Vyrovnat si účty
Martina Cole
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/324810/mid_vyrovnat-si-ucty-Ylz-324810.jpg
3
48
48
Pomsta není nikdy promlčená. Sharon Conwayová a Lenny Scott se měli rádi už jako teenageři. Když oznámili, že se chtějí vzít, všichni je od toho zrazovali. Bylo jim jedno, že jsou příliš mladí, oni zkrátka věděli, že chtějí být spolu. Sharon neznepokojovaly Lennyho obchody, které podle všeho dalece přesahovaly to, co ještě lze považovat za zákonné. Pro ni bylo důležité, že Lenny umí dobře zabezpečit rodinu. Ona sama se starala o domácnost a dva syny. Pokud šlo o Sharon, život nemohl být lepší. Pak se ale jednou Lenny nevrátil domů. Nebylo to poprvé – ale bylo to naposledy. Kdosi ho totiž zavraždil a brutalita toho činu šokovala dokonce i otrlé policisty. Sharon se dlouhých dvacet let snažila zjistit, kdo to udělal a proč. Pravdu nalezla až nyní, ale v žádném případě nehodlá nechat spáchaný zločin bez trestu. Pomsta není nikdy promlčená a nyní nastává čas, jak si s vrahem vyrovnat účty.... celý text
Přidat komentář
Jednoduché, ale dá se. Autorka mě tentokrát docela zklamala, hodně se opakuje, jakoby si čtenář nic nepamatoval, námět dobrý, ale podání nanicovaté.
Milkshake, milkšejk, mléčný koktejl. To je nápoj z mléka, příchuti a spousty vzduchu. Po jeho vypití máte pocit plného žaludku, ale sytí rozhodně nejste. A stejné pocity mám z této knihy. Uděláno tak, aby to chutnalo, líbivé a nenáročné. Příběh sám o sobě je velmi jednoduchý a bez šířky, propracovanosti a detailů. Existuje zde jen svět gangsterů, bez obyčejných lidí a dokonce i bez policistů, což je úplně mimo realitu. Autorka se navíc hodně opakuje, až se zdá, že zapomněla, co psala o pár stránek dříve. Ale taky je to možná proto, aby splnila požadavek nakladatele na min. 400 stran textu. A to se jí podařilo! Hlavně členěním příběhu do 180i kapitol!!!! Kapitola začíná nadpisem zabírajícím polovinu stránky, následuje stránka (někdy i dvě) textu s hrubým řádkováním a končí poslední stránkou se třemi až pěti řádky... Promiňte mi, ale takhle okatě mě už dlouho nikdo neojebal!
...jdu si udělat milkshake!
Orinka to vystihla.
Autorku moc neznám, ale je vynášena do nebes, patří ke špičce, je nej z nej, tak jsem tomu věřila.
OBECNĚ SHRNUTÝ DĚJ-MOŽNO BRÁT JAKO SPOILER aneb proč se mi to nelíbilo:
Počátek: dvě děcka mají děcko a byteček. Na každé stránce je popis toho jak je krásný on (19) i ona (17), jak má ona dokonalý byteček, jak krásně vaří a dělá domov úžasným místečkem plným lásky ( v 17-ti? nó, klobouk dolů !!). Je vážně hepy, dítě si s ním totiž přála od 13-ti let, co spolu začali chodit!!! Díky tomu, že manžela zbožňuje místní Nejvyšší, má ona prácičku, kde se nenadře a sypou se jí korunky ve dne v noci-je nám tím TOLIK sympatická !!!!
4 kg děcko vytlačila bez mrknutí oka, prostě ho na svět vyplivla zcela klidná a ve vteřině, prostě dokonalost.
Manžílek- "gangsta hoch" se vtírá do sedínky "bosse", kterej je z toho, že kluk je v 19-ti schopnej přijít včas a někoho s galancí ubít, nadšen, a tak se mají moc dobře.
Jí se vtírají ženský, jemu se vtírají zločinci postavení výš, protože není nad to se ve zcela oddané ouctě klanět devatenáctce, která dělá chviličku to samý co vy děláte už třeba 20 let žejo.
