Vysoká
Katarína Brányiková
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/492095/bmid_vysoka-pgU-492095.jpg
2
22
22
Neidealizované vzpomínky čerstvé absolventky vysoké školy na její velmi specifická studentská léta. Mnoho lidí by popsalo vysokou školu jako „nejlepší roky života“. Ovšem Karolína, čerstvá absolventka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, by to tak jednoduše neshrnula. Podivní spolužáci, zarážející semináře, pohlední profesoři a také hospodská posezení, bolestivé střízlivění, skoro láska z Erasmu… V sérii povídek vypravěčka neidealizovaně vzpomíná na svá léta na vysoké a skrze své roztěkané myšlenky a vyhraněné názory si nebere servítky při popisu života na akademických chodbách.... celý text
Přidat komentář
Kniha vypráví příběh Karolíny, čerstvé absolventky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Příběh je rozdělen dle ročníků bakalářského studia a každá kapitola obsahuje několik humorných povídek, kterými Karolína vzpomíná na svá studia hispanistiky a na své zážitky – ať už osobní či studijní.
Na necelých 130 stranách se tedy seznamujeme s hlavní hrdinkou a jejím studiem. Mně osobně přišlo vtipné, jak se Karolína seznamuje s novým prostředím vysoké školy, novými vyučujícími a jejich požadavky na vyučované předměty. Zavedlo mě to totiž o pár let zpátky, když i já jsem byla studentkou vysoké školy a byla jsem z toho všeho zmatená jako lesní včela. Karolína se také seznamuje se svými spolužáky a navazuje nová přátelství. Autorka různé scény popisuje s humorem, který mi byl sympatický. U některých kapitol a scén jsem se opravdu od srdce zasmála. Jiné kapitoly tolik humorné nebyly, ale celkově se text opravdu skvěle čte. Autorčin styl psaní mi velice sedl. Závěr příběhu a ukončení studia mi přišlo naopak velmi realistické. Poslední kapitola s názvem Čas byla možná trochu filozofická, ale naprosto pravdivá. Jsem tedy se závěrem knihy velmi spokojená. Možná je za mě škoda, že autorka nevyužila potenciálu a svého spisovatelského talentu a nenapsala rovnou humorný román. Takhle věřím, že kniha si nalezne své příznivce, ale i odpůrce, protože ne každému tento styl povídek sedne. Mně osobně se ale kniha moc líbila, zasmála jsem se u ní. Díky počtu stran je taková kniha ideálním parťákem na cesty – třeba právě do nebo z vysoké školy. Moc fandím autorce v další případné tvorbě.
Kniha se čte opravdu dobře. Útlá knížečka o nějakých 130 stranách a kratších kapitol je tak na jeden dva večery.
Dostáváme se na univerzitu a studium španělštiny což je za mě hodně fajn. Líbí se mi prostředí univerzity, krásná Praha, kterou já mám osobně moc ráda. A celkově vztah mezi hlavni hrdinkou a spolužáky.
Sem tam jsem se i zasmála, protože mi to připomnělo vlastní studentská léta! Profesoři španělštiny mi připomněli učitele španělštiny kam jsem chodila.
Jenže pak přichází na řadu občasné myšlenky hlavní hrdinky a zase mě to víceméně nudilo. Kapitola o létě mě už vyloženě naštvala. A měla jsem co dělat abych ji nepřeskočila rovnou celou. Takže kdyby to bylo na mě tak bych tuhle jedinou stránku klidně rovnou vytrhla z knížky a spálila!
Co musím ocenit je konec. A loučení se spolužáky. A také samotný závěr a kapitola Čas, která člověka přiměje se zamyslet.
Trochu jsem se musela zamyslet nad hodnocením. Protože to bylo opravdu náročné zhodnotit knihu jako takový celek.
A čtivost, vtipné myšlenky a prostředí si zaslouží hvězdičky navíc. A krásně růžová obálka samozřejmě! Která je za mě hodně povedená. A okamžitě vás osloví.
