Vypravěč
Anna Bolavá (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/497514/bmid_vypravec-vLf-497514.jpg
4
243
243
V příběhu malého Vítka Kříže a jeho bratra Jáchyma se ocitáme na Běstvinách, na místě jako stvořeném pro prastarou legendu, ve které se na konci zámecké zahrady hýbe obrovský kompost. Hluboko pod zemí prý žije červ, kterého je třeba krmit – radostí, strachem, výčitkami svědomí a jednou za čas i něčím živým. Až dědeček odejde, jeden z vnuků bude muset nastoupit na jeho místo a o Běstviny se postarat. Aby se legenda nepřetrhla, bude muset zabít... Co když se však postavy vzepřou vlastnímu vypravěči a odmítnou být součástí jeho hry? A jak vůbec vyzrát na jeho vševědoucnost, která se prohání mezi stromy v podobě větru a ješitně mrská ocasem? Děti běstvinského příběhu jsou dnes dospělé a vracejí se do zahrad odvyprávět poslední kapitoly po svém.... celý text
Přidat komentář
Krásně vypadající kniha od Anny Bolavé. Ano, obálka je fakt skvělá, i to, co je pod přebalem, ale
V samostatném románu od úspěšné české autorky se setkáváme s malým Vítkem Křížem a jeho bratrem Jáchymem. Bratři tráví dětství u dědečka v Běstvinách, což je místo jako stvořené pro prastarou legendu. V zámecké zahradě se totiž hýbe kompost. Hluboko pod zemí prý žije červ, kterého je potřeba krmit všemi různými emocemi a sem tam i něčím živým. Až dědeček zemře, jeden z vnuků bude muset nastoupit na jeho místo a o Běstviny se postarat. Bude muset zabít, aby legenda pokračovala.
Bratři jsou dnes dospělí a v příběhu se vrací do Běstvin, aby tajemnému stvoření odvyprávěli poslední kapitoly po svém
Dobře, tahle kniha měla skvělý potenciál. Skvělý rozjezd. Skvěle jsem se začetla. Opravdu mě to bavilo! Jenže pak se to zlomilo a já se musela do čtení nutit. Často jsem se v textu ztrácela, nerozuměla jsem ani jedné postavě. Nedokázala jsem se začíst, soustředit se a ani ta skvěle tajemná atmosféra tomu nepomohla. Bohužel. Raději jsem sahala po jiných knihách.
Autorčina série Do tmy byla mnohem lepší a já se těším, až si jednou napravím chuť přečtením posledního dílu: Před povodní.
Hodnotím 2,5*/5* a upřímně když ji vynecháte, o nic nepřijdete.
Zajímavá kniha, která asi není pro každého, respektive není k nějakému oddechovému počteníčku. Člověk musí číst mezi řádky, do toho je atmosféra mnohdy velice úzkostlivá. Knihy Bolavé se vyvíjejí, tahle už z popisu měla být o dost jiná než její předchůdkyně a v tom nezklamala. Mnoho témat k zamyšlení, především výčitky a psaní vlastního příběhu. A opět jako symbol slimák? Už předtím v některé z přechozích knih měl malou roli, upřímně moc nerozumím proč a doufám, že v další už se neobjeví. Celkově struktura knihy byla dost originální, asi jsem něco takového ještě nečetla. Ale rozuzlení zápletky mi připadalo zbytečně natahované. Nikdy jsem neměla příliš v oblibě popisy přírody, ale Bolavá se pro mě stala velkou výjimkou, ona opravdu umí psát popisy počasí, ročního období, řeky, zahrady apod. tak jak je člověk cítí, nebo aspoň tak jak je já cítím. Těším se na to, co přinese její další tvorba. A ještě tak bokem chci pochválit krásný a výstižný design obálky knihy, tak jako u všech ostatních.
Celkem znepokojujici kniha, zadny relax s knizkou se nekonal, ale to jsem ani od Bolave necekala. Postavy si sahnou na kost sveho svedomi v Bestvinach a cely pribeh je prozrany cervem z kompostu, alias vyravecem, ktery na sebe bere ruzne podoby. Vitek, jedna z hlavnich postav, se snazi cerva uspokojit a prevzit vladu nad pribehem. Nebo tak nejak jsem to pochopila. Konec mi moc nesedl, tam jsem se celkem ztratila, nicmene celek se mi libil, pokud se to tak da rict.