Prostě štěstíčka plná pr*del (pardon), i rodiče se s tím sžili a jsou nakonec za doživotní mrzačení lidí rukou malého bosse vděčni.
Po tomto úseku jsem notně přeskákala.
Doskákala jsem do doby, kdy on zesnul zničehožnic. Naše krásná manželka je i v žalu nesmírně krásná a každý ji chce.
Ochomejtá se okolo ní opět neméně krásný týpek...ihned se s ním vyválí a má-jak nečekané!-další děcko, och, so much lovestory ... takže jsem doskákala na konec a ten mne nepřekvapil, nešokoval, prostě suše skončil no.
KONEC.
Zjistila jsem tím pádem, že autorka píše čtivě, ale tady to bylo jak na písečku aneb čemu se obecně říká PODSVĚTÍ, GENGSTR, ZLOČINEC A BOSS:
Mám pistolku a zastřelím tě, nebo si na to někoho najmu.
Ten někdo tě buď oddělá, nebo odděláš ty jeho.
Budeš svýmu nadřízenýmu sloužit, anebo ne a sejme tě, anebo sejmeš ty jeho.
Zbacáme se navzájem železnejma tyčema a už jsme zlí !
Zaujaly mne dvě hlášky: ..."litovala, že se s ním PÁŘILA".... "když začala VRCHOLIT..."
Prostě děj, kterýho se člověk fakt bojí, když je tam prořízlá bulva a půllitr rozbitej o hlavu. Hra na gangsta věc, jenže jak říkám, plácající se jedna strana přes druhou.
Škoda.
Pes jitrničku sežral....to mi napadlo, když jsem odkládala nedočtenou knihu. První polovinu jsem vnímala jako poutavý příběh z podsvětí velkoměsta. Čte se to samo, už i kvůli kratičkým kapitolám. Knižní hrdinové jsou gangsteři, kteří ví, jak se čestně zachovat k dámě a své rodině. Na druhé straně ti samí borci bez hnutí brvy rozsekají na maděru toho, kdo si to podle nich zaslouží. A proč ten pes na začátku? Protože mi začalo připadat, že čtu stále totéž, stejně jako v písničce . Chlapci, co spolu mluví, si domlouvají přepadovku na toho, s kterým nemluví nebo který si moc vyskakuje. A tak pořád dokola. Je to strašně plytké, bez nápadu, víc než jednu hvězdičku za čtivost si to nezaslouží.
Moje první knížka od této autorky a moc se mi líbila. Ze začátku jsem měla problém s krátkými kapitolami,ale za chvilku jsem si zvykla. A hlavně se mi líbilo,že tam nebylo vyšetřování z pohledu policie. Určitě si od této autorky ještě něco přečtu.
M. Cole mám ráda, jen mi přišlo, že se v mnohém podobá jiné její knize. Ale četla se dobře.
Kniha se ke mně dostala náhodou. Neměla jsem tušení, jaký žánr budu číst. Kniha je plná brutality, násilí, nevěry, zrady a lží. Už nikdy více. Tři hvězdičky za napínavost a nečekané rozuzlení.
Martina Cole je moje oblíbená autorka a opět nezklamala,knihu jsem četla jedním dechem,tahle byla jěště o něco krutější.V podsvětí jseš stále jednou nohou v hrobě a zrady se krutě trestají,určitě doporučuji si ji přečíst,byla super!
Krutý svět podsvětí, kde vládnou odlišná pravidla, než jsme zvyklí, mě u Martiny Cole prostě baví. Nechybí tajemství, které vyplave na povrch na konci knihy. Za mě dost dobrý.
Příběh ze života londýnské galerky, hnusných lidí, kteří si vydělávají na živobytí zabíjením a mučením. Dále se zde autorka zabývá změnou pohledu na homosexualitu za posledních cca 40 let, ne, že by mne to nějak zajímalo. Román pěkně odsypá a je to jen dobře.