Výrostek
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/466077/mid_vyrostek-2c0-466077.jpg
4
174
174
Méně známý román ruského klasika představuje nejednoznačného mladého hrdinu s jeho marnou touhou vymanit se z celoživotního ponížení. Vypravěčem a protagonistou dějově košatého románu, jenž zůstává ve čtenářském povědomí neprávem ve stínu ostatních Dostojevského románů, je mladík Arkadij Dolgorukij, který má po truchlivém dětství ponižovaného nemanželského dítěte jediný životní cíl - získat bohatství a nezávislost. Odpoutá se od matky a v jeho snaze žít na vysoké noze ho podpoří kníže Sokolskij. Ten však má ke svému "přátelství" vlastní pohnutky a Arkadij se dočká ještě hlubšího ponížení. Neslavně se vyvíjí i Arkadijův pokus urovnat vztahy s otcem, jejž jako dítě téměř nepoznal, stejně jako jeho snaha zorientovat se ve společnosti plné intrik a přetvářek. Dostojevskij zde mistrně představuje nejednoznačného, zmateného a naivního hrdinu s dobrým jádrem, které se však nemůže projevit, dokud Arkadij nevymění svou "velkou ideu" o zbohatnutí za zralejší životní cíl.... celý text
Literatura světová Romány Sociologie, společnost
Vydáno:
2019
,
Městská knihovna (Praha)
Originální název:
Podrostok, 1876
více info...
Přidat komentář
Tak to byl tedy zamotanec. Když jsem četla, pořád jsem se ptala: o co vůbec beží? V čem má být konec?. Ani po konci si nejsem úplně jistá, možná proto pouze ty čtyři hvězdy (a Versilov mě nakonec trošku zklamal). Každopádně, co se týče charakterů, tak ty se Dostojevskému povedly. Asi nejzajímavější ze všech jeho děl a tím myslím snad všechny, co se v knize objevily. Především hlavní hrdina, tomu podobného není:).
Strašne veľa postáv s mýliacimi sa menami, na začiatku som mal medzi nimi taký chaos, že som skoro vôbec nevedel rozlúštiť, kto čo všetko urobil.
Beze vší skromnosi je to další opravdové dílo, kde se autor bez všech pomlk,a odluk od sebe samého vyjadřuje někdy až stroze a syrově, banálně a hekticky a přitom nevyčerpetleně o nejvnitřejnějších kapitolách života. Mohl by to být i jeho nejlepší román, protože seřadit jeho texty do nějakého žebříčku je ovšem nemyslitelné, všude strhne a zakroutí podivně duší, je to u něho vždy kvalitním díle. Výrostek si neodpírá výsady skutečného srdce, kterými opovrhuje a kam chce zároveň proniknout. Ta rozpolcenost pro Dostojevského tak typická. Oddělit totiž autora od knih je další nesmysl. Nemohl napsat nic jinak, potom by to vůbec nenapsal.
Čo dodať? Výrostek je ďalšia skvelá kniha velikána Dostojevského. Kto pozná lepšie život samotného autora a vie čo zo svojho vlastného života preniesol do svojich románov, tak vtedy plne pochopí nie len to, aký veľký talent nosil v sebe tento človek a čo dokázal vytvoriť aj napriek tak nepriaznivým podmienkam v akých žil.
Dlouhé, rozvláčné, se spoustou postav (často jsem ztrácela orientaci, která postava vlastně mluví), se spoustou vedlejších úvah (které mi přišly zbytečné). Přesto občas autor dokázal upoutat mou pozornost natolik, aby mě to nutilo číst dál až do samého konce. Dostojevskij je dobrý spisovatel, ale tohle dílko přečíst mi trvalo na mě poměrně dlouho a asi Výrostka hned tak neotevřu a vrátím se k němu až za hodně dlouho. I přesto si tohoto díla cením, ale na druhou stranu ostatní knížky, které jsem od autora četla se mi líbily víc. Nemůžu se ubránit pocitu, že děj byl občas vážně až zbytečně natahovaný a některé scény nicneříkající...
Se vší úctou pane Dostojevskij, jsem šťasten, že už jsem toto Vaše veledílo dočetl. A že mi to trvalo. Těch téměř 600 stran, na kterých se snažíte čtenáře jakkoliv rozptýlit a odvést od příběhu, je opravdu moc. A styl, kterým jste tentokráte psal - roztržitý, roztěkaný, příběh moc nefungoval a kde jsou vaše citové zápaly a strhující výstupy? Jsem zklamán, ale nebráním někdy v budoucnu své hodnocení přehodnotit.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2004 |  Zločin a trest |
| 2004 | Bratři Karamazovi |
| 2008 | Běsi |
| 1958 | Bílé noci |
| 2020 | Idiot |
Z množství postav a komplikovaných vztahů mezi nimi musí dnešní čtenář panikařit. Je opravdu složité až nemožné udržet v hlavě všechny nitky pohromadě. Ale v průběhu čtení jsem postupně začal přikládat menší pozornost sledování příběhového meta-rámce a více si užíval jednotlivé scény. To se mi osvědčilo jako nejlepší způsob, jak mít z knihy co nejvíc. Kdekdo si tu stěžuje na příliš mnoho žvanivých pasáží, kdy se příběh nikam neposouvá, postavy sedí v obýváku a Dostojevskij věnuje pozornost jejich úsměvům, gestům, drobným faux pas. Vzájemným nepochopením. Touto drobnokresbou mistrovsky vykresluje nuance ve vývoji postav, které tu na rozdíl od jiných románů nejsou definovány tím, jak se oblékají nebo kde pracují. Čtenáři je pečlivě vyložena minulost každé z nich a detail každé jejich akce, proto před námi Dostojevskij neposouvá ploché figurky, ale opravdové lidské duše, neredukované na "posouvače příběhu".