Vyšetřování ztráty třídní knihy
Zdeněk Svěrák , Ladislav Smoljak , Jára Cimrman
Divadlo Járy Cimrmana série
< 2. díl >
Cimrmanova činohra ze školského prostředí. Cimrman jako pedagog byl požádán, aby zpracoval do Kapesní učebnice c. k. poddůstojnického sboru heslo Země česká. V té době znal Čechy jen z mapy rakousko-uherského mocnářství v měřítku 1:500 000. Napsal: „Zemi českou co do jejího povrchu lze charakterizovati jako hory, doly, černý les. Mezi Sušicí a Pískem je poušť. Severně od města Kouřim táhnou se rozsáhlé tabákové plantáže až ke kuřácké metropoli Šluknov. Zkamenělé výměšky vyhynulých mamutů dolují pilní Čechové v okolí Veltrus. Za zmínku stojí též okultistické doupě Duchcov a letovisko jihočeských zbohatlíků Prachatice. Léčbou štítné žlázy jsou známy lázně Volary. Český ráj je krajem nudistů. Zdejší adamité a evité chodí zde, jak je Pánbůh stvořil, oděni jen tu a tam, nedbajíce církevních pohrůžek z Mnichova Hradiště. Své centrum, památný to hrad, pojmenovali si nudisté českým názvem pro krásnou ženu: Kost.“ Zůstává dodnes tajemstvím, zda Jára Cimrman přispěl takto do příručky z pouhé neznalosti, či zda byl veden úmyslem rozložit poddůstojnický sbor a znemožnit mu případné operace na českém území.... celý text
Přidat komentář
Vlastě jenom hádka školních kantorů. Ale s takovými hláškami že to je zábavnější nežli hádka blbým a blbějším. Občas jsem měl v tom trochu zmatek. Jinak výborné.
Tahle hra a patří ke slabším, ale seminář o Járovi Cimrmanovi mě vždy rozesměje, v téhle útlé knížce je lepší než hra. Jára Cimrman při vyřezávání loutek mimoděk vynalezl samorost. Při své osvětové práci mezi paraquyaskými bezzemky narazil na problém co je loutková vláda. Po několika reprízách hry Loutková junta nahradil obří loutky herci kteří, vodiče loutek nahradili polovodiči :-) :-)
Jednoho dne před osmi lety, když jsem byl někde v osmé třídě, přišla nám na hodinu, už nevím jakou, suplovat jiná učitelka. Patrně neochotna věnovat se dalším harantům nad běžnou kapacitu, pustila nám tehdy místo výuky film. Nikoho z nás, myslím, nijak zvlášť nezajímal. Osobně jsem na ní však (byla to milá dáma) nechtěl udělat špatný dojem a tak jsem se díval. A zamiloval se. Ano ano, Vyšetřování ztráty třídní knihy byla první hrou, kterou jsem od mistra Cimrmana měl tu radost vidět. A už tehdy jsem se do něj zamiloval. Vyšetřování má tedy nezbytně v mém srdci zvláštní místo, třebaže není rozhodně mou nejoblíbenější hrou – váhám v tomto smyslu nad Lijavcem a Záskokem.
Později měl jsem navíc tu čest v jedné inscenaci, bohužel nikoliv inscenaci přímo mistrova divadla, ale jakési pedagogické inscenaci, býti jedním z výjimečných blbečků sedících na konci vedle sebe. Můj nejlepší kamarád pak byl Hošek. Jojo, to bylo srandy.
Autoři hry jsou pedagogy. Vědí proto velice dobře, co píší. Vyšetřování svým extravagantním a poněkud groteskním stylem opravdu člověku připomene jeho základku v pozdějších ročnících, střední v její počátku. Panuje tu jistý kolegiální antagonismus mezi pedagogem a žákem. Antagonismus takřka bratrský. To autoři vystihli skvěle. Není pak patrně náhodou, že tato hra obsahuje snad vůbec nejvíce vulgarismů – tak trefných jak je pro autory příznačné (jen počkej, ty hajzle!, jste tupá, odporná, deprivovaná hovada, debil, blbeček, debil blbeček,...) a obsahuje snad nejemočnější scény celé Cimrmanovy tvorby "No tohleto tedy takoví velcí hoši jak se tak na vás dívám Úroveň!!!" (Jsa opět překvapen, že ve scénáři je jenom závěrečné "úroveň!")
