Vytěženej kraj
Veronika Bendová
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/449863/bmid_vytezenej-kraj-KIg-449863.jpg
4
175
175
České středohoří, Litvínov, Most, Libkovice, Krušné hory, Ústí nad Labem, Hrob... Dvojice protagonistů hledá filmové lokace v kraji, ze kterého si každý urval, co mohl. Ale někdy přijíždíte hledat pochmurná místa, a potkáte místo toho nečekanou krásu. Stopy v čase, které k vám stále mluví, staré křivdy, staré vzpomínky, starou lásku. Netradiční road movie o tom, že v životě to málokdy chodí jako ve filmu. V hlavní roli severní Čechy.... celý text
Přidat komentář
Neurazila, nenadchla. Kdyby se příběh dál vyvíjel, byla by to o moc lepší kniha. A myslím, že na to autorka má, tak směle do toho :-)
Trochu zklamání. Na knihu jsem se těšila, už proto, že z "vytěženýho kraje" pocházím. A odtud asi i pramení moje zklamání. Kniha se kraji podle mne vůbec nedostala pod kůži, klouže po povrchu. Spousta témat je načnuto, ale nedotaženo. Stejně schématicky jako k hlavním postavám (světaznalému sympaťákovi Hugovi a urputně emancipované Iře) a jejich příběhu autorka přistupuje k severním Čechám, které si to věru nezaslouží. A to pomíjím vyložené úlety, jako je odpolední cesta na otočku z Ústí na Sauersack - to je skoro dvakrát tak daleko jako z Ústí do Prahy a po nesrovnatelně horších silnicích! To by ovšem bylo jedno, nicméně z toho plyne, že tato dvě místa lze těžko házet do jednoho pytle co se historie, nálady a současné situace týče. Zatímco z Ústí lze (s trochou nadsázky) dojíždět do Prahy za prací, z Přebuzi jste - zejména v zimě - rádi, když se za stejnou dobu dokodrcáte do Sokolova... Nakonec mě nejvíc bavily ty odkazy na filmy a seriály na severu točené...
Nedělní odpoledne strávené v příběhu Vytěženého kraje od Veroniky Bendové byla rozhodně správná volba. Ústřední dvojice hledající lokace pro natáčení jednoho severského filmu. Osudy místních obyvatel. Příběhy rozpadlých stavení, zničené přírody, zatopených lomů a pár ještě přežívajících kostelů. 170 stran o tom, jak se na zemi podepsal zub času a lásce, která se prodírá životem. Čtivé, milé a k zamyšlení. I přesto, že se autorka občas zatoulá v časové ose, ničemu to nevadí a čtenář se i tak může ponořit do tohoto trochu ponurého děsivě krásného kraje.
(SPOILER)
Vlastně taková lovestory na cestě. Sexy chlápek co všude byl, všechno zná a jeho upjatá bývalka putují po “atraktivní” krajině momentálně populárních severních Čech.
SPOILER:
Člověk by čekal, že do ponuré atmosféry románu se happyend nehodí, ale světe div se, oni skončí v posteli!
KONEC SPOILERU.
Zajímavější linka románu mi přišla ta popisná, až by jeden dostal chuť, si ten kout republiky okamžitě projet autem!
A abych nezapomněl, dostane se i na politiku a krapet socialistické historie.
Nejvíce se mi líbila ta metafora vytěženého kraje, kdy jeden film/seriál, který se odehrává na severu je na jedno brdo a ono to tak opravdu je. Je to vytěžené skrz na skrz a už ta věčně opakující se téma nudí. Jako obyvatelka Ústí nad Labem už to moc nemusím, všechny filmy o kraji vypovídají tak, že žít tu, museli by jste si propadnout alkoholismu nebo antidepresivům, aby jste to tu vůbec zvládli, v lepším případě si taky můžete hlavu prohnat kulkou... Detektivní zápletka knihy pro mě byla dost nedokončená a to mě mrzí nebo jsem to možná jen nepochopila.
Přečetla jsem jedním dechem - neuvěřitelně podmanivá atmosféra neutěšeného severu.
Tahle kniha by měla mít podtitul:
"Neb jak všeználci z Prahy přijeli na krutý sever a doufali, že to bude díra a vono sakra nic."
