nevšimnout podobností; kapitoly nazvané jmény postav, vynechávání přísudku ve větách - "Konečně všichni v posteli." (str. 39), postava řidiče pekárenské dodávky účastnící se dopravní nehody (str.41), atd. Působí to na mne dojmem, že si paní Adamová přečetla (za mne) velmi povedenou knihu o rok mladší Petry Soukupové, která tu svou vydala o 15 let dříve, což jí inspirovalo- ať už vědomě či nevědomě - k napsání knihy své, kterou si kvůli spoustě podobností netroufnu hodnotit, jelikož v mých očích ztrácí punc originálu.
Celkem v knize figurují 4 typy písma, 2 z nich připomínají Pratchettova Morta (a Smrtě), je zde několik různě se střídajících dob, ve kterých se děj odehrává, kdy chronologie moc nedostává slovo, závěr trochu evokuje Wildovo Strašidlo cantervillské. V některých knihách se vracím zpět pro upřesnění, tady mi to přišlo zbytečné a možná i nemožné. Nelogičnosti na sebe samy upozorňují, cokoli je možné, když se to zrovna hodí. Na druhou stranu snad každý autor píše z nějaké insprace, kterou může být vlastní zkušenost nebo představa a ta zase může být ovlivněna další spoustou věcí včetně knih jiných autorů. Mám z toho dojem poměrně čtivého galimatyáše, ke kterému bych se podruhé nerad vracel. Proto tento komentář; jako obrana proti vlastní skleróze za účelem ušetření času, kdybych se ke knize po čase dostal opět a opět bych i váhal, zda dočíst či ne.
Anna Bolavá se toulá temnými, bolestnými zákoutími lidské duše, povahy, života. Odkrývá, co by mělo zůstat utajeno, podsouvá, co nemělo být nikdy řečeno, uděláno či prožito. Ta, jejíž druhé jméno je Bolavá, nezklamala a do světa pustila další hrůzné, tísnivé, bolavé dílko. Hlavní roli tentokrát hrají běstviny (moc pěkné pojmenování). To ta živoucí hromada hnoje určuje, jak a kam se ubírá život generací Křížů. I zde se Bolavá noří do magického realismu a čtenář úspěšně tápe či váhá, zdali čte řádky geniální autorky nebo zdali je mu servírovaný napříč generacemi rozkročený, tajemstvími opředený, ale docela hutně matoucí text, který nechce nechat nahlédnout do své podstaty. Zejména první polovina knihy nepřipraveného čtenáře úspěšně rozkládá mezi hororové scény a dramatické rodinné vztahy, kde každá jednotlivá postava má nejen svou povahu, ale i pěkně opepřenou anamnézu. Jistěže tu nenajdete jedinou normální, vyrovnanou a úspěšnou postavu. Tyto do světa Bolavé nepatří. A tak se čtenář zmítá mezi zbabělostí, hypochondrií, komplexy méněcennosti, obětovanou láskou, závistí... to vše promítnuto přes filtr jednoho tlustého, ohavného červa, který hlodá, nahlodává, rozežírá, žere. Uznávám, že nápad je to téměř velkolepý. Jen ten děj místy takříkajíc trochu drhne. Hodnocení zaslouží ale vysoké.
(SPOILER)
*Spoiler alert*
V té knize se na mě až příliš zvrací. Netřeba dostávat emoce z lidí jen blitím. Líbila se mi ta dětská dějová linka, přišla mi propracovanější a pak ten zbytek byl jako z rychlíku. Také mi přišlo, že boj s vypravěčem přišel pozdě. Vůči vypravěči jsem byl čím dál víc netečný, až mi nakonec vlastně bylo jedno, co se s ním stane. Dvě hvězdy za léta páně 1984 na Běstvinách a v Petrovicích.
Mně se kniha líbila moc! Jako všechny od Anny Bolavé. Autorka má zvláštní styl vyprávění, který možná nesedne každému. Pro mne je to ale vždy moc příjemné čtení, i když se přiznám, že ne úplně všemu rozumím. Ale to vůbec nevadí. Je to prostě takové tajemné, fantaskní, mysteriózní, snové...
