Vytí vlka, vlka vytí
Ag Apolloni
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/407989/bmid_vyti-vlka-vlka-vyti-QQD-407989.jpg
2
16
16
Vlk samotář – tak trochu zatracenec, tak trochu punker – na symbolické pouti dantovským peklem, při níž odvážným způsobem poodkrývá, co se mu honí hlavou. Autorovo alter ego tak naráží na otázky sociální a politické bezmoci současného Balkánu, na problém rozkladu vzdělávacího systému, rostoucího náboženského extremismu či historické mytizace. Paralelně a velmi otevřeně, až Bukowského stylem, líčí také milostné a sexuální vztahy a různé stupně jejich marnosti. Dílo je protkáno všudypřítomnou melancholií a vztekem doprovázeným notnou dávkou humoru s odkazy – často „akademicky“ vysvětlenými jako poznámky pod čarou – na současnou pop music, malířství, film a divadlo. Autorův stylistický rejstřík je neuvěřitelně široký: od nejhrubšího kosovského dialektu po slovník univerzitního pedagoga. Vydalo vydavatelství Kniha Zlín po sloučení s vydavatelstvím Plus.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , Kniha ZlínOriginální název:
Ulurima e Ujkut, 2013
více info...
Přidat komentář
Tak jsem to dočetl, no spíš protrpěl :-) ale dvě kapitoly se mně docela i líbily, ale jinak... co to je?
Tak trochu marný pokus o Bukowského styl, který ale vůbec nevyšel. Prvních pár kapitol jsem se snažila najít ten hlubší smysl, který třeba beatník Charles vždy zachoval, ale sotva se mi to podařilo, tak se vytratil a do konce knihy už se neobjevil. Ze začátku mě autor dokázal aspoň navnadit několik zdařilými slovními obraty, ale ani to mu nevydrželo moc dlouho. Z víc než poloviny nedávala kniha vůbec žádný smysl. Vzít tak prvních 70 stran a k tomu poslední kapitolu, mnoha čtenářům by bylo ušetřeno utrpení z četby a kniha by si zachovala aspoň malou naději... Chudáci Dante a Bukowski...
"Nejlepší prostředek, který Bůh vynalezl k mučení lidí, je paměť." (str. 28)
"Milování je umění, ale zrada je veledílo." (str. 31)
"Nietzsche: Naděje je nejhorší zlo, protože prodlužuje lidské utrpení." (str. 154)
Dokonale tyto tři citáty vystihují můj pocit po přečtění... Budu si pamatovat, jak zbytečná to byla kniha. Její autor mě jako čtenáře zradil. Trpěla jsem kvůli němu do poslední stránky v naději, že z toho něco bude...
Stejně jako kolegové pode mnou, sice jsem dočetla, ale bylo to utrpení.
Nabubřelé keci, které mi drásaly nervy. Kravina kravin. Sorry, je to tak.
A co měli být ty vsuvky uprostřed textu? Proč nebyly na konce stránky?!
Tralala, kravina, na hrb hozená!
Kosovskej Slávek Bourá cituje holkám HIM, Erose Ramazzotiho, Robbieho Vylijemse a Red Hoty a myslí si o sobě, že ho holky vidí jako Promethea. Kriste! Tohle bylo slušný utrpení teda. “Rebelský anděl kosovské literatury” jak se píše na přebalu. To mne Pestrá řada zase převezla!
“Ach kdyby svět nebyl ve tvaru hrušky, ale ve tvaru ženy! Já bych jí to tak rád udělal doggystyle!” - tohle a podobné filozofické balvany před sebou valí tenhle šílenec a jediný co bylo zajímavý, bylo to, o čem nechtěl psát. Někde v pozadí těchdle hoven sem tam vykouk Balkán a situace Kosovské společnosti. Bohužel ale jen velmi ojediněle a proto jen 2/10. Pestré to bylo velmi. Kuře s jahodama a rejží je ostatně taky pestré.
Doporučuji.
Anotace slibuje jakési putování dantovským peklem a neotřelou formu. Balkán. Nikdy jsem odtamtud nic nečetl. Mezitím je ale kniha o tom, jak horkokrevný Apolloniho alter ego drtí mladý kočky v posteli, lehce se dotkne zmatenosti jeho země... a k tomu plácá jeden popkulturní a rádoby chytrej odkaz za druhým - elitář, co se musí předvádět s tím, co všechno načetl a co všechno zná. Nihilismus. Nuda. Třeba Eric Andre, to je čistej nihilismus a není to nuda. Tohle vlastně ani není regulérní literatura. Jen skáčete z odkazů na poezii, film nebo hudbu do nesouvislých vzpomínek a narážek, lehce se dotýkajících autora a historie jeho a sousedních zemí. Bezrozměrnej hrdina, co jen šoustá a do toho neutuchající citace písní. Nahuštěné je to hodně, ale rozhodně ne k jídlu. Jedna z věcí, kterou akceptuju asi je, že Albánie i další státy musejí být v mnoha ohledech pěkně divoký a to se možná odráží právě i ve formě psaní. Ale je to poněkud mimo mísu... jestliže jsem spisovatel a píšu knihy, nebudu přece tvrdit, že jsem Michael Jackson, král popu na pódiích. Myslím si, že Apolloni vidí literaturu jako absolutní svobodu a nechápe médium, ve kterém tvoří. Je to takovej nicneříkající kolotoč, výplod alkoholovýho deliria, se zápalem mozkových blan... další den to zeditovat a do týdne v tisku. Cenná lekce toho, jak nemá vypadat literatura, tohle je jen čistá autorská onanie... paradoxně tomuhle se věnuje produkce v zajímavé grafické úpravě, legitimní nakladatelství, je to myšmaš toho, co si konzervativní editor představuje pod pojmem "edgy", zatímco texty hodné publikování hnijí v šuplících lidí, kterým bylo řečeno, že se tohle do edičního plánu nehodí.
Vytí vlka, vlka vytí
Zběsilá kosovská jízda v zemi, kde má autor "chuť popadnout lopatu a hrábě, vyhrabat otce z hrobu a říct mu: Proč jsi, ty zrádce, utekl a nechal mě ve světě plném blbců?" a hádat se s matkou a ptát se jí, " proč mě porodila na tomhle zatraceném místě, kde se mi všichni snaží vykopat hrob." (str. 108)
Ta jízda je trochu pozérská, neboť "nikdy by mne nenapadlo, že někdo bude nadšený z toho, že někdo jiný píše, zejména ne dnes, kdy je mnohem pravděpodobnější potkat klokana než čtenáře." (str. 14)
Ta jízda je trochu bezvýchodná, jelikož tvůrci (i Shakespeare) jsou v lecčems podobni "Bohu, který je schopen udělat vše, jen ne zachránit své výtvory." (str. 117)