Vyprávění z hory Kumo
Kim Si-sup
Pět kratších prozaicko-poetických textů jednoho z klasiků korejské literatury.
Přidat komentář
Moje úplne prvé stretnutie s ázijskou poéziou. 5 príbehov pretkaných veršami,ktoré vás prenesú do čias ranného Joseonu. Melanchólia a smútok sú v nich skoro hmatateľné.
Podzimní vítr v poryvech sténá,podzimní rosa se sráží,
Podzimní luna je krásná,podzimní vody modré.
Hlas a dva hlasy - divoké husy v dál letí,
Slyšet zas u zlaté studni svist listu paulovnie.
Pod zvýšenou podlahou sterý hmyz bzučivě zpívá,
Na lůžko krásky kanou duhové perličky slz.
Choť deset tisíc mil v dáli válečnou výpravu sdílí
A dnešní noci mu měsíc stříbří Nefritovou bránu.
Nový šat by chtěl být střižen, v nůžkách zůstáva však chlad.
Žena tiše volá služku, smutně o žehličku žádá.
Žár žehličky vymizel už, takže vůbec není znát.
Kráska drnká na citeru, marný smutek v duši padá.
V rybníčku lekníny dokvetly a banánovníky žlutnou vstříc.
Na kachním prejzu se přichytilo nového jíní na tisíc.
Nemohu potlačit starý stesk ani zášť z pocitu křivdy
A cvrčka ve své ložnici slyším a vnímám tím víc.
Dočíst tuto knihu mi trvalo jen několik let haha...
Už si bohužel nepamatuji první dva příběhy, tak můžu vyprávět o těch dalších. Příběh o panu Pakovi, který se stane následníkem Jamy je složitým pojednáním o principu věcí, o schopnosti buddhismu a konfucianismu (a jistě, taoismu) koexistovat. Pak návštěva u dračího krále je bohužel ještě méně srozumitelná - neustálé odkazy na čínskou literaturu jsou matoucí a málokdo z nás si troufne text interpretovat.
Knihu však hodnotím dobře, pamatuji si, že se mi první dva příběhy líbily.