Vypravěčka
Jodi Picoult
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/218323/bmid_vypravecka-Yk9-218323.jpg
5
4345
4345
Sage pochází z rodiny s židovskými kořeny a její babička přežila holocaust. Ona sama se snaží vyrovnat s jiným traumatem – se smrtí matky. Na skupinové terapii se seznamuje s devadesátníkem Josefem Weberem. Při jednom z jejich rozhovorů ji tento muž, kterého si všichni v jeho okolí váží a mají ho rádi, požádá, aby mu pomohla spáchat sebevraždu. Tíží ho svědomí, přirozenou smrtí se mu však zemřít nedaří. Aby Sage přesvědčil, vzpomíná na své působení v SS i koncentračních táborech. Po dlouhém zvažování Sage kontaktuje úřad pro vyšetřování nacistických zločinů a podaří se jí přesvědčit babičku, aby jí i ona vyprávěla o svém mládí. Zděšeně naslouchá, co všechno zažila v polském ghettu, v Osvětimi i později na útěku. Je možné, že se s Josefem Weberem setkala a může ho usvědčit? A kdyby Sage vyhověla přání starého muže – byla by to vražda, nebo vykonání spravedlnosti na tyranovi? Kontroverzní brilantní román o vině a trestu americké bestselleristky Jodi Picoultové.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2014 , Ikar (ČR)Originální název:
Storyteller, 2013
více info...
Přidat komentář
Nemůžu jinak a musím se přidat k nadšeným ovacím na tuto knihu. Velice silný příběh, což jsou ostatně asi všechny knihy a filmy s tématem války. Kniha na mě velice zapůsobila a budu na ni myslet ještě dlouho. Je neuvěřitelné, jakých krutostí jsou lidé schopni.... vskutku nejhorší tvor na planetě je člověk.
Nádherný příběh, který připomíná to, co nesmí být zapomenuto, ani až nezůstane naživu už žádný z pamětníků. Všechny ty hrůzy, které se zdají tak vzdálené, se skutečně odehrály, a Jodi Picoultová, která je sama Vypravěčkou s velkým V, (nejen) o nich pověděla jeden z nejkrásnějších příběhů, s kterými jsem se kdy setkala. Hrozně mě bavilo vyprávění z různých úhlů pohledu a v prvni osobě. A přestože nerada upozorňuji v komentářích na konce, musim říct, že tenhle mě opravdu dostal.
Pro mě pecka!!! Vyprávění Minky bylo dechberoucí a srdcervoucí, nešlo se odtrhnout, ač mám už ledasco s podobným tématem načteno, vyprávění z ghetta v Lodži pro mě bylo nové a zdrcující. Neméně zajímavé bylo Josefovo vyprávění o dětství a dospívání, kde si člověk uvědomí, jak vypadá takový přerod člověka ve zrůdu a jak je takové pokřivení za určitých okolností snadné. Mám ráda knihy, kde příběh vypráví více postav, i tady mi vyprávění z různých úhlů pomohlo osoby přiblížit a nastínit pohnutky pro jejich chování. Vyprávění z Osvětimi z pohledu Minky a Josefa vedle sebe byl skvělý počin. Závěr šokoval.....
A z knihy si odnáším ještě krásnou myšlenku ohledně odpuštění, je to nutnost, pokud nechceme ubližovat sami sobě.
Tak nevím, jako bych četla dvě knihy naráz. První část mě nebavila (přitom je snad nejdelší), druhá naopak moc a z třetí mám takové rozpolcené pocity. Leckdy mi přišel příběh nepravděpodobný a ta pohádka o upírovi mi taky nesedla, čímž ale vůbec nezpochybňuji, že i takovéhle útěky od reality pomáhaly lidem v táborech nezešílet. Závěr má zvrat, i když na věci nic nemění a s chováním hlavní hrdinky jsem se ztotožnit nedokázala. Váhám mezi 3 a 4 hvězdami, nakonec dávám tři, protože za srdce mě kniha nechytla.
Naprosto dokonalá kniha, unášela mě od začátku až do konce, doporučuji! Bohužel je to jediná kniha autorky, která mě takto nadchla, zbytek už byl průměr, aspoň pro mě!
Kniha mi asi úplně nesedla. Krásně se četla, to se musí nechat ale to je u této autorky typické.
Pro mě byla neuvěřitelná Josefova motivace upíří příběh celkem se zbytečný a ne zas tak kouzelný, aby mohl mít kouzlo, které mu kniha přisuzuje. Závěr divný, asi ne tak prešmodrchaný jako v jiných autorčiných knihách, ale ani moc reálný a uvěřitelný... Konání Sage za mě naprosto nepochopitelné.
Myslím, že si knihu příliš dlouho nezapamatuji...
