Vysoký cíl
Lubomír Man
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/279270/mid_vysoky-cil-Ut3-279270.png
4
26
26
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Přidat komentář
Už je to dobrých 25let, kdy jsem ji četla naposledy. Trochu z nostalgie jsem se k ní nyní vrátila, přečetla na jeden zátah a opět mě potěšila. Zároveň je výbornou motivací k tréninku a úvodní báseň i k tomu, jak by měl člověk žít.
Pěkné napínavé čtení pro starší školáky o klukovském kamarádství a cestě k atletickým soutěžím. Pokud vás kniha zaujme, přečtěte si „S devatenáctkou do Bernu”, ta je o dorosteneckém hokeji a je ještě lepší. Dávám tři a půl bodu.
Vynikající kniha o přátelství, sportu (konkrétně atletice), podobná knihám Jestřába, ovšem odlišná sportovní tématikou. Jedna z nejlepších knih od Lubomíra Mana, lze jen a jen vřele doporučit všem k přečtení! Howgh.
Autorova první kniha pro mladé sportovce má výrazně autobiografické prvky. V osobě mladého Martina nalezneme styčné body s Lubomírovým mládím, kdy začínal s atletikou. Příběh se poněkud liší u jednotlivých vydání svým zasazením do reálií doby.
Tato kniha ve mne probouzí velké emoce ... dostal jsem jí v době rozvodu rodičů proto mi prosím prominte trochu sentimentu.Myslím si že asi měsíc po dočténí knihy jsem začal s amatérskou atletikou ve formě Běhu dva roky poté jsem absolvoval první závod na 12 km poté jsem se začal zajímat o organizaci závodů Spartan race Čr.
Kniha je dle mého jedinečná v motivačním a inspiračním potenciálu.
Doporučuji všem nesportujícím a bojujícím s leností.
100%
Autorovy další knížky
| 1976 |  S devatenáctkou do Bernu |
| 1975 | Hurá do poháru |
| 1999 | Sen na dosah |
| 2003 |  Hrrr na ně! |
| 1995 |  Jak vyhrát pomerančovou mísu |
Od autora jsem znal především S devatenáctkou do Bernu a poněkud matněji si vybavuji Hurá do poháru. Ukázka z Vysokého cíle byla otištěna v Pionýrské stezce, ale dostal jsem se k ní mnohem později.
Hodnocení není jednoznačné. Nelze přehlédnout silnou inspiraci Jaroslavem Foglarem - některé pasáže jakoby přímo navazovaly na Boj o první místo či Hochy od Bobří řeky. Nicméně neznám autora tak dobře, nelze totiž vyloučit, že Vysoký cíl mohl být psán (vedle jednoznačně pobízející role) jako jistá náhrada za nedostatkové "foglarovky". Bohužel právě porovnávání, jemuž se čtenář znalý obou stran nevyhne, představuje Vysoký cíl jako méně detailní a snad trochu uspěchaný. Ovšem jako připomenutí dávných let dětských her či snah v dospívání plní svou úlohu víc než dobře.