Vypravěčka
Jodi Picoult
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/218323/bmid_vypravecka-Yk9-218323.jpg
5
4345
4345
Sage pochází z rodiny s židovskými kořeny a její babička přežila holocaust. Ona sama se snaží vyrovnat s jiným traumatem – se smrtí matky. Na skupinové terapii se seznamuje s devadesátníkem Josefem Weberem. Při jednom z jejich rozhovorů ji tento muž, kterého si všichni v jeho okolí váží a mají ho rádi, požádá, aby mu pomohla spáchat sebevraždu. Tíží ho svědomí, přirozenou smrtí se mu však zemřít nedaří. Aby Sage přesvědčil, vzpomíná na své působení v SS i koncentračních táborech. Po dlouhém zvažování Sage kontaktuje úřad pro vyšetřování nacistických zločinů a podaří se jí přesvědčit babičku, aby jí i ona vyprávěla o svém mládí. Zděšeně naslouchá, co všechno zažila v polském ghettu, v Osvětimi i později na útěku. Je možné, že se s Josefem Weberem setkala a může ho usvědčit? A kdyby Sage vyhověla přání starého muže – byla by to vražda, nebo vykonání spravedlnosti na tyranovi? Kontroverzní brilantní román o vině a trestu americké bestselleristky Jodi Picoultové.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2014 , Ikar (ČR)Originální název:
Storyteller, 2013
více info...
Přidat komentář
Velmi čtivá kniha nejen o válečných hrůzách. Opět si kladu otázku, zda popsané hrůzy mohly být reálné, je-li to vůbec možné. Konec mě nezaujal, nemám ráda, když si lidé hrají na soudce. Knihu budu ještě dlouho "trávit".
Kniha mě hned od prvních stránek pohltila a až do konce nepustila. Vždy mě mrazí při popisování dění v koncentračním táboře, ať už pravdivé či fiktivní. A konec? Ten mě teda opravdu překvapil.
(SPOILER) Emočně silný příběh mladé divky z židovské rodiny, která při dopravní nehodě přijde o matku. Její babička přežila hrůzy koncentračních táborů a z člověka, který se stal jejím přítelem, se vyklube bývalý příslušník SS, s nímž se její babička setkala v Osvětimi. Velmi překvapivý konec, který jsem tedy nečekala.
Jodi Picolt a její knihy mám moc ráda. Román Vypravěčka je poutavé dílo a přes množství stran jsem ho zhltla jako malinu. Příběhů z koncentračních táborů jsem přečetla už hodně a vždy mě upřímně děsí co si lidé mohou udělat, když mají tu zvrácenou moc.
Linka se Sage je taky zajímavá.
Pro tuto knížku škoda, že v mém čtenářském repertoáru přišla na řadu po Mengeleho děvčeti, protože toto je takový slabší odvar (nemám na mysli mírou drsňáren, ale faktem, že jakkoli vyšperkovaná fikce nedokáže dosáhnout kvality osobní výpovědi - nebo možná dokáže, ale není to případ Vypravěčky - množství různých faktických omylů a jistá idealizace mi občas cuchaly nervy). Knížka je ale v každém případě čtivá, s čtenářky přitažlivým tématem, přes objemnost zblajznutá jak jednohubka.
Velmi zajímavé historicko psychologické čtení. Námět není docela originální, nejpůsobivější jsou pasáže vyprávění přeživší pamětnice Osvětimi.
Starý nacista, kápo z Osvětimi, který prožil poválečný život v Americe pod falešnou identitou jako spořádaný, oblíbený a milovaný člověk, touží na sklonku života po odpuštění a smrti. Spřátelí se s mladou dívkou, které odhalí svou pravou totožnost. Zaskočená Sage kontaktuje úřad pro odhalování válečných zločinů a přiměje svou babičku Minku, která přežila holocaust, k vyprávění jejího příběhu. A právě líčení válečných let, které Minka prožila jako mladá napřed v ghettu v Lodži a poté v Osvětimi, až se nakonec po pochodu smrti v Birkenau dočkala osvobození, usvědčuje Josefa Webera z nesmírné krutosti, brutality a páchání válečných zločinů....... Příběh nastoluje mnoho otázek - o odpuštění, o smyslu odhalování, stíhání a souzeni již příliš starých válečných zločinců, o žítí s vinou, o tom jak žít po prožitých hrůzách .....
Možná jsem maličko od knihy na základě recenzí čekala víc, nicméně překvapivý konec celý můj dojem napravil a dávám plný počet :)
(SPOILER) Zezačátku mě kniha moc nebavila, přeskakovala jsem nějaké části - pak jsem musela přeskakovat i pohádku, kterou psala Sagina babička, ta mě nebavila vůbec. Ale zbytek hodnotím velmi kladně, naprosto mě dostalo vyprávění babičky o jejím životě v KT, to samé vyprávění Josefa. Co mě zklamalo, že nakonec Sage Josefovi ke smrti pomohla, přestože věděla, co je to za zrůdu - už byl tak blízko zatčení.
(SPOILER)
Kniha vypráví příběh Sage, která pochází z rodiny s židovskými předky. Sage si prožila ošklivé trauma. Seznámí se se staříkem, který jídá rozporuplnou žádost. Tudíž asistovanou sebevraždu. Dozvídáme se o zločinech a životu v koncentračních táborech.