Hodnocení 70%
Tuto knihu jsem měla už dlouho v hledáčku a toužila si ji přečíst. Bylo to mé první setkání s autorkou. Tolik nadšených ohlasů a vysoké hodnocení. Knížku jsem brala do rukou doslova s nedočkavostí.....
Děj máme dělený do tří částí. Hned ta první má přes 200 stran, v nichž jsem se bohužel úplně zasekla. Příběh se mi tu hrozně vlekl, a já se nutila číst dál jen kvůli tomu, že jsem věděla kam to všechno směřuje, a co se bude odvíjet ve druhé části. Bylo tu na mě moc pečení, zadělávání chleba, a spousty nudných dialogů. Při četbě mě udržoval snad jen příběh o upírovi.
Druhou část jsem četla se zatajeným dechem, a visela na každém Minčině slovu. Přestože už tohle samé četl člověk mnohokrát. Pokaždé je to skoro stejné vyprávění. Nepředstavitelné hrůzy. Lidská bytost pozbývá své hodnoty, a krutost nezná mezí. Pokaždé šokovaně obracíte stránky a nechápete, kde člověk vzal sílu tahle zvěrstva přežít.
Třetí část se tvářila jako šťastný happy end. Ale poslední stránky vás vyvedou z omylu. Jednání Sage jsem vážně nepobrala, a zůstala jsem s pusou dokořán. Úplně mi tím zkazila celý dojem z knihy.
Minka : " Proto jsem svůj příběh nikdy nevyprávěla.
Když člověk něco takového prožije, je mu jasné, že neexistují slova, která by to dokázala alespoň přibližně popsat.
A i kdybych to udělala, ostatní nemohou nikdy porozumět."
Druhá světová válka, zejména holokaust, byl, je a bude téma, které je silné samo o sobě. Ve čtenáři vyvolá velký ohlas i spoustu emocí, proto napsat takovou knížku je těžké z jiného úhlu pohledu.
Knih na tohle téma bylo napsáno mnoho. Přestože jsem jich moc nečetla, znám i lepší příběhy.
Vyprávění o upírovi mi nevadilo, ale opakování některých části bylo opravdu zbytečné. Celkově bych ocenila, kdyby byla kniha o něco kratší.
Další kniha Jodi, kterou jsem se odvážila vzít do rukou, i když jsem tušila, že mne opět úplně psychicky "vyšťaví". A bylo tomu tak, stejně jako u těch předešlých. U téhlé autorky mám ráda, že vás na závěr vždycky vyvede z omylu, pokud si myslíte, že vám je jasné, jak to skončí. A to ne způsobem, že by vás překvapila, ale ona vás nejen vyvede z omylu ale i totálně šokuje.
Není tomu jinak ani u této knihy. Mohla jsem si myslet, že v závěru opět dojde k něčemu podobnému, ale ať už jsem spekulovala nad všemožnými konci, tenhle by mne nenapadl, přitom se zdál jasným.
Tato kniha mne sice nedovedla k hysterickému pláči, jako některé předešlé, ale po psychické stránce se přesto cítím mnohem hůř. Na jedné straně se vám ježí chlupy z hrůzných zážitků z Osvětimi popisovaných Minkou, na straně druhé mne velmi zaujala pasáž, kde se hlavní hrdina zpovídá z vývoje svého života, výchovy a doby v níž žil.
A tak se ocitáte mezi dvěma kameny. Na jedné straně bych na Josefovo přání klidně s chutí srazila jeho vaz, na straně druhé mám vždy na paměti, že není zapotřebí snižovat se na úroveň těch, kterými pohrdáme. Z druhého pohledu, mi zase bylo místy Josefa a Franze líto. Byli také, jistým způsobem, oběťmi války a fanatických cílů jednoho demagoga. A i když si to asi nepřipouštěli, byli jen loutkami na šachovnici někoho, kdo by je klidně střelil rovněž do hlavy, kdyby mu to mělo pomoci k dosažení jeho cílů.
Tím, prosím, neomlouvám jejich chování vůči vězňům, ale souhlasím s Josefovým tvrzením, že si člověk nevybírá, do které rodiny se narodí, a v jakém náboženství bude vyrůstat, jaké ideologie uctívat a komu věřit.
"Když vám někdo, a zvlášť vaši rodiče, vštěpují, že takto je to správné, nemáte důvod si myslet, že je to naopak".
Kniha mne donutila přemýšlet a pár věcí trochu přehodnotit. Nemyslím názor na nacisty, a to co dělali, ale kniha mi spíš připomněla, že naše činy nelze soudit až tak přímočaře, jak si myslíme. Opravdu ne vše vypadá tak, jak se jeví.
