Vypravěčka

Vypravěčka
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/218323/bmid_vypravecka-Yk9-218323.jpg 5 4323 4323

Sage pochází z rodiny s židovskými kořeny a její babička přežila holocaust. Ona sama se snaží vyrovnat s jiným traumatem – se smrtí matky. Na skupinové terapii se seznamuje s devadesátníkem Josefem Weberem. Při jednom z jejich rozhovorů ji tento muž, kterého si všichni v jeho okolí váží a mají ho rádi, požádá, aby mu pomohla spáchat sebevraždu. Tíží ho svědomí, přirozenou smrtí se mu však zemřít nedaří. Aby Sage přesvědčil, vzpomíná na své působení v SS i koncentračních táborech. Po dlouhém zvažování Sage kontaktuje úřad pro vyšetřování nacistických zločinů a podaří se jí přesvědčit babičku, aby jí i ona vyprávěla o svém mládí. Zděšeně naslouchá, co všechno zažila v polském ghettu, v Osvětimi i později na útěku. Je možné, že se s Josefem Weberem setkala a může ho usvědčit? A kdyby Sage vyhověla přání starého muže – byla by to vražda, nebo vykonání spravedlnosti na tyranovi? Kontroverzní brilantní román o vině a trestu americké bestselleristky Jodi Picoultové.... celý text

Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: , Ikar (ČR)
Originální název:

Storyteller, 2013


více info...

Přidat komentář

Dadula118
10.04.2015 5 z 5

první půlkou jsem se hodně prokousávala,ale pak jsem se zase nemohla odtrhnout.Skvěle napsaný příběh. z něhož mrazí.Jsem moc ráda,že žiju v téhle době,můžu každé ráno budit a hladit svoje děti.dát jim jíst,pít.

kobyb
01.04.2015 5 z 5

Moc hezká a smutná kniha, při popisu života v ghettu a v koncentračním táboře mně mrazilo. Mrzelo mě jen, že jsem se nedozvěděla, jak se Sage vyrovnává se smrtí Josefa W., obzvláště ve vztahu ke svému novému příteli. Ale to už by asi byl námět na další knihu.


Merynkaw
31.03.2015 5 z 5

Nádherné vyprávění z dnešní doby o tom, že na holocaust se stále nezapomíná. Je neuvěřitelné čím židé museli projít. Na to by se opravdu nikdy nemělo zapomínat a proto vřele tuto knihu doporučuji.
Kniha je napsaná tak, že byť uroníte slzičku při vyprávění babičky hlavní aktérky děje, tak se i zaradujete, že někomu se zase začne vést dobře.

Diorissimmo
30.03.2015 4 z 5

Souhlasím s tím, že prostředek knihy- příběh Minky byl nejlepší, vydal by na samostatnou knihu. I když jsem měla pocit, že jsem něco podobného už někde četla - Schindlerův seznam, Chudí v Lodži, Pianista. Ale to není podstatné, příběhy lidí, kteří přežili holocaust, ghetto v Lodži a Osvětim se v mnohém podobají. Ani otřesné zážitky Minky nejsou v příběhu prvoplánově na efekt, ale odpovídají realitě. Zaujal mě i životní příběh důstojníka SS.
Souhra šťastných náhod díky kterým Minka přežila... z životopisů lidí přeživších holocaust se s neuvěřitelnými náhodami setkávám často- a jsou to osudy, které se skutečně staly, žádný spisovatel je nevymyslel.
V knize je pár situací, které se dají předvídat - vztah Sage a Lea, dále je tam možná až moc předčasných úmrtí v rodině Sage, celkově mnoho tragédií a náhod na jednu rodinu.
Také jsem si zpočátku říkala, že povídka o upírovi je zbytečná, nicméně táhne se osudem Minky jako červená nit a dokresluje celý příběh. Konec mi přišel málo uvěřitelný a zbytečně překombinovaný. Katarze se nějak nedostavila.
Ale kniha se velmi dobře četla, zaujal mě i jazyk a spousta metaforických obratů a zajímavých myšlenek. Takže ta slabá místa autorce odpustím a přečtu si nějakou její další knihu.