Vypravěč měl slibný začátek a Bolavá nastolila mrazivou atmosféru tak, jak to umí jen ona. Nicméně tohle rodinné drama na mě bylo moc dlouhé. Nebýt skvělého Igora Bareše v audiu, nevím, jestli bych to dala až na konec.
Autorka se do toho ponořila tak moc, že mi až přišlo, že zapomněla na čtenáře. Nejsem si jistá, že jsem pochopila vše, každopádně to na mě bylo experimentální asi až moc.
Takže ač to má spoustu skvělých prvků, nadšení se u mě bohužel nekoná…
Byla to zvláštní kniha. Rozhodně ať ji nečte někdo, kdo je v depresi. Může se někdo pořád vracet na místo, které mu nedopřeje klidu? Kde se někde v zahradě skrývá červ, který postupně rozkládá mou rodinu? Je opravdu člověk schopný i zabít? Každý člověk má možná někde svoje Běstviny a záleží jen na něm jak se s nimi vypořádá.
Tak to vypadá, když se zhmotní výčitka a svědomí je viditelné, jako když si oblečeme triko. Jakou oběť pro následky svého konání vybereme, abychom tu látku na chvilku na svém těle neviděli ani necítili? Svoje Běstviny nemůžeme prodat, musíme je uklidit...nebo vyklidit? Tady stojí za to myslet za stránky dál.
"...a tlukot srdce barví jeho krev zatím nejhorší vzpomínkou z dětství."
"Máme-li si příběh užít, musí nám v něm být dobře."
Zasloužený plný počet. V knize se sice, jak je teď nejen u českých autorů velmi moderní, prolínají časové roviny socíku, dnešní doby a jakéhosi kdysi dávno, což nijak neruší. Naopak dramatično graduje prakticky ve všech těch třech dobách maximálně.
Co může ale působit trochu psychedelicky, je právě postava Vypravěče. Než jsem se smířila s tím, že mi tam mele do dialogů nějakej psychopat na stromě, tak to chvíli trvalo, a na konci, kdy už melou tři barvy najednou, jsem se vzdala a nechala se jen unášet. Kdybych tvrdila, že jsem zcela pochopila autorčin záměr, tak bych kecala. Jenže to se mi právě na knize doopravdy líbilo. Bolavá si na nic nehraje a dle mého se tu při psaní na čtenáře moc neohlížela.
Oba kluci Křížové si nesou svůj kříž, stejně jako jejich dědeček a svým způsobem i otec. Děti se autorce povedly maximálně. Vlastně i přístup tehdejší doby k těmto "problémovým" dětem popsala perfektně. A Běstviny jsem si osobně zamilovala skrz její popisy. Jako milovník samot a kytek bych si tam s dědkem nechala ukousnout ruku klidně až v lokti.
Bolavá rozhodně psát umí. Ale závěr knihy byl úplně mimo. Nepochopila jsem to…a byla jsem ráda, když jsem knihu konečně zaklapla. Začátek byl ale slibný.
Po přečtení komentářů jsem byla rozpacita, čekala jsem totiž, ze me nova kniha Anny Bolavé neosloví. Opak se stal pravdou, čtení me zcela pohltilo! Příběh je to neotrely, libi se mi forma vyprávění, styl uchopení jazyka- zatim jsem v polovině, takže možná svou recenzi ještě upravim, ale- čtenáři, neházejte flintu do zita a dejte knize šanci, je to jako s koprovkou-někdo ji nesnáší, jinej se po ni muže utlouct:):)
Hmm už dlouho mě žádná kniha tak nechytla jako tato. Od začátku jsem byla ve střehu, čekala jsem a obávala jsem se, že přijde NĚCO. Byl to opravdu zážitek. Jen mám obavy, že není úplně pro každého. Nejlepší by bylo přistoupit k tomuto příběhu bez jakéhokoliv očekávání a nechat se pohltit. Pro mě to byl zážitek.
(SPOILER)
WTF? trapas roku, Bolavá vykradla Harryho Pottera a tajemnou komnatu!
jen místo baziliška strčila do hnoje ostnatého Červa, který se živí dětským strachem, a odkudsi z metanarativního prostoru nechala kurzivou nebo světlemodře promlouvat jakéhosi amorfního Vypravěče (Vy-víte-koho), který má občas kopyta, jindy mu chybí končetiny, ale leze po stromech a vůbec je takový záštiplný; k tomu parta děcek s postižením (z nich hyperinteligentní autista koktá a hyperaktivní šikula rád ubližuje zvířátkům, a zrovna on je Vyvolený, který má být v budoucnu obětován Vypravěči, což je ovšem Velký Tajem), nemluvě o hluchoněmém cikánovi z pasťáku a bezprstém dědovi z podhradí s modrou a červenou krví (princ dvojí krve, že jo?)
