Vystrkov přehled

12.09.2022

Když porovnám knihu Vystrkov a předchozí autorovu knihu Čtyřcestí, tak musím říct, že mě druhý díl zaujal už rozhodně méně než první a také se mi čtení této knihy někdy trochu táhlo a občas jsem se musel i trošku překonávat, abych byl trpělivý a dočetl to až do konce. Sledovat další osudy členů velké finské rodiny, s nimiž se už čtenář seznámil ve Čtyřcestí, bylo celkem zajímavé a líbilo se mi, že autor zde zachovává určitou kontinualitu v příběhu a charakteristikách jednotlivých postav, na druhou stranu jsem se občas docela ztrácel v čase a prostoru (zvláště když se popisované události různě přeskakovaly a zase vracely zpět a já jsem vlastně nevěděl kdy se co odehrává - chyběla mi tady jasnější linearita nebo popř. nějaké vodítko pro zasazení děje v časoprostoru), úplně jsem se neorientoval ani v zamotaných rodinných vazbách a často jsem si nějak nedokázal udělat přesný obraz o kom se vlastně mluví a do které rodinné větve daná osoba patří.
Postava nevidomé Heleny byla zajímavá, velmi jsem obdivoval její odhodlání a nezlomné úsilí vypořádat se se svým problémem, být nezávislá a soběstačná. Líbily se mi kapitoly popisující příběh z jejího pohledu a mít možnost sledovat "co se jí honí hlavou" bylo fascinující. Naproti tomu postava Tuomase mi nesedla, nedokázal jsem si k němu najít vztah, chápat jeho názory a byl pro mě takovou osobou z úplně cizího vesmíru.
Zkrátka mám tak trochu rozporuplné pocity, jak vlastně tuhle knihu hodnotit. Přečetl jsem ji v rámci výzvy - 15. Kniha, s méně než 22 hodnoceními na Databázi knih - omlouvám se všem ostatním, ale jsem právě oním 22 hodnotícím a tím tedy jsem ji vyřadil pro případné další čtenáře.