Kniha pojednává o morálním dilematu. Rozkrývá postupně celý příběh a jeho spojitosti. Je starý pán opravdu důstojník z druhé světové války? Spáchal tyto strašné zločiny? Bude spravedlnosti učiněno za dost?
Musím říct, že kniha měla zajímavou zápletku. Ovšem některé situace byly vcelku nelogicky poskládané a zvraty nepravděpodobné. Ze začátku mi vadilo vyprávění "druhého příběhu" - jedná se o vyprávění babičky Sage. Celkový dojem z knihy je příjemný a nelituji přečtení.
Jsem ráda, že to mám za sebou, bylo tam toho hrozně moc, taková splácanina všeho, co by samostatně mohlo být dobré, ale takhle dohromady to nefungovalo.
(SPOILER) Já se přidám k pár těm, které tato kniha neoslovila. Námět velice zajímavý. Jak se postavit k závažnému provinění člověka. Má zločin promlčecí dobu nebo nikoliv atd. Navíc jak se postavit k úkolu, kdy se máte stát vykonavatelem tzv. spravedlnosti. Kniha jako taková mi ale přišla příliš zdlouhavá. Přišlo mi jakoby části na sebe nenavazovaly úplně dobře a plynule. Příběh vyprávěný na začátku by se mohl tak o polovinu zkrátit, romantická linka mi přišla úplně zbytečná (jakoby se autorka snažila do knihy nacpat všechno co má americký román/film obsahovat). Navíc skutečnost, že babička, která o své minulosti nechtěla celá desetiletí vůbec mluvit ani se svými nejbližšími se najednou nečekaně rozpovídá při návštěvě vyšetřovatele (úplně cizího člověka) se mi zdála jednoduše nelogická. A závěr byl úplně zvláštní, vlastně nějak otevřený, nevysvětlený, nepochopitelný. Myslím, že hodnocení knihy je vysoké zřejmě kvůli tématu ako takovému a ne tolik kvůli umění autorky samotné. To je můj dojem.
Musím pochválit autorku za její fantazií. Přiznám se, že se bojím číst příběhy z koncentráku tak proto sem koupila tuto knihu s nádechem romantiky. A řeknu, že 300 stránek života v koncentraku plus babi jar (zrovna když ho Rusové zasáhli při invazi v tomto roce) mi naprosto stačili.
Postavy se mi líbily. Chtela sem obejmout Minku, litovat Sage, dat facku Josefovi. Rozuzlení zapletky na konci je typická pro tuto spisovatelku. Davam plne hodnocení.
Bohužel se neshodnu s většinou komentujících či hodnotících čtenářů. Knížka mi přijde průměrná. Zaujalo mě vyprávění osudu samotné Minky, zbytkem jsem se prolouskávala hlavně ze začátku docela složitě, neseděl mi styl psaní a vyprávění 'na přeskáčku'. Vsuvka s upírem se mi zdála zbytečná, bylo tam všeho možného pak již přespříliš.
Podle recenzí, které jsem si před tím přečetla, jsem očekávala trochu víc. Téma utrpení během druhé světové války je vypravěčsky vděčné, ale musí se ho chopit dobrý vypěravěč. Tím Jodi Picoult zajisté je, ale v tomto případě se jí vyprávění trochu zvrhlo. Oceňuji optiku, skrz kterou se rozhodla nahlížet na historii - vyprávění babičky, oceňuji otazníky, které klade za svědomí a pocit viny starce. Čekala jsem velký literární počin, ale když začal příběh sládnout jako tuctový sladkobolný románek, začalo mé nadšení polevovat. Netušila jsem však, že dojde ještě i na upíry, což knihu, podle mě, zabilo a degradovalo. Jakoby autorku něco nutilo jít na ruku "průměru". Velká škoda u někoho, kdo je opravdu dobrý spisovatel.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) nacismus americká literatura holokaust, holocaust pekaři, pekařky
Autorovy další knížky
| 2014 |  Vypravěčka |
| 2005 | Je to i můj život |
| 2015 | Čas odejít |
| 2011 | Nejsem jako vy |
| 2017 | Velké maličkosti |
Tak tohle bylo... BRILANTNÍ!
Tohle je moje třetí knížka od autorky, ale žádná před ní mě tak nedostala jako tahle! Vypravěčka byla tak čtivá, že by to převálcovalo většinu thrillerů, i o půl jedné ráno jsem měla problém s tím, odlepit se od ní. Všechny hlavní postavy jsem úplně žrala, ať už to byla Sage, Minka, Leo nebo Josef. Líbilo se mi, že bylo do knížky zakomponováno vyprávění z pohledu Josefa i Minky. Právě toto vyprávění z války mi přišlo velice věrohodně napsané, ale zároveň nebylo drastické a člověka v průběhu knihy neustále nutilo vrtět hlavou nad tím, co se tu na tom světě dělo. A děje se to stále. V průběhu čtení jsem se také neubránila několika přívalům slz, které nepřišly kvůli nějakým drsným scénám, ale kvůli zoufalství lidí, kteří už nedokázaly hrůzy války snášet a tak si na život sáhli sami. Taky se mi líbila objektivita knížky. Nebyli v ní totiž vykresleni jen špatní Němci a hodní Židé, ale i naopak, samozřejmě ne v tak velkém množství.
A příběh, který se prolínal celou knihou a byl vymyšlen babičkou Minkou, knize dal pomyslnou třešinku na dortu a i hloubku.
Konec knížky mě hodně dojal a překvapil.