Misionář
Iveta Svobodová
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/456870/bmid_misionar-4DY-456870.jpg
4
27
27
Vyšetřovatel Luboš Neumann série
1. díl >
Misionář je dosud nejlepší detektivka Ivety Svobodové s jejím oblíbeným vyšetřovatelem Lubošem Neumannem. Kniha má bohatý románový děj a pátrání po sériovém vrahovi způsobí mnoho životních zvratů a mezních situací lidem, ke kterým se neznámý mstitel se svou falešnou spravedlností přiblížil. Možná že pachatel trpěl v dětství násilím v rodině a projevil se u něj Aspergerův syndrom, ale při jeho vysoké inteligenci je neobvykle složité odhalit totožnost misionáře a dopadnout ho.... celý text
Přidat komentář
Příliš postav a jmen, příliš mrtvých, nikoho nenapadlo propojení předchozích vražd - ač měli společných znaků až dost - dokud se do všeho nevloží kriminalista ,,ve výslužbě" a mezinárodní akce se rozjede. Opravdu velmi málo uvěřitelné. A to nemluvím o popisu vazeb mezi jednotlivými postavami - to už je skoro obtěžující.
Kriminální linka je fajn, zápletka a příběh mě dost bavily. Co ale z mého pohledu knihu totálně zabíjí je autorčin styl. Ten na mě působí nepřirozeně, toporně, křečovitě. Nerealistické dialogy nás provází od začátku až do konce. Těžko se mi vžívá do knihy, když si tam muži ve věku kolem 50 vyměňují takovéto konverzační perly:
"Gunilla vaří skvěle. Švýcarská jídla jsou chutná, a přitom nejsou tak hutná, jako česká kuchyně". Nebo: "Nemohu se dočkat, až zasednu ke stolu. Ten sýr od statkářky z vedlejší vesnice je vynikající!"
Nejvíc mě asi zaujal následující stylistický majstrštyk:
"Vy jste tady jedna velká rodina, to je bezvadný," zařehtal spokojeně Luboš.
Nelze ale autorce upřít, že mi dala záminku k přemýšlení. Večer jsem si pak před usnutím představovala jak asi vypadá "spokojené zařehtání" podobné věty středněvěkým policejním vyšetřovatelem. Ostatně Luboš v knize řehtá poměrně často.
Docela čtivá detektivka od české autorky. Nemohla jsem se však zbavit dojmu, že mi kniha připomíná jiné české autory. Detektivní zápletka zajímavá, avšak nevím proč, ale hodně mi přišla jako od Klevisvé, Neumann mi silně připomínal Bergmana. Oproti tomu soukromí vyšetřovatelů, předvánoční přípravy, cestování k přátelům, jídlo, vztahy... jako bych četla Jakoubkovou. A ejhle, ono se tam o ní v jednom momentě dokonce píše.
Moc čtenářů tato kniha zatím nemá, takže pokud máte rádi oba výše zmíněné autory, směle do ní! Já si časem určitě přečtu i některé další autorčiny knihy.
První třetinu knihy jsem si pochvalovala. Myslela jsem, že to bude jako číst Klevisovou, jenom trochu akčnější. Vypadalo to na 5*. Jak však přibylo vražd a promíchávání českých a švýcarských vyšetřovacích týmů, tak ubývalo moje nadšení. Většinou mi nevadí hodně postav, ale tady jsem musela dávat děsný pozor o kom čtu. Nejspíš to bylo tím, že i někteří Češi měli německá příjmení, nebo podobná křestní jména. No tak to budou 4*. Pořád to bylo zajímavé a dobře se to četlo. Pak to začalo být trochu překombinované. No nevadí, vždyť to je detektivka a ne literatura faktu. Ovšem konec, to už na mne bylo opravdu moc. Takže další * dolů.
To ale neznamená, že od Ivety Svobodové nezkusím jinou knihu.
Autorovy další knížky
| 2020 |  Misionář |
| 2013 | Stíny minulosti |
| 2018 | Podivné přátelství |
| 2022 |  Jako přízrak |
| 2019 | Konec hry |
Kniha se mi četla dobře, byla zajímavá, napínavá, ovšem dialogy postav byly trochu krkolomné, až těžko uvěřit, že někdo takhle spisovně mluví, chyběla mi v tom dávka trochu té mluvené češtiny. Námět mě ale hodně zaujalo, zejména spojení mezinárodního pátrání. Byla to taková odpočinková kniha.