Nielada
29.03.2015 3 z 5

Od knihy Vypravěčka jsem toho hodně očekávala, během čtení však ve mně bojovalo několik pocitů najednou a ne všechny byly pozitivní. Chvílemi jsem měla pocit, jako když jíte napohled lákavý dort, ale po prvním kousnutí zjistíte, že je sice plný různých příchutí a lákavých ingrediencí, jenže je toho až trochu moc, jaksi přeplácané. Takže se brzy přesytíte a říkáte si, že se to mohlo bez spousty těch věcí klidně obejít a chutnalo by to lépe. Pro mě osobně byl příběh Sage a jejích přátel jako z přehnaného hollywoodského filmu, mnoho bombastična, aby čtenář valil oči, jak je to hluboké, promyšlené a propletené. Další věc, která mi nesedla, bylo místy až hororové líčení určitých událostí, které mi opět přišlo zbytečné. Knih o holocaustu jsem už přečetla dost, a vím, že silný zážitek se dá navodit i bez všech těchto přehnaností. Také jsem měla několikrát chuť knihu odložit, ale neudělala jsem to. Lákalo mě zjistit, co bude dál. A prostřední část je vážně skvělá (když se tím dortem tedy prokoušete, najdete lahodný nugát nebo marcipán:-). Oceňuji postřehy o tom, jak to chodí při hledání válečných zločinců, to jsem zatím nikde jinde nečetla. Závěr mi však opět ztěžkl v ústech. Vytrhla bych prostě prostředek a bylo by to mňam:-)

RADOST
28.03.2015 5 z 5

Silný román o svědomí, vině a trestu, o nelidskosti i lidskosti, o různém chápání spravedlnosti, o úmyslném zatajování nezapomenutelného. Příběhy tří generací a jedna nedokončená kniha jsou plné symboliky a nutí k zamyšlení. Pátrání po minulosti, na kterou by se tak rádo zapomnělo, je zároveň výstrahou pro budoucnost. Člověk by neměl poslušně plnit příkazy, které z něho dělají nelidskou bestii. Protože bestie pak lehce vítězí nad všemi.

mmmisulka.r
27.03.2015 5 z 5

★★★★★ Velmi silné a emotivní...neuvěřitelný zážitek! Tato kniha nám připomíná krutost a děs minulosti. Část dějin, která by chtěla být zapomenuta, ale nikdy se tak nestane.

amladar
23.03.2015 5 z 5

Druhá knížka od této spisovatelky a opět dostane 5 hvězdiček. Nesmírně zajímavé téma, propojení minulosti se současností, milostný příběh, krutost, bolest a možná i odpuštění? Co já vím. Příběh mi leží v hlavě a na dlouhou dobu mám o čem přemýšlet. Komu nevadí nelidskost nacistů doporučuji přečíst. Těším se na další příběhy od Jodi.

tori69
23.03.2015

Nádherná kniha.Ze začátku jsem se do knihy nemohla začíst,už jsem si říkala že si ji nechám na později....ale pak se příběh rozběhl,vyprávění Minky bylo ..nemůžu napsat krásné,protože to co se tenkrát dělo bylo hrozné,nepochopitelné jak se lidé můžou takhle chovat...Opravdu stojí za přečtení!!!!!

Šánka
21.03.2015 5 z 5

Tak z této knihy se budu nějakou dobu vzpamatovávat.
Jodi Picoultová píše skvěle a její témata jsou vážná a nevšední. I tak jsem si ale nemyslela, jak moc mě tento příběh zasáhne. Část, kde Sageina babička vypráví hrůzy a zvěrstva, kterými lidé v Osvětimi museli projít, jsem nedokázala číst na jeden zátah.
Je to úžasně napsaná kniha a i když vím, že už ji znovu číst nikdy nebudu, jsem ráda, že jsem si ji prožila a bude mít v mé knihovně čestné místo a všem vřele doporučuji si ji přečíst.

acupoflucy
21.03.2015 5 z 5

Úžasná kniha těším se až si ji jednou znovu přečtu. :)

