Vystrkov

03.02.2024

Čtyřcestí, které předchází této knize, jsem nečetla, takže jsem zpočátku trochu tápala v pletivu rodinných vztahů, tím spíše, že děj je vyprávěn v různých časových úsecích. Postupně se ale osudy jednotlivých postav vynořují jasněji, s důrazem na porozumění, přijetí a hlavně na rodinnou sounáležitost, to vše napsáno velice citlivě, s velkým pochopením pro lidské slabosti a touhy.

28.01.2023

Vystrkov je v podstatě doplnění románu Čtyřcestí , komu se líbil , ví do čeho jde a bude spokojený.
Čtyřcestí jsem četla, už dávno, takže jsem si děj pamatovala spíše pocitově a okrajově, ale na pochopení této knihy to nemělo vliv. Děj je ze začátku dost roztříštěný a chaotický, skládá z různých směrů a dohromady tvoří příběh jedné rodiny a jejích dvou hlavních hrdinů slepé dívky, a chlapce, který nezapadá.
Kniha je napsána v různých časových liniích, ale díky jménům se čtenář rychle orientuje.
Není zde strhující děj plný zvratů, ale je naplněn rodičovskou láskou.
Kniha je melancholická, je z ní cítit atmosféra chladu, tmy, strachu, osamění, nepochopení, odlišnosti, smutku, hledání, ale je tu cítit i naděje a touha bojovat.
Příběh přináší trochu naděje a mnohem více zklamání , trochu radostí, ale více smutku a hořkosti.
Určitě nebude pro každého. Ale za mě je krásnou ukázkou finské literatury a finské historie i současnosti.

12.09.2022

Když porovnám knihu Vystrkov a předchozí autorovu knihu Čtyřcestí, tak musím říct, že mě druhý díl zaujal už rozhodně méně než první a také se mi čtení této knihy někdy trochu táhlo a občas jsem se musel i trošku překonávat, abych byl trpělivý a dočetl to až do konce. Sledovat další osudy členů velké finské rodiny, s nimiž se už čtenář seznámil ve Čtyřcestí, bylo celkem zajímavé a líbilo se mi, že autor zde zachovává určitou kontinualitu v příběhu a charakteristikách jednotlivých postav, na druhou stranu jsem se občas docela ztrácel v čase a prostoru (zvláště když se popisované události různě přeskakovaly a zase vracely zpět a já jsem vlastně nevěděl kdy se co odehrává - chyběla mi tady jasnější linearita nebo popř. nějaké vodítko pro zasazení děje v časoprostoru), úplně jsem se neorientoval ani v zamotaných rodinných vazbách a často jsem si nějak nedokázal udělat přesný obraz o kom se vlastně mluví a do které rodinné větve daná osoba patří.
Postava nevidomé Heleny byla zajímavá, velmi jsem obdivoval její odhodlání a nezlomné úsilí vypořádat se se svým problémem, být nezávislá a soběstačná. Líbily se mi kapitoly popisující příběh z jejího pohledu a mít možnost sledovat "co se jí honí hlavou" bylo fascinující. Naproti tomu postava Tuomase mi nesedla, nedokázal jsem si k němu najít vztah, chápat jeho názory a byl pro mě takovou osobou z úplně cizího vesmíru.
Zkrátka mám tak trochu rozporuplné pocity, jak vlastně tuhle knihu hodnotit. Přečetl jsem ji v rámci výzvy - 15. Kniha, s méně než 22 hodnoceními na Databázi knih - omlouvám se všem ostatním, ale jsem právě oním 22 hodnotícím a tím tedy jsem ji vyřadil pro případné další čtenáře.

13.04.2022

Kniha se mi moc líbila, četla jsem i předchozí Kinnunenovu knihu Čtyřcestí, a tak pro mě bylo trošku snazší orientovat se v rodině a v rodinných historkách z minulosti, na které se celkem často odkazovalo. Co se mi zdá velmi příhodné, je zvolený styl obrázků na obálky Kinnunenovych knih podle Edvarda Muncha...to je úplný Munchův "Výkřik". Kniha působila velmi melancholickým dojmem, pocit nedostatku světla, chladu, opuštěnosti, osamění, nepochopení, jinakosti, tápání apod. byl pro mě až hmatatelný. Musím citovat úryvek, který mě hodně oslovil ...."chtěla bych říct, že život není nekonečný boj ze dne na den a zítřek není kopie včerejška. Jsou dny dobré a špatné. Je potřeba oboje poznat a oddělovat stejně jako dny všední a sváteční. Nikdy se nesnaž být nějaký protože to někdo chce. Musíš se zavděčit jen sám sobě, ne jiným. A pamatuj, že i když nejsou všechny příběhy vždycky love story nejsou ani nevydařené."

30.04.2019

Čtyřcestí jsem nečetla, takže mi možná nějaké souvislosti unikly, ale na vnímání příběhu to nebylo znát. Zpočátku tak roztříštěné, až mne to přestávalo bavit, postupně vše začalo do sebe zapadat. I tak jsem ráda, že mám dočteno, je to moc smutná kniha. Doporučuju!

24.02.2019

Vystrkov je v podstatě doplněk a pokračování románu Čtyřcestí, s nímž tvoří harmonický celek. Komu se líbila první kniha, bude víceméně spokojen. Pokud někdo ale Čtyřcestí nečetl, bude se v ději Vystrkova orientovat mnohem hůře. Doporučuji neobracet pořadí těchto knih.

Mě se vyprávění líbilo... historie jedné rodiny, osobní zážitky na pozadí doby... až když jsem dočetla, tak jsem zjistila, že knize předchází první díl - Čtyřcestí - už se na něj těším, že mi osvětlí chování některých postav. Jinak prolínání časových rovin a přebíhání mezi jednotlivými postavami mi problém nedělalo, to znám teda horší experty. :) Celkově moc pěkná kniha možná spíš pro ženy.

31.12.2018

Tato kniha je konstruována jako mozaika, která se skládá z různých směrů a dohromady tvoří příběh jedné slepé dívky, jedné rodiny. Přestože se autor nevyžívá v detailních popisech, v zachycených okamžicíh používá ta správná slova. Různé časové linie mi nevadily, naopak, podle mě se díky jménům čtenář rychle orientuje. Příběh přináší trochu naděje a mnohem více zklamání, je z prostředí, které mám ráda, a je psán příjemným stylem.

14.11.2018

Jen kvuli tomu, ze miluju Finsko, jsem vydrzela az do strany 250. Doted se ztracim v postavach, case a celkove vubec nechapu, o cem kniha je. Obcas me zaujala nejaka prihoda te slepe holky, ale misto, aby se o ni autor vic rozepsal, tak preskoci na nekoho uplne jineho a samozrejme do jine doby. To, jak tam zacalo vsechno horet, byla posledni kapka, dal proste cist nemuzu.