kdyby byla kniha zařazena do žánru young adult (ale opravdu hodně young), tak jsem ochoten přistoupit na pravidla dětského vidění světa, ale román se tváří jako literatura pro dospělé: a tak se ohrazuju, že magický realismus je proto realismus, že ta magie má nějaká pravidla a logiku, a proto odvážit se v současném románu propojit metanarativní roviny textu prostřednictvím vlamování omniscientního heterodiegetického vypravěče do fikčního světa ve formě homodiegetického bubáka (což sice odpovídá hypermodernismu, nebo chcete-li postpostmodernismu, s jeho aluzemi na fiktivní autory/vypravěče a romantickou ironii románu 19. století), ale bez ironicky komentujícího odstupu, tak to je fakt literární bizár, aspoň na mě to působí nebetyčně pitomě, naivně a trapně, třeba z kapitoly, v níž Bolavá líčí Vítkovu snahu vypořádat se s traumatem, že před 30 lety rozšlápl šneka, fakt mysterióznost úplně stříká (jo a Vítkova dlaň - kdysi potřísněná šnečím slizem - začne brnět v okamžiku, když se přiblíží Červ = tak to už by měla Rowlingová tu žalobu zvážit)
Trošku mi to připomnělo filmy Davida Lynche, kdy se divák po celou dobu bojí, co bude v příštím záběru, ale obvykle to stejně neuhodne. Autorka dokonale rozehrála úvodní legendu s velmi překvapivým a trošku nejednoznačným rozuzlením. Brilantní styl a orginalita podání je samozřejmostí prakticky na každé stránce. Máte-li rádi dobrodružné noční můry, užijete si četbu vrchovatě. ;-)
Vypravěč od Anny Bolavé, od níž jsem četla pěknou knihu Do tmy, mě zklamal. Zaprděné maloměstské reálie s umakartem, turkem ve skle a chudými smutnými domácnostmi se smutnými dětmi se smísily s podivnými hororovými reáliemi. "Správná pětka" vraždí, aby nakrmila nějakého tajuplného červa pod zemí. Je to taková nepovedená směs Kinga a českého románu pro ženy. Co vlastně chtěla autorka nám čtenářům sdělit? Že síla výčitek svědomí zabíjí? Moc to nedává smysl a z celé té nemocné knihy mám silný pocit ošklivosti.
Po knihách Do tmy a Ke dnu jsem se těšila na autorčinu jedinečnost vyprávění.V této knize se však jedinečnost stala podivností. Na mě moc fantasy, těžko jsem dočítala.Každopádně působivá kniha byla.
Kniha, kterou bude čtenář buď milovat nebo nesnášet, nesedne každému, záleží, nakolik je člověk ochoten přistoupit na tu hru. A kdo nepřistoupí, je ztracen tam někde ve změti střídajícího se času a prostoru. Autorka předává vyprávění děje do rukou svých postav, konkrétně postavě-nepostavě chlupatého neřáda, který se jí s gustem a škodolibostí rád ujímá a v závěru o toto privilegium svádí úžasný boj. Hlavní lidské postavy, bratři Vítek a Jáchym, jsou králové rozdílnosti, jeden charismatický od podlahy až po běstvinský strop, druhý nesnesitelně nesnesitelný ve svém géniu. Ženské postavy hrají druhé housle. Autorce se podařilo vytvořit nádherné Běstviny a naplnit je zvláštními figurami. Příběhem od minulosti do přítomnosti se jako červená nit táhne žíla plná modré krve a vše propojuje. Autorka odvedla úžasnou práci, vše do detailu promyšleno a funkční, prvky magického realismu jako na stříbrném podnose a je na každém čtenáři, jak s nimi naloží. Jediné, co bych vytkla, je červ, od kterého jsem čekala trochu větší rodeo! Kniha si mě získala prvními větami, je to nádhera i po jazykové stránce. A samotný Vypravěč je jedna z nejzajímavějších postav, kterou jsem kdy v knize zažila!
Autorka má specifický tíživý styl vyprávění, kdy se prostě někdy ztrácím. Příběh mystický, temný a bolavý. Každý asi knihy knihy autorky neocení, přesto za přečteni rozhodně stojí. Jen nevím, zda z mé strany byla dobrá volba číst knihu v době vánočních svátků.