"Tramvaj?! Myslela jsem, že tu jezdí vlaky!"
Jó, to taky volala bývalá kolegyně z práce a ptá se nejdřív, jak se mám. A potom co je to zvuk, že jí to něco připomíná. Ty Pražáci si myslí, že mají na tramvaje monopol! (Protože Brno nepovažují za město a dál to v republice neznají.) Ale když se o nás vesničanech mají něco dozvědět...rádi pomůžeme.
Na druhou stranu mi byl sympatický důvod oné cesty. Přeci jen, dost lidí to u nás zná, jenom jim ve filmech tvrdili, že jsou jinde. Taky je dost zmiňovaná historie oněch míst.
Při čtení jsem v hlavě jela v autě s hrdiny. Jasně, chápu, proč tohle dost lidem nic neřekne. Ale na druhou stranu...Šikmý kostel četla taky celá republika ne jenom "ty odtamtud". Ale mohl by se jim líbit ten prvek poznání mezi Irenou a Hugem propletený milostnou linkou. Navíc se mi líbilo, jak je to napsané. Vlastně styl psaní je srovnatelný s krajinou kolem těch dvou, kdy je právě ona krása světlem v na první pohled nesnesitelné špíně a depresy. A celkové vyznění knihy je taky takové.
PS: sice jsem si občas připadala, že si autorka spletla počet kroků mezi místy, a prostě tam byla moc rychle, ale já jí to odpustím, už jsem v knihách viděla větší průšvihy :/
Kniha mě příjemně překvapila. Opravdu jsem si početla a to nejen proto, že v tomto "vytěženém" kraji žiji už přes čtyřicet let. Autorka má lehký příjemný styl a také smysl pro humor, takže mohu jen doporučit...
Nic moc objevného, ale tím že některá místa z knížky znám dostala pro mě své kouzlo.
Komorní milostný příběh zasazený do drsných, trochu tajemných severních Čech patří k tomu nejlepšímu ze současné české literatury.
Mě kniha naplnila očekávání, klidně mohla být delší. Sama občas dělám "urbex", lezu do starých domů a továren, takže mě při čtení svbrěl foťák i nohy. Škádlení dvou hlavních postav mě bavilo, chvílemi osobní životy (ano, vše mohlo jít víc do hloubky, klidně bych to snesla), mrazení a jemný nádech dávné doby, která se ukazuje až teď. Cínové doly (bývalé) bych sama po shlédnutí Rapla někdy navštívila. Za mě super nenáročná kniha, za dva dny přečtená.
Neurazí.. Ale moc mě to nenadchlo. Takový "cestopis" po Sudetech, kdo se trochu zajímá, není tím krajem překvapen. Jakási lovestory přemoudřelého Huga, idola všech dívek a žen, a Ireny, která vedle něj působí trochu hloupě, a mezi obyvateli severu zase jako snob.
Vytěženej kraj i touhle knihou. Nechtěně přesný název. Kumulace banálních místopisných výpisků opsaných snad z Wikipedie, včetně chyb. Bez hloubky, bez kontextu, bez jakékoli snahy o uchopení a pochopení. Na druhou stranu asi přesný obraz toho, když si někdo někam udělá víkendový výlet. Pokud bych byl ze severních Čech, vyloženě bych zuřil. A Hugo? Tomu byl dal pár facek do dvou minut každý.
Než spustím ódu na tohle veledílo, tak se musím rozplynout nad tím konceptem, kterej se mi zkrátka neskutečně líbí, a to že autorka využila znalosti prostředí které zná:
1. Filmařina (minimálně dle studia FAMU usuzuji že ano) - výtečné vylíčení , ostatně to bylo vidět taktéž na dialozích, které byly "živé" v nejlepším možném slova smyslu.
2. Vztah k samotnému kraji. A to mi přijde senzační, autorka prostě popisovala to, co zná, kde často bývá, nedostala se to geografických svízelů (čímž narážím na mnohdy zbytečné vedení románů do různejch krajin, vo kterých nemám autor šajna, aneb nejmenovaná novela z prostředí Anglie, kde autorka používá přísloví typu "jak Brno". Tady to bylo prostě podáno autenticky.)
