Kim Si-sup

Přidat do oblíbených Koupit knihy

jihokorejská, 1435 - 1493

Populární knihy

Vyprávění z hory Kumo
Vyprávění z hory Kumo
Slyším padat sníh
Slyším padat sníh

Nové komentáře u knih Kim Si-sup

Slyším padat sníh Slyším padat sníh

„Poezie je specifické čtivo. Buď vás strhne jako lavina, nebo roztajete jako sněhová vločka, nebo umrznete v nepohyblivý rampouch. Uvíznout ve sněhu, který slyšíte padat, je jako teorie relativity. Je tady a zároveň není a nikdy nebyl. 15. století a přece tak aktuální... Miluju asijskou filosofii a umění. Má specifický tón, který vábí. Pro někoho však absolutně nepropustné. Do jaké kategorie budete spadat vy ?“... celý text
— bee88maja

Slyším padat sníh Slyším padat sníh

„K této sbírce uvážlivých veršů se ještě vrátím .... a možná uslyším padat sníh .... Jeden den a zase další kdy nastane konec ? Nebe připomíná otáčení kola země připomíná stavbu mraveniště .... Dívám se dolů, vzhlížím k výšinám, konce nevidět vznikání a zanikání bez začátku, bez konce. A mezi tím vším člověk a světské starání : kolikrát se musíme změnit a kolikrát musíme uspět ?“... celý text
— intelektuálka

Vyprávění z hory Kumo Vyprávění z hory Kumo

„Dočíst tuto knihu mi trvalo jen několik let haha... Už si bohužel nepamatuji první dva příběhy, tak můžu vyprávět o těch dalších. Příběh o panu Pakovi, který se stane následníkem Jamy je složitým pojednáním o principu věcí, o schopnosti buddhismu a konfucianismu (a jistě, taoismu) koexistovat. Pak návštěva u dračího krále je bohužel ještě méně srozumitelná - neustálé odkazy na čínskou literaturu jsou matoucí a málokdo z nás si troufne text interpretovat. Knihu však hodnotím dobře, pamatuji si, že se mi první dva příběhy líbily.“... celý text
— vivivovo

Slyším padat sníh Slyším padat sníh

„Snad poustevníka zahlédnu s jeřábem se proletím hmotě záda ukážu a sníh padat uslyším...“
— Velekněžka

Slyším padat sníh Slyším padat sníh

„Tohle je prostě čirá nádhera. Až jednou zestárnu, pro co budu žít? Má mysl bude svobodná jak otevřený prázdný dům. Nenechám se znovu zotročit hmotou, jedinou prací bude být sám sebou. Nad stráň rozkvetlou zlatými dešti stoupá měsíc, v bambusovém lese naříká vítr. Vleču se o holi a donekonečna si recituji básně, na východní stranu malého pavilonu dopadá stín květů.“... celý text
— horkosladka

Přejít na knížky autora