Jedna věc mi už ale leta hlodá v hlavě. Jsou tu dvě možnosti. Buď jsem hru nepochopil (což je možné, ta interpretace se nabízí, ale nezdá se mi přeci pravděpodobná), nebo je v jednom bodě hra vnitřně inkonzistentní. Sice, v oběžníku pana ředitele je zmíněno, že v 8. C již sedmým rokem postrádají třídní knihu. Ještě předtím je zmíněno, že ředitel řekl na chodbě učiteli, ať se na třídní knihu už vykvazjne, to je však příběh očividně vymyšlený. Každopádně později se ředitel dorazivší do třídy podivuje nad tím, že se kniha stále postrádá („je jistě již dávno na světě“). A já si zaboha nemohu vysvětlit jak to tedy je. Buď je to inkonzistentní, čemuž se mi nechce věřit, nebo si učitel oběžník pana ředitele vymyslel, nebo, když to teď tak píšu jeví se to jako pravděpodobné, si to něj přimyslel zmínku o 8. c. Ano, to asi bude ono – třebaže v textu to není naznačeno třeba zaváháním.
Pokud jde o seminář, patří snad mezi nejslavnější. Trestání učitele učitelem je zcela legendární, právě jako vulgární materialista F. C. Bohlen a Cimrmanova teorie poznání též, ostatně jako úkrok stranou, který sám rád a často využívám. Je ostatně součástí nejedné přednášky na právnické fakultě – ano, i někteří docenti a profesoři se náramně vyžívají v referencích na Cimrmana.
Další velmi dobrá hra Divadla Járy Cimrmana, tentokrát ze školského prostředí. O osobitý humor tu jako obvykle není nouze. Možná to není jejich úplně nejlepší kus, ale stejně je to pořád nadprůměr. Kombinace Cimrman + Svěrák + Smoljak mě prostě a jednoduše pokaždé baví.
Vyšetřování ztráty třídní knihy jsou především v režii pánů Svěráka a Smoljaka ( v původních profesích pedagozích ) v samotné pozdější hře s vyjímkou krátké záchranné epizody Miloňe Čepelky a jeho postavy zemského inspektora. Kouzlo originálního humoru celé skupiny ať už v rámci úvodního semináře ( který mě stejně jako u předchozího Aktu ) bavil víc než samotná hra nebo následného představení mě nikdy neomrzí, nicméně styl asi není pro každého a dnešní dvacetiletí jedinci z něj nadšením příst nebudou. Z Cimrmanových her není Vyšetřování ztráty třídní ta nejpovedenější, ale pořád lehký nadprůměr, prostor k zasmání obrovský, v paměti zůstalo hlavně ... „ je to takový ošklivý a skoro bych řekl zlý, zlý, pane řediteli, nepěkná věc “ a stakato blbeček x debil - 75 %
Cimrman je prostě můj šálek kávy už od střední školy. S laskavostí nám ukazuje lidské neřesti a tak si vlastně ani neuvědomíte, jestli jste ve škole seděli v sekci "debil", nebo "blbeček". Já možna měla kliku, zřejmě jsme seděli vedle sebe blbečci dva.
Cimrmanovo dílo je prostě nesmrtelné a díky Svěrákovi a Smoljakovi jsem prosmála mládí, spoustu věcí jsem pochopila , když jsem byla starší a dospělejší a nyní, když stáří obchází kolem vrat a zatím se bojí zaklepat, ale ruku už zpoza zad vystrkuje si Cimrmana užívám a to jak v knihách, tak v audioverzi( kdy vzpomínám na první gramodesky, které jsem sháněla po všech možných prodejnách). A baví mně čím dál tím více.
(SPOILER) První část je série referátů o Cimrmanovi. Druhá část je divadelní hra o snaze donutit žáky sedmé třídy k navrácení třídní knihy, která se ztratila před sedmi lety. Do třídy postupně přichází třídní učitel, ředitel školy, inspektor a nakonec zemský školní rada. Dílo končí tím, ze školní rada začne jíst a je stanovena přestávka na jídlo, bez nalezeni třídní knihy.