Naopak chování a myšlenky hrdinky to naopak sráží.
Ve zkratce: Vtipné, trefné, reálné
Skvělá oddechovka, díky které jsem se vrátila zpět do studentských let. Jedná se o realistický pohled mladé studentky, najde se v ní každá slečna, která jen neseděla po nocích nad učebnicemi. Při čtení jsem se opravdu častokrát zasmála. Klobouk dolu! :)
PS: Běžně knihy nekomentuji, ale po tom, co jsem si přečetla komentáře u Vysoké, jsem musela projevit svůj názor i písemně, který je absolutně odlišný od těch předešlých. Upřímně nechápu lidi, co mají za potřebí takto hanit něčí práci.
Tak nějak přemýšlím nad tím, proč tato kniha vznikla, co bylo jejím smyslem. Autorka má jisté spisovatelské vlohy a myslím, že kdyby jí někdo dal dobré téma a návod, jak ho zpracovat, tak by to nebylo špatné, protože styl psaní jako samotný ušel.
Ovšem já po knize sáhla, jelikož také zrovna studuji vysokou, v domnění, že to budou nějaké opravdu zajímavé až kuriózní příběhy z vysoké. Ale tohle nevím, jak nazvat. Buď to mělo být rozepsané do ucelenějšího rozsáhlejšího díla o životě dívky na vysoké nebo to opravdu měly být jen zkratkovité příhody a muselo by jich být víc. Takto to pouze vypadá, že autorka si načrtla prvák, druhák, třeťák a bez rozmyslu tam naskládala první vzpomínky, které ji napadly, bez ohledu na kvalitu pointy nebo její přítomnost.
O tom, že mi hlavní postava svými názory a světoborným chováním neseděla a s ostatními jsem neměla moc času se sžít, tu nechci dlouze psát, to napsali výstižně v komentářích přede mnou.
Nicméně, tohle bych se skoro styděla vydat (ty názory a opilost 24/7, popis učitelů apod.), kor když jsem poté takto vyhledatelná, protože je sice hezké, že hlavní hrdinka je Karolína, když autorčino jméno je pravé.
Kniha je napsána jako možný vtipný komentář, který vychází z autorčiny zkušenosti na vysoké škole. Je možné, že si najde své čtenáře, ale už při čtení jsem si říkal, jakým neskutečným způsobem popisuje své pedagogy. Vůbec bych se nedivil, kdyby se někteří z nich zde k tomuto „veledílu“ vyjádřili, i třeba jen anonymně. Jak už tu bylo psáno, autorka se snad považuje za módní policii, postava Karolíny má celé studium tzv. na háku a pak se diví, že jí hrozí vyhazov. K čemu jsem také skeptický, tak je i další pokus zkoušky z literatury, i když v žádném ze tří předchozích pokusů Karolína ani její přátelé neuspěli.
Kniha celkově mi přišla napsána srozumitelně, někdy možná až jednoduše, na konci mi připadalo, že autorka zabíhá až do nějakého filozofování o tom, jak plyne čas. Celou dobu čtení mi připadalo, že to je zpověď ublíženého člověka, který si chce takto s někým srovnat účty. Hodí se možná jako kniha do čekárny u lékaře nebo na záchod.
Kniha je moc fajn, čte se s chutí až do konce, jak to u dobrého psaní bývá. Moc nerozumím výtkám předešlých komentářů. Jejich autoři pravděpodobně pracují na univerzitě a cítí se osobně dotčeni. To ale nemá nic společného s knihou, která je ironická a vtipná. Berete se moc vážně, pánové.