Kniha sa mi čítala síce dobre, ale prišla mi dosť rozťahaná. Najviac ma bavil príbeh zo súčasnosti, o Sage, aj keď ona sama mi občas vadila, hlavne jej neustále myšlienky na to, že keď ma na tvári jazvu, tak musí byť monštrum. Aj pečenie chleba tam bolo až príliš často. Rozprávanie Josefa či babičky mi prišlo strašne zdĺhavé. Je strašné čo sa dialo v getách a koncentračných táboroch a čo si tam tí ľudia museli vytrpieť, ale skrz rozprávanie Minky to ku mne nejak nepreniklo. Príbeh o upíroch, ktorý Minka písala, ma síce bavil, ale do knihy mi vôbec nepasoval a neskôr mi tam tie úryvky aj vadili. Koniec mi prišiel strašne hlúpy, časť rozuzlenia som síce uhádla, ale to čo spravila Sage na konci som nejak nevedela pochopiť. Celkovo kniha toho vo mne nezanechala veľa, čítala som ju nedávno a už teraz vo mne nevyvoláva žiadne pocity, nezanechala žiadny väčší dojem. Od autorky si ešte skúsim nejakú knihu prečítať, ale táto ma teda celkom sklamala, skutočne som od nej čakala viac.
Této knihy jsem se bála. Zásadně nečtu knihy z války, z prostředí koncentračních táborů, o genocidě, protože nesnesu jakoukoli formu ubližovaní bezbranným. Vždycky strašně trpím.
Knížku jsem přečetla, ale přiznávám, ze prostřední část jsem často přeskakovala.
Vydržela jsem kuli sympatické Sage a hlavně Leovi.
Nevím, jak na ostatní čtenářky, ale na mne působil téměř jako afrodiziakum.
Také všichni ostatní hrdinové jsou velmi věrohodně vylíčeni. Jen Damiana nechápu.
Konec mne nemile překvapil, a proto ubírám jednu hvězdu.
Občas si z knížky něco vypíšu nebo zapamatuji. Tady by se dalo vypsat mimo přímých řečí téměř vše.
V úžasných filozofických myšlenkách je síla tohoto příběhu.
Jodi Picoult je veľmi zdatná "vypravěčka". Je neuveriteľné, do akých tém sa púšťa a - funguje to. Patrične dynamické, osladené, informačne dobre zvládnuté, má môj rešpekt. Samozrejme, že mnohé veci boli predvídateľné a dej trocha samoúčelný, ale to nevadí. Dobrej rozprávačke odpustím mnohé.
Tak nevím.... dost jsem se na knihu těšila, ale celkově mě spíš zklamala. Nejsilnější byl příběh Josefa, velmi zajímavý pohled ze strany "zla". Příběh Minky měl také velmi silné stránky, ale chvilkami pokulhával, byl trošku předvídatelný, vyskytovalo se v něm moc náhod a také byl trošku neuvěřitelný (důstojník SS zvědavý na to, jak dopadne příběh o upírovi?!). A linka se Sage...takový ten ženský román s kapkou červené knihovny, všechny vzorce a klišé pro běžnou harlequinku, ona zohavená, ale ...on takový makový...jak to asi dopadne? Ale budiž. Co mi však vůbec nesedělo, byla alegorie s upírem. To mi přišlo už hodně amatérské, do příběhu se nehodící...nevím. Autorka se snažila o pohled ze čtyř stran, ale pro měl každý příběh jinou kvalitu a celkově mi to v knize moc neladilo. Kniha však byla čtivá a děj hezky ubíhal. Za tři.
Paráda. Tak to byla četba. Přítomnost se prolínala s minulostí. Příběh Minky je strhující. I příběh o upírovi tam patřil. A konec - nečekaný.
(SPOILER) Velmi silný příběh. Bavilo mě prolínání minulosti s přítomností. A ten konec? To jsem opravdu nečekala. Celý příběh se úplně změní doslova na posledních stránkách. U této knížky jsem se opravdu nenudila.
Nebavila mě moc linka z přítomnosti. Ta postava Adama byla úplně zbytečná. Příběh o upírovi jsem přeskakovala. Nevím no, byla to taková snaha udělat román s romanticko/tragickým příběhem a do středu vložit holocaust. Za mně ne.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) nacismus americká literatura holokaust, holocaust pekaři, pekařky
Autorovy další knížky
| 2014 |  Vypravěčka |
| 2005 | Je to i můj život |
| 2015 | Čas odejít |
| 2011 | Nejsem jako vy |
| 2017 | Velké maličkosti |
Moc pěkný román, který mě velmi zaujal. Ani nevím proč, docela dlouho mi ležel doma, než jsem se k němu dostala a jsem ráda, že jsem se konečně odhodlala, přečte se prakticky jedním dechem. Vždycky mě děj překvapil, moc doporučuji.