Říkala jsem si, že to nebude ono, když to neuvidím jako divadlo. Ale ne! I k přečtení je to super. Samozřejmě si u toho i tak představuju hranou scénku.
Jelikož jsem učitelka, je to moje srdcovka. Ještě, že už máme ty třídní knihy pouze elektronické. A kdybyste věděli, kolikrát jsem si za těch skoro 30 let za katedrou nedala po obědě viržinko.
„My se tady s vámi moc mažeme.
A to je chyba. Člověk s vámi jedná
jako otec a vy si toho nevážíte.
Vždyť já vás mám rád!
Proč myslíte, že na vás řvu?!“
Vyšetřování ztráty třídní knihy – činohra
Stejně jako předcházející seminář, tak i hra „Vyšetřování ztráty třídní knihy“ není nic světoborného. Ano, pravda, je tam pár chvil, kdy se zasmějete, ale také pár nepěkných výrazů, kterým možná ani nebudete rozumět. A to nejste žádný dřeva. Všechno opět zachrání příchod zemskýho školního rady Miloně Čepelky. Ten herec chodí ve správnou chvíli a zachránil celou třídu.
Komentář k semináři „Cimrman-pedagog“, který proběhl před hrou, najdete zde:
https://www.databazeknih.cz/povidky/vysetrovani-ztraty-tridni-knihy-79791
Citát: ...je to takový ošklivý a skoro bych řekl zlý, zlý, pane řediteli, nepěkná věc.
Oba autoři jsou původní profesí pedagogové, takže vlastně až zas tolik hrát nemusejí. Nápad s diváky jako žáky je geniální a hlavně, je zde několik nesmrtelných hlášek, potěší, pobaví, ale jak tady někdo píše, ta hra je až moc dlouhá a hlavně absurdita, ta neodmyslitelná součást všech jejich her ještě není tak dotažená a vypilovaná. Kdyby ale měli všichni spisovatelé a dramatici a vůbec všichni, kdo něco literárně tvoří takhle "slabší" díla...no a na závěr děkuji za citaci Karoley o debilech a blbečcích a RyonMthrinovu de fakto připomínku v češtině nesmyslného dvojího záporu...ale tady za čtyři.
Vyšetřování ztráty třídní knihy - další skvělá hra z pera páně Cimrmana. Nasmála jsem se u semináře i samotné hry, opravdu povedený kousek!
"Vždyť je to tu - jeden vedle druhýho - samý debil nebo blbeček.. debil - blbeček, debil - blbeček, debil - blbeček, debil - blbeček, debil - blbeček! Akorát tamhle vzadu - to je snad jediná výjimka - sedí dva blbečci vedle sebe!!!"
Další z dnes již klasických her Smoljaka a Svěráka, kdy vyšetřování ztráty třídní knihy se postupně ujímají Učitel, Ředitel školy, Inspektor a Zemský školní rada. Nutno připomenout, že třídní kniha se již pohřešuje 7 let. Skvělá hra plná humoru a absurdních situací.
V tomto prípade bol pre mňa pútavejší a vtipnejší seminár než samotná hra. Bol doslova plný brilantných gagov (snílek prchavých nápadů - sódovkárna, zakladateľ pop music - zbory popov, výuka telefonovania v rámci zásady futurizmu, sténografka = sténala, keď hovoril prirýchlo a nestačila zapisovať, ako vysvetlenie loutkovej vlády spôsobilo vznik loutkového divadla, oživlá dřeva, dôkazy o rýchlosti a lámaní svetla...). No akoby sa v ňom autori vystrieľali a na hru "zvýšilo" humoru už menej. Škoda.
V každom prípade je Cimrmanovo dielo pedagogické, nájdené v Liptákove pod podlahou, určite hodné povšimnutia :).
Jedna z nejlepších her dua S+S. Nejlepší hlášky:
"Jen počkej ty hajzle"
"Učí se dobře, to nemohu říct."
Hru jsem několikrát viděl ze záznamu, musím říci, že věrně koresponduje s knižní předlohou. Humor Cimrmanů mám velmi rád, nezklamal ani v této knize. Těším se na další díla z pera S & S.
Vyšetřování ztráty třídní knihy je hra Divadla Járy Cimrmana. Autorem je dvojice Svěrák a Smoljak. Platí jako vždy, sranda!