Vyšetřování ztráty třídní knihy přehled

Jednoho dne před osmi lety, když jsem byl někde v osmé třídě, přišla nám na hodinu, už nevím jakou, suplovat jiná učitelka. Patrně neochotna věnovat se dalším harantům nad běžnou kapacitu, pustila nám tehdy místo výuky film. Nikoho z nás, myslím, nijak zvlášť nezajímal. Osobně jsem na ní však (byla to milá dáma) nechtěl udělat špatný dojem a tak jsem se díval. A zamiloval se. Ano ano, Vyšetřování ztráty třídní knihy byla první hrou, kterou jsem od mistra Cimrmana měl tu radost vidět. A už tehdy jsem se do něj zamiloval. Vyšetřování má tedy nezbytně v mém srdci zvláštní místo, třebaže není rozhodně mou nejoblíbenější hrou – váhám v tomto smyslu nad Lijavcem a Záskokem.

Později měl jsem navíc tu čest v jedné inscenaci, bohužel nikoliv inscenaci přímo mistrova divadla, ale jakési pedagogické inscenaci, býti jedním z výjimečných blbečků sedících na konci vedle sebe. Můj nejlepší kamarád pak byl Hošek. Jojo, to bylo srandy.

Autoři hry jsou pedagogy. Vědí proto velice dobře, co píší. Vyšetřování svým extravagantním a poněkud groteskním stylem opravdu člověku připomene jeho základku v pozdějších ročnících, střední v její počátku. Panuje tu jistý kolegiální antagonismus mezi pedagogem a žákem. Antagonismus takřka bratrský. To autoři vystihli skvěle. Není pak patrně náhodou, že tato hra obsahuje snad vůbec nejvíce vulgarismů – tak trefných jak je pro autory příznačné (jen počkej, ty hajzle!, jste tupá, odporná, deprivovaná hovada, debil, blbeček, debil blbeček,...) a obsahuje snad nejemočnější scény celé Cimrmanovy tvorby "No tohleto tedy takoví velcí hoši jak se tak na vás dívám Úroveň!!!" (Jsa opět překvapen, že ve scénáři je jenom závěrečné "úroveň!")

Jedna věc mi už ale leta hlodá v hlavě. Jsou tu dvě možnosti. Buď jsem hru nepochopil (což je možné, ta interpretace se nabízí, ale nezdá se mi přeci pravděpodobná), nebo je v jednom bodě hra vnitřně inkonzistentní. Sice, v oběžníku pana ředitele je zmíněno, že v 8. C již sedmým rokem postrádají třídní knihu. Ještě předtím je zmíněno, že ředitel řekl na chodbě učiteli, ať se na třídní knihu už vykvazjne, to je však příběh očividně vymyšlený. Každopádně později se ředitel dorazivší do třídy podivuje nad tím, že se kniha stále postrádá („je jistě již dávno na světě“). A já si zaboha nemohu vysvětlit jak to tedy je. Buď je to inkonzistentní, čemuž se mi nechce věřit, nebo si učitel oběžník pana ředitele vymyslel, nebo, když to teď tak píšu jeví se to jako pravděpodobné, si to něj přimyslel zmínku o 8. c. Ano, to asi bude ono – třebaže v textu to není naznačeno třeba zaváháním.

Pokud jde o seminář, patří snad mezi nejslavnější. Trestání učitele učitelem je zcela legendární, právě jako vulgární materialista F. C. Bohlen a Cimrmanova teorie poznání též, ostatně jako úkrok stranou, který sám rád a často využívám. Je ostatně součástí nejedné přednášky na právnické fakultě – ano, i někteří docenti a profesoři se náramně vyžívají v referencích na Cimrmana.