Moje první kniha od Bolavé. Nedočtena. Na 180 str. jsem to zabalil, nemá smysl se do něčeho nutit. Nevadí mě jakási komplikovanost, střídání dějů či vypravěčů. Jednoduše mě to nebaví, nebyl jsem se schopen začíst. Často čtu většinou nesmyslná srovnávání našich současných spisovatelek. Mám-li na tuto hru přistoupit, pak Bolavou vnímám jako lepší spisovatelku, nežli je třeba Mornštajnová či Lednická. Co je to ale platné, když jejich knihy alespoň dočtu, Bolavou nikoli. Lepší spisovatelkou je Alice Horáčková a v ženském pelotonu podle mne jednoznačně vede Teorie podivnosti Pavly Horákové.
To zmiňuji jen tak na okraj, na vysvětlenou, podle jakých měřítek a kam jsem si sám Bolavou zařadil. Prozatím tedy, zkusím ještě Do tmy.
(SPOILER) Co když čtete knihu a vypravěč má potřebu komentovat, co postavy dělají? A co když postavy pochopí, že jsou součástí nějakého příběhu a někdo s nimi manipuluje? Něco, co je převyšuje. Podivná síla, zlá bytost, žijící na Běstvinách, sledující je ze své oblíbené hrušně. Budou postavy schopny vzbouřit se osudu a svůj příběh si odvyprávět samy? Co musím extrémně vyzdvihnout je vhled do dětské psychiky hlavních hrdinů. To, jak tady všichni uvažovali, co se jim honilo v hlavě, jak řešili blbosti, které ale z jejich úhlu pohledu byly extrémně důležité. Dokonalé! Příběh mě bavil velmi, manipulace vypravěče a jeho zlé průpovídky také. Proč tedy ne plných pět hvězd? Je to za mě hlavně až příliš překombinovaným závěrem, který není špatný, ale určitě by to šlo lépe. Obzvláště bych ubral z posledního souboje. Zbytek jsou ale velké zprůměrované hrášky nahoru :)
Stručně řečeno: nejnormálnější kniha Anny Bolavé. V jádru vztahový román s postavami, které se nijak moc nevymykají, a s fantastickou zápletkou, vedle které se dál točí obyčejné životy. Není to ta autorka z jiné dimenze jako v Do tmy, ale po minulé knize tuhle formu přístupnějšího pojetí beru a potěšilo mě. Je to svižné, zábavné, napínavé, standardně úžasně sugestivní, jakmile se vynoří i jen kousek přírody (a že tam těch kousků i kusů je), hlasy jednotlivých postav možná nemluví vždycky překvapivě, zato ale realisticky.
Nadto ale Bolavá vytvořila metapostavu Vypravěče. Obludku polosymbolickou, polotělesnou (to má společné s Poeovým Havranem, jen místo aby vlastní hmotu časem ztrácela, tak ji nabaluje). Jak se cítí vypravěč, když tvoří postavu a posílá ji sem a tam jako na nitkách? A jak se cítí ta postava, když by chtěla na jednu stranu, jenže ji vlečou na druhou? Mám ráda literární hříčky a tohle je zajímavé (a trochu podvratné) nakouknutí do hlavy autora, který postavám s rozkoší kazí život. Psychologie mi přišla podařenější než závěrečné akční zúčtování, ale proč ne. Navíc je to graficky moc hezky provedené (i když i Odeon už plýtvá volnými stranami a zvětšuje font).
Štítky knihy
tajemství psychologické romány mysteriózní, mystéria Magnesia Litera české romány metafikceAutorovy další knížky
| 2015 |  Do tmy |
| 2017 | Ke dnu |
| 2020 |  Před povodní |
| 2022 | Vypravěč |
| 2013 | Černý rok |
Mystická, famózní, nečekaná... Poměrně racionální a běžný děj s mystickým a iracionálním podhoubím. Nakolik jsme oběťmi svého života, předurčení a nakolik svobodná je naše vůle. Bráníme jen sami sobě udělat krok do neznáma? A to celé z pohledu personifikovaného vypravěče, který si hraje s osudem svých postav. Je to třetí kniha, kterou od této autorky čtu, rozhodně není pro většinového čtenáře, ale já vím, že budu číst i další. Díky.