Na novinku Anny Bolavé jsem se nesmírně těšila, její předchozí 3 romány patří mezi mé hodně oblíbené.
Vypravěč je ale úplně jiný, je mnohem delší a příběhově naprosto odlišný… V mnohém mi děj připomínal Nestvůru z Essexu… Červ opředený legendou, bratři, na kterých je něco zvláštního!
Přiznám se, že podobné příběhy moc nevyhledávám, ale u této autorky jsem musela. Kniha vyžaduje hodně pozornosti, střídá se v ní tučné i barevné písmo a je na čtenáři, aby vše pochopil…
Osobně smekám před tím, co autorka vytvořila, zároveň ale musím upřímně říct, že jsem se při čtení trápila, nějak mi to nesedlo.
Vypravěč je natolik originální, že jej jednoduše je třeba zkusit, abyste zjistili, jestli vám sedí…
Vždy se těším, kam se s Annou Bolavou ponořím.Vypravěče jsem přečetla jedním dechem.Běstviny stejně jako Řečovice budu mít dlouho v sobě.
https://vltava.rozhlas.cz/anna-bolava-k-recovicke-trilogii-uz-se-nevracim-novy-roman-vypravec-me-posunul-8852649
Tato kniha by se dala popsat mnoha přívlastky - ať už snová, dramatická, poetická, bolestivá, melancholická, mysteriózní či fantaskní. A všechno by to bylo správně. Autorka tu staví příběh založený na legendě, ke které se jednotlivé postavy staví různě. Ať už je ale vztah postav k legendě jakýkoliv, lapeny jsou všechny - vypravěč si je všechny podmanil. A to mi tu přišlo skvělé, jak tu autorka zajímavě využila entitu vypravěče, který ovládá směr příběhu, chování i myšlení postav. Ale co když se postavy vypravěči vzepřou? A není to nějaký trik, když autorka-vypravěčka má samotného vypravěče pod kontrolou? Možná už jen teoretizuju a filozofuju nad banalitou a možná ani nedávám smysl... ale tahle myšlenka mne prostě zaujala.
Hrozně mne bavil autorčin styl psaní, který mne uhranul už v její dřívější knize Do tmy. Hutný, pomalejší, nutící člověka číst pozorně, nespěchat, vychutnávat si nejen děj, ale i tu atmosféru, která je tíživá a dusivá. Zvlášť když člověk postupně tuší tragédii, k níž má dojít. Když odkrývá minulost. Zároveň tu mezi řádky nacházíme jakési přízračno, něco mezi nebem a zemí, co se těžko uchopuje, ale ovlivňuje nás. Je to v té atmosféře knihy, dělá to ten vypravěč, v jehož režii se příběh odehrává.
I když Do tmy se mi líbilo o chloupek více, je Vypravěč pro mne skvělým počinem, který si tu pozornost určitě zaslouží. Pokud vás zaujala autorčina dřívější tvorba, tohle by vás mohlo bavit také. Za mne plný počet hvězd a moc doporučuju.
Štítky knihy
tajemství psychologické romány mysteriózní, mystéria Magnesia Litera české romány metafikceAutorovy další knížky
| 2015 |  Do tmy |
| 2017 | Ke dnu |
| 2020 |  Před povodní |
| 2022 | Vypravěč |
| 2013 | Černý rok |
Od autorky jsem nic nečetla, tohle byla první kniha. Zaujala mě její obálka a nádech tajemství, které kniha slibovala. Kniha byla čtivá, ale rozhodně to nebyla oddechová četba. Stejně tak to nebyla kniha, u které bych dokázala přečíst sto stran najednou. Musela jsem si to dávkovat.
Vypravěč vypráví o čtyřech kamarádech, dětech, které v knize postupně dospějí. O jejich dětství na Běstvinách. O tajemné legendě, která se k místu váže. A teď je otázka, kdo vlastně je vypravěč celého příběhu? Je to tajemný přízrak, čí červ?
Já bych řekla, že vypravěčem příběhu je naše podvědomí, naše výčitky, pocity viny, selhání, jakýsi vnitřní kritik. Který nám kreslí a představuje a vlastně určitým způsobem řídí i náš život. A celá dějová linka nás vede k tomu, zda vypravěči uvěříme a budeme loutky jeho příběhu nebo iluzi prokoukneme a vytvoříme si příběh vlastní.
Kniha není určitě vhodná pro lidi, které mají špatné období. Protože tak jak vypravěč rozložil do morku kosti každého z hrdinů, tak rozloží a určitě přivede k zamyšlení i vás.