EDIT 2. 8. 2022:
Všimli jste si někdo těch profilů, co sem nahazují pět hvězd jak zběsilé? Myslím tím hlavně kolik mají všeobecně zaklikaných knížek a kdy vznikly? :-D :-D :-D
V univerzitním prostředí se pohybuji prakticky od dob svých studií, i když rozhodně ne na Karlovce. Abych tedy tak shrnul co na mě čiší z úvah této "studentky": nějaké to pivo, víno a sex ke studiu patří, na tom jaksi nic objevného není. Podstatně vkusněji to už popsali jiní a jinde... Zde na sebe autorka - doufám, že nechtěně - napráskala především svůj mentálně-duševní stav, který mi přijde, slušně řečeno, neutěšený. Drahá kolegyně, vstupem na akademickou půdu se dostáváte na území, kde se lidé mezi sebou standardně hodnotí především v rámci svých znalostí, erudovanosti v oboru, zkušeností a inteligence. Váš pohled rádoby módní ikony a ještě více rádoby módní policie je tady bohužel až na vedlejší, ne-li slepé koleji. Veškeré posuzování toho, kdo má mastné vlasy, kdo má jaké boty, komu se k čemu nehodí jaký kus hadry, co má aktuálně na sobě, si nechte do bulvárních plátku typu Blesk magazín. Rád bych upozornil na staré slovácké přísloví: "Kolikrát v haleně chatrné najdeš rozumy jadrné..." Osobně jsem poznal mnoho lidí, kteří se sice oblékali jako kašpaři, ale osobnostně i mentálně byli o mnoho řádů výš, než ti, co se je pokoušeli podle "vohozu" posuzovat. A to platí o vyučujících i studentech. Když to vezmete kolem a kolem, autorka tam nemá jedinou postavu, do níž by kvůli něčemu neryla nebo ji neoznačovala jako slabý článek SPOILER (možná až na toho erasmáka, kterému otevře víc než srdce hlavně něco jiného) KONEC SPOILERU. Přitom s těmi postavami chodí na pivo, prožívá "studentský život", po státnicích se s nimi až pateticky loučí... Tomu se říká faleš, moje milá. Pokud někdo všechny vyučující (včetně těch sotva třicetiletých, kterým profesuru v tom věku fakt nežeru) po třech letech studia vysoké školy označuje s přehledem jako profesory, tomu se zase říká blbost. Takže termíny akademické obce: autorka z knihy vyznívá tak, že má bakaláře z hispanistiky, ale minimálně docenturu z vlastní důležitosti a namyšlenosti, s níž neváhá posuzovat vše kolem sebe, přičemž nejednou dokazuje, že mentálně a hlavně sociálně to zatuhlo někde mezi základkou a maturitou.
čas od času se objeví nějaký takový pokus písemně se svěřit nezasvěceným s vlastní zkušeností ze studií na pražské univerzitě, motivací k takovému konání je vícero, přičemž výsledek většinou odpovídá kvalitě autorových studijních výstupů; náhledem do SISu jsem s radostí a ulehčením zjistil, že Brányiková na FFUK studovala hispanistiku, a je tedy velmi nepravděpodobné, že se budu v jejím pamfletu vyskytovat jako jedna z řady retardovaných až debilních postav, rozuměj vyučujících, kteří a které se oblékají nevkusně a neznačkově, mají vrásky a mastné vlasy a velmi nízké sebevědomí, jež si musí léčit ponižováním studentů; hmm, většinu vyprávění autorka líčí, jak se ku*ví, opijí nebo zvrací, z přednášky o španělské literatuře si odnesla jen zhnusení, že vyučující nosí černý pásek k hnědým botám a přes košili mu jsou vidět ztopořené bradavky (teda kdybych já někam napsal o ztopořených bradavkách svých studentek, tak mě spolu s MeToo a MŠMT zlynčuje polovina národa)
Vysoká
Kniha je moc hezky napsaná. Líbilo se mi číst si o místech, které znám a která mi jsou blízká. Také studuju FF UK na méně "významné" katedře a s myšlenkami hlavní hrdiny jsem se hodně ztotožnila.