K celkové skladbě, nějak jsem odtušil takové 3 roviny:
- Vztah Huga a Iry
Byť se asi polovina jejich soužití se skládá z cesty autem, tak ta psychologie byla popsána výtečně, těm jejich již zmiňovaným dialogům prostě nescházelo nic. Ta ambivalence jejich vztahu měla perfektní vývoj.
Oběma neztrácí charisma, ale Hugo prostě naprosto převažoval.
Člověka, kterej ví všecko, byl všude, má hafo zájmů (kupříkladu "přednášky" o cestařství):
„Takový kvalitně udělaný podlaží! Já ty Němce za tu důkladnost fakt obdivuju!”
„Ona ta důkladnost měla historicky i dost stinný stránky."
Hugo dokáže určit stáří patníku z první republiky i plaňkovýho plotu (a to tam fakt je, nekecám). Tohle naprostý dobroduštví zároveň dobře cloumá s myšlenkami/psychologií obou postav, takže to nevidím jako takové klišoidní hrdinství.
Ira není taktéž vyloženě prostoduchá. Její uštěpačný promluvy měly něco do sebe a její roje myšlenek jakbysmet.
- Detektivní sféra
To už takovej efekt nemělo. Ne že bych se nerad kochal těmi prapodivnými postavami (polský farář se dvěma psi, majitel antikvariátu škrabájící pastelky, náhodnej známej co vyrábí podlažní eskalátory), ale bylo to popsáno dost vágně a postupem času jsem na to spíš zapomněl ( což bylo v podstatě dobře, páč zbylé dvě roviny hrají podstatnější roli).
- Krajina
Tohle bylo nejsilnější. Tady nejvíc vynikl autorčin vztah ke kraji. Ten citlivý popis prostředí, který dokázala přenést i na postavy. K tomu postupně dodávaný historický kontext, hledání pitoresknosti v ošklivosti. Z těch jednotlivých popisů prostě sálala ta atmosféra. Myšlenka "vytěženýho kraje" mnohovýznamově je rovněž silná.
Ještě bych tak dodal, že autorka má výtečný styl, hrozně mi to sedlo. Takové ty barvité popisy opomíjených věcí, nebo třeba i pocitů ( mé oblíbené „máchala čajový pytlík v hrnku tam a zpět jak vzteklá pradlena").
Jsem u vytržení a mám chuť do vytěženýho kraje trandit, poněvadž i drenážní trubky, vlnitý plech v kopřivách či bludný balvany si zaslouží pozornost.
Duše severních Čech, trochu přezrálá love story, kilometry na cestách kvůli hledání lokací pro “severské” retro. A místopis vyloučených lokalit. Možná by mě to bavilo i v rozsáhlejší verzi.
Doporučuji! Deset let života v Ústí se mi vrátilo s plnou silou. Děkuji Vám, Veroniko!
Velmi zajímavá kniha jednom vztahu, jednom kraji a o jedné rodinné historii. Knížka se čte velmi dobře, lehce. Autorka je skvělou vypravěčkou - rychle vtáhne do děje, postavy jsou "jako živé", nechybí napětí. Doporučuji všem.
Štítky knihy
česká literatura severní Čechy Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2019 |  Vytěženej kraj |
| 2012 |  Nonstop Eufrat |
| 2024 | Konec sezóny na koupališti Úštěk |
Nejvíce mě zaujala "třetí linka" příběhu, ve které se seznamujeme s třetím „hrdinou“ novely a to se samotnými severními Čechami. Zdevastovaná krajina, depresivní prostředí zruinované nejprve odsunem původního německého obyvatelstva a příchodem „zlatokopů“ a po té industrializací, nezodpovědnou těžbou, ekologickými katastrofami. A v tom všem žijí své (ne)obyčejné životy lidé…
Navíc díky tomu, že už před Irenou a Hugem „vytěžili“ tento kraj jejich skuteční „kolegové“ – televizní seriál Most!, Cirkus Bukowski, Rapl a další – může se čtenář ve svých vizualizací k oběma protagonistům přidat.
Kniha letos získala Literu za prózu v soutěži Magnesia Litera.