Vyvěste fangle
Jiří Suchý
Přepisy rozhlasových Gramotingl-tanglů, v úvodu upozornění J. Suchého: Gramotingl-tangly jsou improvizované rozhlasové pořady a je přísně zakázáno považovat je za literární dílo, byť se Vám dostávají do rukou v knižním vydání. Za jejich vznik jsou zodpovědni manželé Bauerovi, kterým touto cestou děkuju.
Přidat komentář
Kdekomu je jasné, že sbírku básní, fejetonů nebo třeba vtipů nemůžete hltat stylem: otevřu na začátku a pak bez zastávky se řítím až ke konci.
Jenže jak se to dělá? Abych po dvou kapitolách knihu odložila a vrátila se k ní až druhý den? To neumím.
Tentokrát jsem se překonala a 46 dílů Gramotingl-tanglu z roku 1968 jsem si dokázala rozložit do tří dnů.
Od zítra si je budu moci vychutnat znovu a pomalu. Jen tak jeden-dva za den..., no možná tři-čtyři.....
Pro milovníky Jiřího Suchého. Gramotingl-tangl jsme poslouchali,v knižní podobě se humor a hra se slovy také neztratí. Pro mne vzpomínky na mládí.
V jednom Gramotingl-tanglu vyprávěl Jiří Suchý o mém velkém oblíbenci Glennu Milerovi. Byl podzim roku 1969 a on sugestivně líčil jednu scénu ze životopisného filmu o tomto geniálním muzikantovi. A já Suchému tak zááááviděl ! Sice to viděl jako malý kluk, ale viděl a pamatoval si to. V roce 2016 se mi ten film podařilo sehnat na DVD ! A teď ta scéna: orchestr GM hraje před narvaným amfiteátrem (kdesi u kláštera v němž leží zranění) In the Mooth. Vojáci, zdravotní sestřičky, jeptišky nadšeně poslouchají. A najednou pištivý zvuk, vyděšené pohledy, to je V 2 (Fau cvaj) !Většina zalezla (zbytečně) pod lavice, ale orchestr hraje jako, kdyby se nic nedělo. Blíží se konec skladby, refrén utichá a najednou glissando skladby. V témž okamžiku V2 vybuchla, ale kiksla. Nadšený řev publika...
Děkuji vám pane Jiří, bez vaší vzpomínky bych ten film nikdy neviděl a také neměl ve své sbírce !
Nezaměnitelný humor Jiřího Suchého, který přešlapuje mezi slovními hříčkami, kousavou satirou a úžasně naivním dětským pohledem na svět. Dokonce i člověk, který nikdy neslyšel ani minutu z Gramotingl-tanglu, nemá při čtení problém představit si Suchého hlas - natolik osobité to je.
Autorovy další knížky
2017 | Klaun si povídá s Bohem |
1989 | Trocha poezie |
1986 | Knížka aneb Co mne jen tak napadlo |
2011 | Pan Werich z Kampy |
1991 | Dítě školou povinné |
Jedna z knih, do kterých se už řadu let rád podívám především tehdy, když mám pocit, že zrovna ten dnešek se až tak moc nepovedl a potřebuji zlepšit náladu.