Vývoj života: Deset velkých vynálezů evoluce.
Nick Lane
Uznávaný biochemik Nick Lane skládá s využitím těch nejnovějších vědeckých poznatků ohromující mozaiku historie života. Jak vznikl život? Odkud se vzala DNA? Jak se vyvinulo oko? Co je to vědomí? Proč umíráme? V posledních několika desetiletích došlo k převratným novým objevům, které nám umožnily nahlédnout životu pod pokličku. Dnes už máme technologie i dostatečné zdroje k porovnávání celých genových sekvencí, zkoumání atomické struktury bílkovin, zobrazování přemýšlejících neuronů a dokonce i k podrobnému studiu geochemie hornin, s jehož pomocí odhalujeme i změny, kterými v minulosti prošlo složení vzduchu. Tyto objevy pomohly objasnit otázku vývoje života mnohem přesněji a podrobněji než kdykoli předtím. Lane s pomocí této pokladnice nového vědeckého poznání mistrně rekonstruuje dějiny života a popisuje deset největších vynálezů evoluce zvolených podle jejich dopadu na žijící svět, významu pro dnešní organismy a konečně i pro jejich symboličnost. Kdo by si pomyslel, že vývoj očí začal u na světlo citlivých míst na řasách, která sloužila k regulaci fotosyntézy? Nebo že se stavební bloky DNA samovolně zformovaly v hydrotermálních průduších? Lane vysvětluje, jak každý z velkých vynálezů evoluce – od DNA po sex, od teplokrevnosti k vědomí a konečně i ke smrti – znamenal zásadní změnu pro život a často i pro samotnou planetu. Výsledkem je fantastická, snadno srozumitelná analýza důvtipnosti přírody a zásadní dílo pro každého, kdo někdy pochyboval o vědecké podloženosti evoluce nebo přemýšlel, odkud jsme se tu vlastně vzali.... celý text
Přidat komentář
Velmi zajímavé, velmi obohacující. Občas složité, občas zbytečně košaté, někdy zbytečně odborné, ale přesto to stojí za to. Přiznám se, že největším objevem pro mne a objevem evoluce o kterém jsem doposud neuvažoval, je smrt.
Zatiaľ som prečítal prvé tri kapitoly týkajúce sa vzniku života, DNA a vzniku eukaryot. bunky. Podobne ako z predošlej knihy tohto autora /o mitochondriách/ som unesený. Vcelku útla knižka je doslova nabitá informáciami, predovšetkým z oblasti autorovi blízkej biochémie. V prvej kapitole autor rozoberá teóriu vzniku života - život možno vznikol v zásaditých prieduchoch v hlbinách oceánov, kde vládla chemická nerovnováha zaisťujúca prísun energie. Súčasne tu boli v horninách mikroskopické komorky, ktoré mohli zabezpečiť, aby sa reaktanty a prvé jednoduché biomolekuly nerozptýlili, ale naopak sa skoncentrovali dostatočne nato, aby spolu reagovali za vzniku zložitejších biopolymérov. Zároveň steny týchto minerálnych útvarov slúžili ako katalyzátory chemickým reakciám. Takže je pravdepodobné, že prvá primitívna bunka bola vlastne kamenná.
Veľmi zaujímavú teóriu autor predkladá ohľadne vzniku genetického kódu. Známy tripletový kód, kde trojica nukleotidov DNA /či RNA/ kóduje určitú aminokyselinu proteínu nevznikol len tak na zelenej lúke. Samotný genetický kód v sebe ukrýva ďalší kód- v samotnom triplete - prvé písmeno tripletu udáva prekurzor, z ktorej daná aminokyselina vzniká / napríklad pyruvát, oxalacetát, alfa-ketoglutarát/, druhé písmeno značí chemickú charakteristiku aminokyseliny- jej hydrofilnosť resp. hydrofóbnosť. A tretie písmeno je do veľkej miery ľubovoľné - často nezávisí na tom, čo sa na tejto pozícii nachádza- dosadí sa príslušná aminokyselina. Staré aminokyseliny si "urvali" viacej voľných tripletov, mladšie a zložitejšie iba také, ktoré na nich zvýšili A čo z toho vyplýva? Že genetický kod mal zrejme svoju primitívnejšiu verziu, kde jednu aminokyselinu nekódovali tri, ale iba dva nukleotidy RNA. A súčasne tieto RNA-dinukleotidy mali i katalytickú funkciu, zrejme dokázali vytvoriť príslušnú aminokyselinu z daného prekurzoru. A keď si ju vytvorili, tak si ju i ochočili a zostala s nimi spatá. Akonáhle sa počet stavebných aminokyselín zvýšil, prestal starý kód postačovať a postupne A nenápadne sa pridalo uvedené tretie písmeno. A už stačí len to, aby sa dinukleotidy so svojimi novo vyrobenými aminikyselinami poskladali na dlhšie vlákno RNA a mohol vzniknúť prvý peptidový reťazec. Ten pravdepodobne získal časom nejakú katalytickú funkciu a celý poroces sa násobne urýchlil.
