Kim Si-sup

Přidat do oblíbených Koupit knihy

jihokorejská, 1435 - 1493

Populární knihy

Slyším padat sníh
Slyším padat sníh
Vyprávění z hory Kumo
Vyprávění z hory Kumo

Nové komentáře u knih Kim Si-sup

Vyprávění z hory Kumo Vyprávění z hory Kumo

„Dočíst tuto knihu mi trvalo jen několik let haha... Už si bohužel nepamatuji první dva příběhy, tak můžu vyprávět o těch dalších. Příběh o panu Pakovi, který se stane následníkem Jamy je složitým pojednáním o principu věcí, o schopnosti buddhismu a konfucianismu (a jistě, taoismu) koexistovat. Pak návštěva u dračího krále je bohužel ještě méně srozumitelná - neustálé odkazy na čínskou literaturu jsou matoucí a málokdo z nás si troufne text interpretovat. Knihu však hodnotím dobře, pamatuji si, že se mi první dva příběhy líbily.“... celý text
— vivivovo

Slyším padat sníh Slyším padat sníh

„Snad poustevníka zahlédnu s jeřábem se proletím hmotě záda ukážu a sníh padat uslyším...“
— Velekněžka

Slyším padat sníh Slyším padat sníh

„Tohle je prostě čirá nádhera. Až jednou zestárnu, pro co budu žít? Má mysl bude svobodná jak otevřený prázdný dům. Nenechám se znovu zotročit hmotou, jedinou prací bude být sám sebou. Nad stráň rozkvetlou zlatými dešti stoupá měsíc, v bambusovém lese naříká vítr. Vleču se o holi a donekonečna si recituji básně, na východní stranu malého pavilonu dopadá stín květů.“... celý text
— horkosladka

Slyším padat sníh Slyším padat sníh

„Moc pěkná meditační poezie plna buddhistické moudrosti rád se kni budu vracet.“
— ozzak

Vyprávění z hory Kumo Vyprávění z hory Kumo

„Moje úplne prvé stretnutie s ázijskou poéziou. 5 príbehov pretkaných veršami,ktoré vás prenesú do čias ranného Joseonu. Melanchólia a smútok sú v nich skoro hmatateľné. Podzimní vítr v poryvech sténá,podzimní rosa se sráží, Podzimní luna je krásná,podzimní vody modré. Hlas a dva hlasy - divoké husy v dál letí, Slyšet zas u zlaté studni svist listu paulovnie. Pod zvýšenou podlahou sterý hmyz bzučivě zpívá, Na lůžko krásky kanou duhové perličky slz. Choť deset tisíc mil v dáli válečnou výpravu sdílí A dnešní noci mu měsíc stříbří Nefritovou bránu. Nový šat by chtěl být střižen, v nůžkách zůstáva však chlad. Žena tiše volá služku, smutně o žehličku žádá. Žár žehličky vymizel už, takže vůbec není znát. Kráska drnká na citeru, marný smutek v duši padá. V rybníčku lekníny dokvetly a banánovníky žlutnou vstříc. Na kachním prejzu se přichytilo nového jíní na tisíc. Nemohu potlačit starý stesk ani zášť z pocitu křivdy A cvrčka ve své ložnici slyším a vnímám tím víc.“... celý text
— hrusticka76

Přejít na knížky autora