Joges
17.03.2015 5 z 5

Vypravěčku jsem začal číst jen proto, protože se dostala do úzkého výběru nominací na knihu roku 2014. Rozhodně nelituji. Četba byla přínosem, ne se vším jsem byl ale spokojen. Úvodní část a nejisté počínání Sage Singerové mě příliš nenadchlo, zato nelehký, magický a velmi dobře napsaný příběh Minky Lewinové z válečného období mě zcela pohltil a vtáhl do děje. Skok do současnosti byl opět vlažný a natažený. Závěr knihy opět překvapil a vše napravil. Nakonec mohu prohlásit, že Jodi Picoultová je dobrá „vypravěčka“. Oceňuji také snahu autorky zachovat svědectví o genocidě páchané během 2. světové války.

kler1207
16.03.2015 5 z 5

Vypravěčku jsem četla jedním dechem, ačkoliv musím uznat, že jsem se nejdříve v paralelních příbězích ztrácela, především v příběhu z babiččina deníku, chvíli mi trvalo, než mi to došlo :). Při vyprávění Sageiny babičky o hrůzách, které prožila v koncentračním táboře mi přebíhal mráz po zádech a chvílemi jsem musela přestat číst a vstřebat, jaké hrůzy dokázal udělat člověk člověku. Tato část mě přesto na knize bavila nejvíc. Setkala jsem se s recenzemi, které kritizovaly Sagein věčný rozpor v lásce k Adamovi apod., to mi ale nevadilo. Jedná se o příběh ze současnosti a každodenní problémy se zkrátka řeší i v něm. Doporučuji, výborné čtení.

momo01
15.03.2015 2 z 5

Prvních 200 stránek bych vydatně zkrátila - četla jsem dál jen kvůli doporučení, jinak bych skončila a knihu zařadila možná mezi odpad. Od vyprávění Minky má zajímavější spád. I přes množství stránek je ale můj celkový dojem takový, že příběh klouže po povrchu.

certik003
12.03.2015 5 z 5

Jodi Picoult je úžasná Vypravěčka! Kniha byla nádherná, jeslti se vůbec něco takového dá říct o knize, která popisuje "život" v koncentračním táboře. Líbí se mi, že každá kapitola je popsána z pohledu jiné osoby, protože nikdy nic není černobílé. Určitě se budu snažit sehnat od autorky další knížky.

Ami Arnerllová
08.03.2015 5 z 5

Nádherná, výtečná kniha od brilantní autorky!
A za sebe můžu říct, že toto je NEJLEPŠÍ kniha vydaná v roce 2014!

sabinaK
07.03.2015 5 z 5

Super kniha, vřele doporučuji. Od Jodi Picoult jsem četla zatím tři - Vlka samotáře, Desátý kruh a Vypravěčku, která tento souboj jednoznačně vyhrála :-)

jasnenka
06.03.2015 4 z 5

Příběh Minky byl opravdovým zážitkem, krásně napsáno, pokud jsem mohla, četla jsem, pokud jsem nečetla, myslela jsem na Minku. To se mi už dlouho u žádné knihy nestalo.... jenže autorka tento příběh "pokazila" úvodem a závěrem. Sage, Adam, Leo, atd.... zbytečné postavy pro tuto knihu. Někdy méně znamená více. Trochu bych knize vytrhala pár stránek a byla by dokonalá...

Mikik
05.03.2015 5 z 5

Neskutečná kniha. Krásně napsaná. Moc se mi líbilo rozdělení do kapitol a popisování koncentračního tábora bylo opravdu neskutečné. Konec příběhu mě překvapil, protože jsem sice čekala, co hrdinka udělá, ale nečekala jsem ten úplný závěr. Perfektní. Přečtu si ráda i další knihy autorky.

Jitty82
05.03.2015 5 z 5

Jodi Picoultová uvažovala, co by se stalo, kdyby o mnoho desetiletí později někdo požádal vnučku židovské vězenkyně o odpuštění. S touto premisou napsala tento román, který je založen na jednom z nejohavnějších zločinů proti lidskosti ve světových dějinách.

Děj je dobře a pečlivě promyšlený, zpracovaný, plynulým tempem se rozkrývají osudy a charaktery hlavních postav. Autorka proto udělala rozsáhlý výzkum, včetně rozhovorů s různými přeživšími holocaustu.

Příběh mě opravdu hluboce zasáhl. Někdy jsem musela knihu odložit, jelikož všechny ty hrůzy mě velmi zarmoutily.

Kniha je o síle ducha, o touze po odpuštění a o tom, že největší jizvy nemáme na těle, ale na duši.