O detailoch fotosyntézy vám už vykladať nebudem - to si v prípade záujmu prečítajte sami. Autor pekne popisuje ako si jednotlivé biomolekuly pohrávajú s nabudeným elektrónom, kým ho oberú o všetku jeho prebytočnú energiu. Dozviete sa, ako sa bakterie naučili štiepiť vodu a čo z toho vzišlo. Nutno podotknúť, že mnohé uvedené hypotézy sú hypotézami, ktoré sa možu a nemusia potvrdiť. Ale sú logické a jednotlivé argumenty do seba pekne zapadajú, takže možno na nich dačo bude.
A ešte jedna vec, kniha predsa len vyžaduje aspoň základné povedomie o biochémii či genetike. Človek, ktorému nič nehovoria oxidoredukčné reakcie, DNA, aminokyselina, fotosyntéza sa bude len veľmi ťažko touto knihou prehrýzať. A nakoniec ju sklamane odloží. Ak však uvedené základy máte, tak si pri čítaní budete pravdepodobne krochkať blahom. A budete sa zamýšľať, prečo vám mnohé z týchto informácií neprezradili už v škole !
Fascinujici kniha, ktere by se mel obloukem vyhnout kazdy kreacionisticky dogmatik. Jeho vira ve stvoreni sveta fousatym panem na oblacku bude nenavratne rozmetana na kousicky a zadupana do zeme.
"Na druhou stranu je třeba upozornit, že Vývoj života rozhodně nelze doporučit jako úvod do popularizované evoluční biologie. Je nutné si uvědomit, že Lane v jedné knize zpracovává deset témat, z nichž by si každé zasloužilo vlastní publikaci. Za velký rozsah témat, zevrubnost a aktuálnost informací platí autor tím, že (lidově řečeno) „nemá čas všecko vysvětlovat“. Od čtenáře tak očekává určité předběžné znalosti, zejména pak vědomosti z náročných věd, jako jsou biochemie nebo genetika." viz. http://logrmagazin.cz/2011/11/11/uspechy-evoluce-v-deseti-bodech
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2011 | Vývoj života: Deset velkých vynálezů evoluce. |
2013 | Síla, sexualita, sebevražda |
2020 | Kyslík: Molekula, která stvořila svět |
2022 | Záhada života |
Na rozdíl od Síly, sexuality a sebevraždy mě ve Vývoji nedokázal autor nadchnout, přestože se jedná o jeho novější dílo. V závěru knihy opět odhaluje, co ho pohání.
"A dovolíte-li, abych zvolil ještě silnější slova: podle evoluční teorie můžeme jediným, dobře zvoleným všelékem vymýtit veškerá onemocnění spojená se stářím. Lék proti stárnutí nepatří jen do pohádek."
Jenže ho zatím nemáme a tak přidám další krátkou citaci.
"Z tohoto pohledu nám může být zřejmé, že kalorická restrikce představuje ochranu před onemocněními spojenými se stářím i před stárnutím, tedy alespoň začne-li dostatečně brzy (než se mitochondrie stihnou opotřebovat: ve středním věku stačí). Snížením unikání volných radikálů, posílením mitochondriálních membrán a zvýšením jejich odolnosti vůči poškození a zvýšením počtu mitochondrií kalorická restrikce v podstatě „přeřídí“ hodiny života zpět na „mládí“. Když tak učiní, vypne stovky zánětlivých genů a vrátí tím zánětlivé geny do chemického prostředí jejich mládí, přičemž současně zvýší odolnost buněk proti naprogramované buněčné smrti. Tato kombinace potlačuje jak degenerativní choroby, tak rakovinu a zpomaluje stárnutí."